My savior || •larry stylinson

fifty-one.

O rok později:

,,Harry... Niall s Liamem tady budou každou chvíli a já ještě nejsem ani oblečený" snažil jsem se odtáhnout od svého přítele, abych se mohl konečně obléct. Ani zdaleka ale nemám takovou sílu jako on, a tak jsem byl donucen zůstat v jeho objetí a nechat se zasypávat polibky. Nestěžuju si ale, kdybych mohl, tak bych takhle s ním zůstal klidně celý den.

,,Tak to můžeme zrušit a zůstat v posteli" laškovně se ušklíbne a hned na to mě povalí na postel. Rukou přejede po mém stehnu až k nejcitlivějšímu místu a já tak pomalu začínám přemýšlet o tom, že zrušení dnešní společné večeře není zase tak špatný nápad.
Užívám si jeho polibky plnými doušky a začínám pociťovat, že mé rty nejsou jediná část mého těla, komu se to líbí.

Pomalu ale jistě se tomu začnu poddávat, když v tom se domem ozve hlasitý zvonek, načež se ode mě Harry prudce odtáhne a já nespokojeně zakňučím.

,,Tak já jdu za něma a ty se oblékni" mrkne a já ihned začnu kolem sebe hledat něco, co bych po něm mohl hodit.

Frustrovaně si prsty prohrábnu vlasy a s pokroucením hlavy se ihned začnu oblékat, tohle musím rozchodit.

Při pohledu na svůj odraz v zrcadle a tedy hlavně na kravatě na mém krku si zničehonic vzpomenu na událost z minulého roku. To jak jsem byl několik dní zavřený ve sklepě v domě své matky a po každém odmlouvání jsem byl nucen nějakou dobu vydržet s kravatou nacpanou v puse, abych mlčel. Nebylo to nic příjemného a pěkně si to pohrálo s mou čelistí, která mě ještě doteď občas pobolívá.

Nikdy bych nevěřil, že by se Harry mohl spojit s mým otcem jen proto, aby mě našli. A už vůbec ne tomu, že by se z nich mohli stát dokonce i přátele.

Dozvěděl jsem se hned poté, v čem otcova práce vlastně spočívá a nebudu lhát, nebyl jsem s tím moc v pohodě. A kdo byste taky byl, kdybyste zjistili, že váš otec v podstatě řídí celý trh se zbraněmi, drogami a bůhví čím ještě. Po dozvědění dalších věcí, které k tomu vedly, mě nějakým způsobem donutily tenhle fakt přijmout.

Za ten rok se toho stalo opravdu hodně a já sám v tom nejsem nijak nevinný. Po Velké Británii a v podstatě i celém světě se rozneslo, že syn Troye Austina je zpět a pracuje po boku svého otce.

Všechno to co jsem prožil za dobu co jsem u Harryho, mě nějakým způsobem změnilo. Nemyslete si ale, že to právě Harry mě změnil, to ne. Sám jsem se dostal do hodně průšvihů a rozhodně tomu dopomohla má rodina. Už rozhodně nejsem ten ustrašený kluk, jsem více sebejistý a rozhodně se nebojím bojovat za to, co je správné.

Všechno tohle ale vedlo k mému sblížení se s otcem a znovu nalezení mé pravé rodiny. Neříkám, že se z nás stala dokonalá rodinka, to vůbec. Vybudovali jsme si k sobě ale jakousi cestu a časem i pouto.

Doteď nevím co se stalo s mou "matkou", věřte nebo ne, je mi to ale jedno. Věřím, že otec s Harrym ji udělili náležitý trest a i když mi je jasné, že ještě ten den skončila pod zemí, tak to nijak neprožívám. Už dávno jsem zjistil, že tenhle svět je hold krutý a když se rozhodnete pro něco takového, tak s následky hold musíte počítat.

,,Tady jsi, už jsem se bál, že jsi usnul" vtrhl zničehonic do pokoje to blonďaté pako, až jsem vyděšeně vykřikl. ,,Páni, zníš úplně jako holka" vyprskne smíchy a já ho se zamračením praštím do ramene.

,,Drž hubu, ty jak holka i vypadáš" zavrčím a tentokrát to je on, kdo mě praští do ramene.

Liam s Niallem byli teď pár týdnů na nějaké pracovní cestě, a tak jsme se domluvili, že spolu zajdeme po dlouhé době na večeři. Prostě jako zcela normální páry, dalo by se i říct, že je to dvojité rande, Upřímně si ale myslím, že se žádná pracovní cesta nekonala, jen to jsou prostě králici a to co dělali doteď bylo málo.

Docela se na to ale i těším, konečně budeme zase my čtyři spolu.

Do pár minut jsme vyjeli do Liamem předem vybrané restaurace a já doufal, že tam budou mít alespoň pizzu, na kterou mám neskutečnou chuť.

,,Dobrý den pánové, co to bude?" zeptá se nás mile číšnice a svým pohledem zůstane na Harrym, kterému věnuje zářivý až flirtovní úsměv. Celé mé tělo se napne a já mám tak neskutečnou chuť jí něco říct, můj přítel mě ale naštěstí pohotově chytne za ruku pod stolem, a tím mě tak uklidní.

Všichni ji řekneme svou objednávku a ona tak konečně odejde.

,,Páni, divím se, že jsi po ní neskočil" podotkne Liam a já tak po něm hodím vražedný pohled.
Niall a Liam se k sobě dokonale hodí, oba jsou totiž stejně otravní.

Harry se Liamově poznámce jen zasměje a pyšně mě obejme okolo ramen.

Celá večeře probíhala až divně poklidně, což u nás nebývá moc zvykem, proto jsem se ani nedivil, když Harrymu najednou začal zvonit mobil, ukazujíc neznámé číslo. Nijak jsem to ale neřešil, protože jsem si myslel, že je to jen někdo z jeho práce, jeho ustaraný výraz mě ale poněkud znepokojil.

,,Dobře, moc děkuju za zavolání, určitě mu to vyřídím" s tím hovor ukončil a ustaraně ke mně obrátil pohled.

,,Co se stalo?" zeptal jsem se ustaraně a hlavně nechápavě.

,,Tvůj otec Lou, prý se jeho zdravotní stav najednou zhoršil a nevypadá to vůbec dobře. Přeje si, aby jsi se u něj ihned stavil" odpoví opatrně a mé tělo polije strach.

Už dlouhou dobu vím, že je nemocný, nikdy mi ale neřekl, že je to až tak vážné.

Vůbec jsem nebral ohled na to, že na stole ještě leží téměř nedotčené jídlo nebo, že jsme ani nezaplatili a rozeběhl se s Harrym za zády z restaurace ven.

Chtěl jsem se rozeběhnout směrem k otcovu domu, který je sice poměrně daleko a to hlavně pěšky, když v tom mě zastavil Harryho hlas.

,,Počkej Lou!" prudce jsem se otočil a jediné co jsem viděl, bylo auto, jedoucí rychle směrem ke mně.
To ne...

.
.
.
zdravím v tenhle krásný slunečný den, kdy je teplo jak v ******🙋🏼‍♀️

takovou část asi nikdo z vás nečekal a já jen doufám, že nejste zklamáni. chtěla jsem to už ale jen trochu (víc) urychlit a už byl čas dostat se ke konci.

už nás čeká jen jedna +epilog a hned poté se vrhnu na další příběh!❤️

~have a nice day

Veronica.