My savior || •larry stylinson

thirteen.

Au moje hlava. Další ráno jsem se probudil s obrovskou pulzujicí bolestí hlavy. S bolestným zakňučením jsem se posadil a hlavu si složil do dlaní.
Co jsem včera proboha vyváděl? Proč jsem tolik toho vypil? Co si o mě teď bude Harry myslet? -Panebože Harry! Pomalu jsem si začal vzpomínat i na to, co jsem mu včera řekl. To ne... To jsem mu opravdu řekl, že ho mám rád? Ty jsi vážně idiot Louisi...

,,Bože..." vydechl jsem a frustrovaně si prohrábl vlasy. Byl bych radši, kdybych si to nepamatoval. Teď se před ním nebudu moct ani ukázat!

Ležel jsem potom asi další hodinu, až jsem si řekl, že do nekonečna se tady schovávat nemůžu. Obrovská žízeň mě dostala z postele a zahnala až do kuchyně, kde mé hrdlo přímo prosilo a kapku vody. Cestou jsem šel tak tiše, že by mě ani má bývala učitelka češtiny neslyšela, a věřte mi, že ta slyšela opravdu každé šustnutí.

Do sklenice jsem nalil studenou vodu a v mžiku ji vypil. Úžasný pocit.

,,Sušák?" polekaně se otočím, když za sebou uslyším hlas Harryho a nechtěně upustím skleničku na zem, která se rozpadne na několik kousíčků. Sakriš! Klasický já.

Rychle jsem se ohnul pro střepy a když jsem zvedal ten největší, tak jsem se pořezal. ,,Au!" vypísknul jsem a vyděšené sledoval krev stékající po mém prstu. Může to být ještě horší?

,,Panebože Louisi, ukaž" rychle přešel ke mně a zkoumavě si začal prohlížet můj prst. Vypadal přitom tak ustaraně. Celý červený jsem sledoval jeho tvář a přál si, abych se teď propadnul do země. Opět mi mysli prolétlo, co jsem mu včera pod vlivem alkoholu řekl. Kolikrát se předtím ještě ztrapním?

Odvedl mě poté do koupelny, kde měl lékarničku a pustil se do vyčištění rány, která naštěstí nebyla moc hluboká. ,,To pálí..." syknul jsem, když pár kapiček dezinfekce dopadlo na mé postižené místo a se zavřenýma očima křečovitě chytil Harryho za ruku. V tu chvíli mi bylo úplně jedno, že je to celkem nevhodné, jen jsem se chtěl zbavit té bolesti.

,,Hotovo" řekne po chvíli a ránu mi zalepí náplatí.

,,Děkuju" řeknu a opět zčervenám, když si uvědomím, že ho pořád držím ruku a rychle ho pustím.

,,Přístě si dávej větší pozor Lou" vydechne až příliš blízko mého obličeje a jen oněměle přikývnu.

Chvíli si beze slov hledíme do očí, což by mohlo pro některé vypadat možná divně, mě v ten moment ale vůbec ne. Náš oční kontakt přeruší až Harryho vyzvánějicí mobil. S povzdechem ho tedy vytáhne z kapsy a hovor příjme.

,,Co je?" nenahodil moc milý tón.

,,Nepříjde vůbec dneska" zavrčí a mě ihned dojde, že mluví o mně. ,,To mě ale vůbec nezajímá Payno, Niall to zvládne sám, potom povím. Čau" s tím hovor típne.

,,Liam chtěl, ať dnes příjdeš dřív" vysvětlí mi, když čekám na vysvětlení. ,,Řekl jsem mu ale, že nepříjdeš vůbec" dodá a já se na něj překvapeně podívám. Cože to řekl?

,,Proč?" zeptal jsem se zmateně, přitom jsem ale byl svým způsobem i rád. Není mi pořád zrovna nejlíp s opravdu nevím, jak bych to tam s takovou kocovinou zvládl.

,,Protože moc dobře vidím jak vypadáš a pochybuju, že by jsi to tam v tom rámusu přežil" odůvodní svůj čin a já nakonec poraženě přikývnu. Má pravdu.

Harry nakonec odešel do práce, kde jo nutně potřebovali a já zůstal sám. Jako první jsem si vzal prášky, které mi Harry připravil a šel si ještě na chvíli lehnout, doufajíc, že ta bolest brzy přejde. Zabalil jsem se do huňatých peřin, které jsem si ihned zamiloval a spokojeně jsem vydechl. Na tohle bych si dokázal rychle zvyknout.

A taky že zvykl. Uběhly 2 týdny, co bydlím u
Harryho. Zároveň taky ale docházím do práce, na kterou jsem si taky už zvyknul.

Poslední týden tam ale dochází jistý muž, který mi nedá skoro spát. Pokaždé se usadí do stejného boxu, kde si objedná jedno pivo, s kterým tam pak sedí celý večer. To není ale to divné. Celý večer totiž sleduje každý můj krok a doslova ze mě nespustí oči. Začínám z toho být víc než nervózní. Už jsem se o tom zmiňoval i Niallovi, ten mi ale řekl, že to se tady stává běžně, a že si z toho nemám nic dělat. Copak to ale jde, když na sobě neustále cítím jeho pohled?

Nic s tím ale nenadělám...

.
.
.
Dnes mám školu do 5 a jedinou pozitivní věcí na tom je, že máme plno suplů a volných hodin, tak jsem mohla alespoň napsat novou část, která měla vyjít už včera🌝

Jinak, myslíte si, že toho s tím neznámým mužem bude víc?

~have a nice day❤️

Veronica.