My savior || •larry stylinson

twelve.

,,TO ZKUSÍŠ JEN JEDNOU"

Ozve se za námi naštvaný hlas patřící Harrymu. Liam a ten muž se na něj překvapeně podíval a tváři onoho mě neznámeho muže se objevil široký úšklebek.

,,Stylesi!" vykřikně hraně, že ho rád vidí, až nad ním musí Harry protočit očima.

,,Irwine" vyplivne znechuceně. ,,O co se tu jako snažíš Payno?" otočí se na Liama, který jen lhostejně mykne rameny. ,,Když z něj budu mít prachy, tak proč ne" prohodí a obejme kolem pasu Nialla, který to všechno stejně jako já nechápavě mlčky pozoruje.

Harry začíná být viditelně značně naštvaný.

Jen několik sekund na to Harry Liama odtáhne do jeho kaceláře a nechá mě tam s Niallem samotného, ten další muž naštěstí někde odešel.

,,Páni, takhle naštvaného Harryho jsem v životě neviděl" vydechl překvapeně Niall. ,,Musí tě mít opravdu rád" dodá a já bez rozmyslu přikývnu.

,,Počkat cože?!" vykřiknu, když mi dojde co to vlastně řekl.

,,Proč si myslíš, že byl na Liama takový? Nebo že tě nechal u něj bydlet? Jen tak by to nedělal" řekne a to mně donutí se nad tím zamyslet. Je snad možné, že by mě Harry mohl mít rád? Mě? Blbost, však se známe jen chvíli a navíc tak vysoce postavený muž nemůže mít rád někoho jako jsem já. To je nemožné...

,,To si nemyslím Ni..." vydechnu a pustím se do leštění skleniček. Tiše pozoruju dění okolo sebe a nic nikoho nevnímám. Jsem zabraný do vlastních myšlenek, ze kterých mě vytrhne až Harry, který okolo mě beze slova projde a posadí se do boxu v rohu místnosti. S povzdechem uklidím všechny skleničky, kde patří a opřu se o kraj pultu.

Zaposlouchám se do písničky, která momentálně hraje a unaveně si protřu oči. Ať už je konec prosím.

,,Prosím" postaví přede mně nějaký muž skleničku s nějakým alkoholem s náznakem, ať to vypiju.

,,Ne děkuji" pokroutím hlavou, to on jako ne ale nebere.

,,Ale no tak, tohle bude ještě dlouhý večer a vím, že taková práce může být občas únavná" mile se na mě usměje, až mě to překvapí. Málokdy se tady objeví někdo, vypadající tak mile.

Nakonec jsem tedy po chvilce povolil a zároveň s tím mužem vypil obsah skleničky. Znechuceně jsem se zašklebil nad tím pocitem hořkosti a trochu se zakuckal. Zas tak špatné to potom ale nebylo musím říct. Pohledem jsem zabloudil k Harrymu, který mě se zamračeným pohledem sledoval, nijak jsem to ale neřešil. S tím mužem jsem se dal poté do řeči, opravdu byl moc milý a taky vtipný, a hezký... Každou chvíli hezčí a hezčí...

Práce mi opravdu utíkala rychleji, když jsem si dal asi další tři skleničky. Sám Niall mi předtím někdy říkal, že si občas dá taky s někým po půlce a nijak to neřeší. Tak jsem to taky neřešil.

Pracovní doba se mi pomalu blížila ke konci a já cítil, jak se mi motají nohy a točí celý svět.

Po nezbytném úklidu jsem se úlevně opřel lokty o pult baru a zavřel oči. Všichni zákaznici už byli pryč a to dokonce i Niall, který před pár minutami odešel za Liamem.

Napadlo mě, jestli tady vůbec Harry ještě je, jelikož opravdu celou dobu seděl na stejném místě a já doufal, že na mně počká, jelikož opravdu nevím jak se jinak dostanu domů, tedy ehm k Harrymu domů.

Dostal jsem až mírný šok, když jsem zjistil, že nesedí tam kde předtím, nýbrž stojí hned přede mnou.

,,Jsi se sebou spokojený?" zeptá se neutrálně a já nechápu. O čem to mluví?

,,Je mi špatně Harry" zamumlám, ignorujíc jeho předešlou otázku, kterou jsem stejně nijak nechápal.

,,Nemáš pít v pracovní době Louisi, ty vlastně nemáš pít vůbec" zavrčí se zatnutýma pěstma a mě až teď dojde, jak naštvaný opravdu je.

,,Hazz.." zamumlám opět unaveně a na jeho tváři se mihne překvapený výraz. To nejspíš to oslovení, líbí se mi. Odteď mu tak asi budu říkat.

Chci schovat do šuplíku svou zástěru, v tom se mi ale zamotá hlava a já málem spadnu. Harry mě naštěstí stihne chytit a já se tak vyhnu bolestivému pádu. Neohrabaně se chytnu jeho paže a zpřímeně se postavím. Proč jsem toho tolik sakra vypil. Ničeho jsem tolik v životě snad nelitoval. I když pár věcí se možná najde...

,,Jdeme domů" podepře mě a rozejde se se mnou ven k jeho autu, kde mě posadí na místo spolujezdce.

,,Děkuju Hazz, m-mám tě rád" zamumlám tiše a u toho nezapomenu škytnout. Možná jsem doufal, že mě neuslyší, přesto jsem ale věděl, že slyšel. Jeho překvapený výraz mluvil za vše. Než ale stačil cokoliv říct nebo udělat, tak jsem pomalu začal upadat do spánku. Jesti si to budu zítra pamatovat, tak toho budu určitě litovat, v tomhle stavu mi to je ale jedno.

,,Já tebe Lou.." zašeptal Harry, 100% jistý, že ho mladší neslyší.

.
.
.
Po hodně dlouhé době sobota, kdy jsem doma a mám tak čas na psaní 🥰

(*něco z mého života

Potkala jsem fakt fajn kluka na jedné akci se kterým jsem byla celý večer, psali jsme si pak asi měsíc s přestávkou a několikrát měli jít dokonce ven, bohužel to ale nikdy nevyšlo. Na další akci za mnou přišel a já byla fakt šťastná. O pár minut později odešel pryč s mou kamarádkou a už jsem ho neviděla. To byl už druhý se kterým se tohle stalo, i se stejnou kamarádkou..

Love sucks, life sucks.)

Něco na zasmání z mého úžasného života, kdo se směje?🙂

Btw. věděli jste, že je Wattpad od 17? Tak schválně, kdo to porušuje? xd Já jsem slušná a já ne:)

~good night

Veronica.