My savior || •larry stylinson

eight.

,,Jak dlouho tu ještě budeme tvrdnout Ni? Už mě to tu nebaví" zafňukám a s výdechem se opřu o pult baru. Dnešní večer, který jsem strávil -naštěstí- u baru s Niallem, se trochu protáhl a mě už to tady v tuhle chvílu opravdu leze na nervy. Chci jít spát, nic jiného než spát. V posledních dnech se mi opravdu špatně spí a já pak mám co dělat, abych během dne neusnul. Možná bych si mohl zajít koupit nějaké prášky na spaní. I když to je podle mě blbost a nepomůžou ti.

,,Lou, taky bych už šel nejraději spát, tito hosté, si to ale zaplatili o delší otevírací dobu, takže nám nic jiného nezbýva. Navíc, budeme mít alespoň lepší výplatu" mrkne na mě s úsměvem a podá nějaký růžový drink mladému muži, který si ho se širokým úsměvem od Nialla převezme.

,,To je pravda" přiznám. Peníze teď opravdu potřebuju.

Uběhly asi další 3 hodiny a konečně odešlo i zbytek zákazníků, a já tak mohl konečně zavřít a uklidit.
Niall se asi před 15 minutama někde vypařil a ani za boha nevím, kde je. Zbytek už zbyde asi na mně. To znamená úklid, bože...

Rychle jsem uklidil všechen nepořádek, a když už jsem chtěl odejít, tak jsem si všiml Niallovi peněženky, ležíci na pultu baru. Jak ji tady mohl jen tak nechat proboha?
Jen jsem nad ním pokroutil hlavou a rozhodl se, jít jí odnést do Liamovi kanceláře. Ještě jsem ho neviděl odcházet, takže předpokládám, že tam pořád je Niall si jí zítra může v klidu vyzvednout.

Pár krát jsem zaťukal na mohutné dveře Liamovi kanceláře, a když se nijak neozval, tak jsem prostě vstoupil dovnitř. To jsem ale v žádném případě dělat neměl a hned jsem toho litoval.

Můj pohled padl na mého kamaráda, do jehož těla v rychlých intervalech přirážel můj šéf a místnosti se ozývalo jen hlasité sténání a vzdychaní.

,,O můj bože!" vypískl jsem a celý červený rychle utekl pryč.

Sedl jsem si na nejbližší židli a snažil se celou tu situaci nějak rozdýchat. To není možné, že by Niall a Liam- ughh. Ano vím, že mi Niall říkal o někom do koho je zamilovaný, a že se mezi nima začíná něco rýsovat. Nikdy v životě by mě ale nenapadlo, že by to mohl být Liam.

,,Lou!" vyběhne po chvilce z kanceláře Ni a ihned se rozejde za mnou. ,,J-já ti to vysvětlím!" vydechne zoufale a posadí se vedle mě.

,,Ty a Liam? To vážně Ni?" řeknu ve stálém šoku.

,,Já ho miluju Lou a jsem si jistý, že i on mně. Liam je ten, o kterém jsem ti vyprávěl" vydechne se zamilovaným pohledem. ,,Doufám, že ti to nevadí nebo tak" dodá s pohledem upřeným před sebou.

,,Není to tak, že by mi to vadilo nebo tak, jen jsem prostě překvapený. Ale pokud se opravdu máte rádi, tak vám to samozřejmě přeju" řeknu a on se na mě tak podívá.

,,Vážně? Děkuju!" vykřikne a skočí po mě, objímajíc mě.

,,Vážně" zasměju se a obejmu ho nazpět. Bože, ten kluk je blázen.

Nehledě na to, že je asi 5 hodin ráno, jsem se rozhodl zajít si na jídlo. Dostal jsem totiž neskutečnou chuť na kebab! Neměl jsem ho už takovou dobu, že si tam i přes obrovskou únavu zajdu. Navíc, to ani není nijak daleko, takžento nebude problém.
Rychle jsem se ještě skočil tepleji obléct a vyšel do tmavých ulic Londýna.

Bylo období, kdy jsem tam chodil skoro každý den a vážně jsem se toho nemohl nabažit. Když se mi ale začalo trošku zakulacovat bříško, tak jsem s tím musel seknout.

Cesta opravdu netrvala dlouho a já konečně došel k mému oblíbenému místu. Postaršímu prodavači, jsem řekl svou objednávku a pohodlně se usadil na jednu ze židlí. Čekání jsem si zkrátil hrami na mobil a už se neskutečně moc těšil, až se do té pochoutky zakousnu!

,,Já počkám tady, ty si objednej" vstoupí někdo další dovnitř a já v překvapení zjistím, že je to Harry s nějakým klukem, tipuju, že by mu mohlo být tak 12. Onen mě neznámý kluk si šel objednat a Harry se mezitím postavil kousek ode mě.

,,Oh, ahoj Louisi. Co tady děláš?" otočí se na mě překvapeně kudrnáč a udělá pár kroků blíž ke mě.

,,Ahoj Harry, přišel jsem si dát po práci něco k jídlu, a co ty? Netipoval bych tě na někoho, kdo chodí jíst na takové místa" zašklebím se pobaveně. Harry mi přijde jako přesně ten typ, co chodí jen do těch nejluxusnějších restaurací a na podobné místo jako je tohle, by ani nevkročil.

,,Taky že ne" zasměje se. ,,Jsem tady se svým synovcem, kterého má sestra naučila jíst takovéto věci, né že bych s tím souhlasil" mykne rameny a posadí se vedle mě.

,,To je mi jasné" zasměju se a s poděkovaním si od prodavače převezmu své jídlo.
,,No, tak já už musím jít. Ahoj" zamávám mu na rozloučenou a rozejdu se pryč, zastaví mě ale jeho hlas.

,,Počkej...!"

,,Ano?" zastavím se v pohybu.

,,Dobrou chuť" ušklíbne se.

.
.
.
Zítra už konečně pátek 🤪 doufám, že se postupem času má chuť k psaní opět vrátí, protože teď je to vážně bída...

Have a nice day~

Veronica.