My savior || •larry stylinson

seven.

Proboha co si mám vzít na sebe? Pomalu se mě začala zmocňovat panika. Já si nemám co obléct!

Dnes mám jít s Harrym na oběd a jsem z toho maximálně nervózní. Největším mým problémem ale momentálně je, že nemám co na sebe. On chodí vždy tak upravený, v elegantním drahém oblečení a já? Chodím oblečený z těch pár kousků oblečení co ve skříni mám a jsem rád že jsem rád.

Po dlouhém uvažování, jsem si nakonec oblékl obyčejné černé džíny, Tommy Hilfieger tričko a černý bomber. Snad nejlepší oblečení co momentálně mám.

Teď jsou na řadě vlasy. Zkoušel jsem několik účesů, žádný mi ale ke mě neseděl, proto jsem si je klasicky vyčesal na bok jak to mám pokaždé a nechal je tak být.

Když nastal čas příjezdu Harryho, tak jsem šel ven před budovu. Cestou jsem naštěstí Nialla nepotkal, protože by měl určitě mnoho otázek a připomínek jak ho znám. Ano, sice ho znám teprve krátce, ale Ni je dost čitelný a sdílný člověk a vše o něm zjistíte hned. Někdy i to, co by jste nechtěli.

Jen co jsem vyšel dveřmi, tak můj pohled padl na Harryho opřeného o luxusní černé auto, nejspíš BMW. V autech se moc nevyznám.
Pomalým váhavým krokem jsem se k němu rozešel a zastavil se jen kousek od něj.

,,Ahoj Louisi" pozdraví mě svým obvyklým chraplavým hlasem. Pohledem sjede můj dnešní outfit a usměje se.

,,D-dobrý den pane Stylesi?" řekl jsem to spíše jako otázku. Opravdu jsem netušil, jakým způsobem bych ho měl pozdravit a hlavně jak ho oslovit.

V tomhle jsem nikdy nebyl moc dobrý.

,,Můžeš mi říkat Harry a tykej mi prosimtě" zasměje se a tím odhalí jeho dokonale bílé perly.

,,Dobře, omlouvám se" taktéž se lehce zasměju, značně ale nervózně.

,,Žádné omluvy, jedeme" pokyne k jeho autu a jako správný gentleman mi otevře dveře, načež já celý červený nastoupím do auta. Bože, jestli dnešek přežiju bez úhony, tak už přežiju vážně všechno.

Po několika minutách cesty zastavíme snad u té nejluxusnější restaurace v Londýně. Ztěžka polknu a pomalým krokem následuju Harryho dovnitř. Poté co prohodí pár slov s číšnikem se konečně posadíme.
Nervózně si kousajíc ret, se začnu rozhlížet kolem sebe a pomalu mi začíná docházet, že toto opravdu nebyl dobrý nápad.
Všichni jsou tady tak luxusně a hlavně draze oblečeni, já oproti nim vypadám jako nějaký vandrák.

,,Dobrý den pane Stylesi, co si budete přát?" příjde k nám nějaký číšník, který Harryho přímo hltá pohledem.

,,Tu nejlepší flašku vína jako obvykle a lososa s americkýma bramborama a bylinkovou omáčkou" řekne svou objednávku a tázavě se podívá na mě, očekávajíc co si dám já.
S výdechem se opět podívám na jídelní lístek a můj pohledem zavadí o všechny ty ceny. Jak může být pouhé jídlo tak drahé proboha?!
,,Dá si to samé, děkuji" řekne opět číšnikovi, když se stále nemám k odpovědi.

,,Takže" promluví Harry hned jakmile číšnik odejde a nachvíli se odmlčí. ,,Jak ses vůbec dostal k práci u Liama?" zeptá se a s pomalým olíznuzím rtů si prohrábne vlasy. Se zatajeným dechem sleduju jeho pohyby a snažím se přimět své rty k odpovědi.

,,Uhm" odkašlu si a pokračuju v odpovědi:,,O-ono to je celkem na dlouho a hlavně složité" odpovím pomalu a nervózně si skousnu ret.

,,Času máme dost"

,,N-no dobře" vydechnu nakonec. ,,Když jsem byl byl malý, tak jsem měl vážně úžasné dětství. Milující mamku, která by za mě dala všechno. S otcem to bylo sice trochu složitější, když jsem měl ale mamku, tak mi to bylo celkem jedno. Když ale mamka umřela, tak se do sebe otec uzavřel a téměř se mnou nepromluvil. Skoro to až vypadalo, že mi její smrt dával za vinu. Všechno vyvrcholilo, když jsem mu před pár dny řekl o mé orientaci. Otec je vážně vysoko postavený obchodník a rozhodně by si nemohl dovolit mít za syna někoho, někoho- jako jsem já. Vyhodil mě z domu, vlastní otec. Vzal jsem mu nějaké peníze, pobral potřebné věci a nuceně odešel. První noc jsem přespal na lavičce v parku, musel jsem si ale najít nějakou práci, abych přežil. Potřeboval jsem jí opravdu nutně a jiná možnost než jít pracovat k Li- ehm, panu Paynovi nebyla. Nikdy bych nedělal nic takového, kdybych nemusel" dořeknu svůj monolog a smutně sklopím hlavu. Harry mě po celou dobu zvědavě poslouchal a v jeho očích byl něco jako soucit a pochopení?...

,,Je opravdu strašné, jací někteří lidé dokážou být. Víš Louisi, mě můj otec taktéž vyhodil z domu. Jako mladší jsem byl totiž dost problémový a po tom, co jsem jednou udělal, mě jednoduše vyhodil. A ani se mu nedivím. Až po několika letech mi došlo co jsem to provedl a nikdy si to neopustím. Podstatné ale je, jaký jsem člověk teď, ne jaký jsem byl. Hlavní je, nezaobírat se minulostí" vydechne a opět si prohrábne vlasy. Nejspíš nějaký jeho zlozvyk.

Poté nám přinesli jídlo a my se tak do něj bez dalších slov pustili.

,,Takže, na lepší budoucnost?" nadzvihne ke mě Harry svou skleničku vína a my si tak přiťukneme.

Doufám, že bude lepší a lepší...

.
.
.
Doufám, že se vám část i přesto, jak s ní jsem nespokojená, líbila 💛

Have a nice day~

Veronica.