My savior || •larry stylinson

five.

,,N-ni já ti nevím" váhavě si prohlédnu oblečení přede mnou. Opravdu se mi nic takového nechce oblékat a ještě k tomu se v tom producírovat před lidma. Liam na tom ale trvá, takže nemám na výběr.
Nakonec jsem tedy přešel za převlékací stěnu a převlékl se. Se znechuceným výrazem jsem si prohlédl svůj odraz v zrcadle.

,,To je strašné" vydechl jsem tiše při tom úděsném pohledu. Krátké černé kraťásky zcela obtahovaly můj zadeček a uplý průhledný růžový croptop zase mou hruď. Nesměly chybět ani podkolenky taktéž růžové barvy. Připadal jsem si v tom opravdu zvláštně.

,,Tak co?" nakoukne ke mě Niall zvědavě.

,,Vypadám jako nějaká kurva" vydechl jsem nevěřicně a kraťásky si snažil stáhnout co nejníž. Opravdu se v tom moc necítím.

,,Ale no tak, vypadá to na tobě skvěle a navíc to zvýrazňuje tvoje křivky" s úsměvem si mě prohlédne. Já se jen s pokroucením hlavy otočím zpět k zrcadlu a znovu pohledem sjedu své tělo. Je pravda, že mi ono oblečení perfektně padne, ale prostě chápete...

Snažil jsem se jakkoli smířit s tím, že každou chvíli budu muset vystoupit na pódium a ladnými pohyby kolem tyče uspokojit pohledy ostatních. V tančení nejsem nijak dobrý a navíc si tady nikdo ani nevyzkoušel mé taneční schopnosti. Tudíž jakékoli stížnosti nebudou mou vinnou.

A je to tady, je čas jít. Zhluboka jsem se nadechl a zcela ponížen pomalu vystoupal po schodech až na pódium. Bez jediného pohledu "do obecenstva" jsem přešel k tyči. Ztěška jsem polkl a v momentě, kdy jsem se tyče dotkl, tak ke mě dolehly první tóny nějaké písničky.

,,Do toho kotě!" vykřikl někdo z nich a já se s hlubokým výdechem začal hýbat. Napodoboval jsem pohyby kluků, kteří tady tančili včera a snažil se, aby to nebylo zase tak strašné. Cítil jsem se neskutečně poníženě, snažil jsem se to ale nijak nedávat najevo.

K mým tanečním kreacím mě doprovázelo pískání a pokřiky mužů, což bylo něco, co mi dodávalo alespoň trochu odvahy.

Písnička skončila a já s úlevným úsměvem pomalu sestupoval z pódia. Nutně jsem se potřeboval napít, proto jsem se chtěl jít rozejít rovnou do šatny, v tom mi ale zabránila něčí ruka, obmotaná okolo mého zápěstí.
Prudce jsem se otočil a spatřil nějakého muže asi okolo 30-ti, se širokým úšklebkem na tváři.

,,Uhm, p-potřebujete něco?" zakoktal jsem se a lehce od něj odstoupil.

,,Vlastně ano. Co kdyby jsme šli do jednoho z pokojů?" zavrní a za pas si mě přitáhne k sobě.

,,T-to asi ne" odpovím se značným strachem v hlase.

,,Ale no tak. Oba si to užijeme a dobře ti zaplatím" zašeptá mi do ucha skousne můj ušní lalůček, rukou sjíždějíc na můj zadek.

,,Ne" skoro až vykřiknu a snažím se dostat z jeho sevření, je ale moc silný. Pevně mě chytí za boky a začne mě táhnout do části, kde můžou jen zaměstnanci.

,,Ne! Pusťte mě!" vykřiknu se slzami v očích.

,,Neslyšel jste snad? Vypadněte odsud. Hned" ozve se za námi naštvaný chraplavý hlas, načež se muž, který neustále svíral mé boky, otočil. V jeho očích se míhl něco jako strach a bez jediného slova se skoro až rozeběhl pryč.
Nechápal jsem, co se to právě stalo, nijak jsem to ale neřešil a zády po zdi se svezl na zem.

,,Jsi v pořádku?" promluví znovu ten muž a dřepne si ke mně.

,,J-já, ano jsem" vydechnu po chvíli a zvednu k němu své uplakané oči. Zjistím, že je to ten muž z toho parku a jak jsem do něj včera v noci vrazil. Nebudu dělat, že mě nepřekvapil fakt, že je tady. Slzy začaly samovolně stékat po mé tváři, já se je však snažil zadržet.

Rychle jsem se postavil, v tom se mi ale zatočila hlava a spadl bych, kdyby mě onen muž pohotově nechytil.

,,Pomůžu ti nahoru, ano?" zeptal se a po mém přikývnutí, dal ruku kolem mého pasu a rozešel se do mého bytu. Naštěstí jsem byt neměl zamklý, proto jsme se bez problémů dostali dovnitř a já si s jeho pomocí lehl do postele. Padla na mě únava a mě se chtě nechtě začaly zavírat oči.

S posledním podledem do jeho smaragdů, jsem upadl do spánku.

.
.
.
Harry Styles, neboli princ na bílem koni vždy ochotný pomoct princezně Louisovi, hahah😅

Snad se část líbila ❤️

Have a nice day~

Veronica.