My savior || •larry stylinson

twenty-four.

Po odjezdu z letiště se ve mně mísilo milióny pocitů. Po tom všem co se za posledních pár dní událo si jsem zcela jistý, že já Louis Tomlinson jsem zamilovaný do Harryho Stylese. Nechápu jak jsem si mohl dovolit, se zamilovat do někoho tak úspěšného a dokonalého jako je on.

I když mě už dvakrát políbil, tak si nejsem vůbec jistý, jestli by to někdy mohl cítit stejně. A to mě ubíjí. Nikdy jsem do nikoho nebyl zamilovaný, jelikož mi k tomu ani nikdo nedával důvod. Ale Harry? Ten se ke mně chová tak, jako ještě nikdy nikdo.

Až se snažím jak se snažím, tak nedokážu myslet na nic jiného než na něj. Na jeho úsměv, hlas, oči...

Abych přišel na jiné myšlenky, tak jsem začal přemýšlet nad tím, co budu ty 3 dny dělat. Samozřejmě budu chodit do práce, ale volného času mám i tak plno. Sám doma ale sedět nechci.

Hm, někde jsem viděl, že v kině hraje nějaký nový horror a dlouho jsem v kině na žádném filmu nebyl. Niall mi jednou řekl, že miluje horory, a tak si jsem jistý, že by šel se mnou. Na nic jsem tedy nečekal a šel mu napsat SMS s tím, jestli má zítra před práci čas a o mém plánu. Odpověď mi přišla téměř okamžitě s tím, že má a já tak šel ihned zarezervovat místa.

Dnes do práce nemusím, a tak jsem se rozhodl jít se projít. Vždy jsem miloval dlouhé procházky Londýnem, kdy jsem byl schopný se procházet klidně i několik hodin. Miloval jsem ten pocit a klid.

Venku bylo opravdu příjemně, a tak jsem se nemusel ani moc obléct a rovnou vyrazil ven.

Mé kroky ihned mířili dál od centra, abych nemusel chodit v ruchu aut a měl klid.

,,Ahoj Lou" dolehl ke mně Harryho chraplavý hlas, když mi zavolal přesně jak slíbil.

,,Ahoj Hazz" vydechl jsem s automatickým úsměvem.

Mluvili jsme spolu několik dlouhých minut a já si tak moc přál ho mít tady. Jak moc sobecký jsem.
Jeho hlas jsem neslyšel jen několik hodina už mi tak moc chyběl. Jako droga...

Sem tam jsem z druhé strany uslyšel i hlas Lindsay a pokaždé tak ucítil divný tlak na hrudi. Nemám z ní moc dobrý pocit.

Když Harry musel končit, tak jsem se chtěl rozejít domů, v tom jsem ale vedle sebe nečekaně uslyšel něčí hlas. ,,Louisi?" překvapeně jsem se otočil a spatřil vedle sebe menší blondýnku s obrovským úsměvem.  ,,Diano?" vydechl jsem stále stejně překvapeně. Dia je moje spolužačka, teď asi spíš bývalá, když do školy momentálně nechodím.

,,Co ty tady? Všichni si myslí, že ses odstěhoval" řekne a já jen myknu rameny. ,,Je to složité, ale neodstěhoval jsem se" odvětím.

,,Aha, chybíš nám tam" zamumlá skoro neslyšitelně a poté sklopí zrak. To mě donutí se pousmát.

Bylo fajn vidět někoho z doby, než se všechno tak pokazilo. Z doby kdy jsem ještě bydlel doma u taťky a nemusel se moc starat o to co bude za několik let natož za několik dní...

,,Dlouho jsme se neviděli, tak nechtěl by jsi někde zajít? Třeba do cukrárny?" zeptá se nervózně a přitom si hrála s vlasy. Vypadala přitom roztomile.

,,Proč ne" mykl jsem s úsměvem rameny. Dia byla vždycky fajn holka, se kterou se dalo dobře pobavit a to je myslím si přesně to, co teď potřebuju.

A tak jsme se tedy vydali do nejbližší cukrárny a já už přemýšlel co dobrého si asi tak dám.

.
.
.
Nová část na zlepšení dne❤️

Jinak, je tady někdo, kdo už má taky lístky na Harryho?🤩 jen se pochlubte❤️

Já tomu jakože pořád nedokážu uvěřit a jen čekám až to na mě dolehne😅

Jsem jediná, kdo si myslí, že to není normální? Ta holka mi za dobu co mám tenhle účet napsala asi už z 30 různých účtů a vždy mi píše něco podobného:)

Tak jako ona jednou na něj jde a má i VIP a pak je hned najednou buzerant a nejde na něj?🤣🤣🤣

(Btw. teď doufám, že si tohle čte a zase mi bude vyhrožovat s tím, že mě nahlásí a nechá mi smazat příběhy🙃)

Tohle po chvilce smažu, jen už na to fakt nemám nervy...