My savior || •larry stylinson

thirty-four.

Venku už je tma, blíží se 9 hodina a já sedím totálně znuděný v pokoji na posteli. Několikrát jsem Troye, jak mi dovolil mu říkat, prosil abych mohl jít domů, bylo mi to ale houby platné. Nevím z jakého důvodu mě tady drží, prý se to ale brzy dozvím. Chová se ke mě mile a snaží se o mně něco dozvědět, to ale nemění nic na tom, že chci jít domů, za Harrym.

Taky mi přijde zvláštní, že kdykoliv se zeptám na otce, tudíž jeho nevlastního bratra, tak hned změní téma a na nic mi neodpoví. Něco se mu muselo stát a já chci vědět co.

V momentě, kdy nudou začnu až usínat, tak se domem ozve zvonek. Je opravdu hlasitý, a tak ho slyším i v pokoji. Nejdřív ho chci ignorovat a dál zůstat v pokoji, něco mi ale říká, že bych se tam měl jít podívat. Dveře byly naštěstí odemčené, a já tak cítil alespoň trochu té volnosti.

Potichu a nepozorovaně jak jen to šlo, jsem se vyplížil z pokoje a došel až do předsíně, kde jsem se schoval za zeď. Poslouchal jsem rozhovor příchozího člověka a Troye. Netrvalo mi dlouho, než mi došlo, že ten příchozí člověk je Harry.

Opatrně jsem vykoukl, abych se ujistil, že je to opravdu on a já jen neblouzním. A taky že byl. Mračil se na Troye a naštvaně rozhazoval rukama. I tak ale na mě působil roztomile a tak nějak zvláštně mě to přitahovalo. Na nic jsem tedy nečekal a bez rozmyslu se rozeběhl směrem k němu. Skočil jsem mu do objetí a on mi ho překvapeně opětoval.

,,Panebože.." vydechl a vtiskl mi polibek do vlasů. Široce jsem se usmál do objetí a snažil se potlačit slzy. Trochu jsem se od něj odtáhl, abych ho mohl políbit a úlevně se mu podíval do tváře. Konečně...

,,Nechci rušit, ale něco jsme tady řešili" přeruší naší chvilku Troye naštvaně.

,,Tady není už nic k řešení. To co jsem Vám řekl platí a Louis jde se mnou domů" odsekne Harry a rozejde se se mnou z domu.

,,Moc dobře víš co to ale znamená Stylesi, za tohle budeš nést následky!" stihl ještě říct předtím, než se za námi s prásknutím zabouchly dveře.

Hned na to si mě Harry opět přitáhl do objetí a nevypadalo to, že mě hodlá jen tak pustit. Rukama drtil mé boky a tiskl si mé tělo na to jeho jak jen to šlo. Byl jsem v tu chvíli tak šťastný. Otázkou ale je, na jak dlouho?

,,Nemáš ani tušení jak moc jsem se o tebe bál" vydechl a to už mi slzy tekly po tváři. ,,Byl jsem tak zoufalý, když jsem tě doma nenašel, nikdo nevěděl kde jsi a nezvedal jsi mi mobil" zdá se mi to, nebo taky nemá daleko k pláči?

,,Omlouvám se, j-já- je to moje chyba" vzlykl jsem a tvář si schoval do dlaní.

,,Je to moje chyba Lou, to mně mělo být jasné, čeho všeho je schopný. Teď už tě mám ale zase u sebe a všechno bude v pořádku. Slibuju" zamumlal blízko mého obličeje a palcem mi setřel slzy z tváře, dávajíc mi motýlí polibek na rty. Smutně jsem se usmál a přikývl. Doufám v to.

Domů jsme se dostali poměrně rychle a já se cítil tak dobře být zpátky doma. Konečně jsem byl zase někde, kde jsem se cítil bezpečně.

,,Půjdu ti připravit teplou vanu, dobře?" řekl když za námi zavřel dveře a já nadšeně souhlasil, miluju vanu.

Sám jsem šel do pokoje pro nějaké čisté oblečení a dát si mobil do nabíječky. Cestou jsem se pozastavil u zrcadla, kde jsem se zadíval na svůj odraz. Vypadal jsem pořád stejně, přesto jsem se ale cítil jinak.
V jednom dni jsem zjistil, že celý můj život je vlastně jedna velká lež a opravdu nevím, jak se mám teď cítit.

Chci na to všechno teď alespoň na chvíli nemyslet a užít si čas strávený s Harrym.

S povzdychem jsem se tedy vydal do koupelny, kde už bylo na koupel vše připravené.

,,Až budeš hotov, přijď za mnou do obýváku" pohladí mě po zádech a chce se rozejít pryč, já ho ale zastavím.

,,A-a nechtěl by jsi jít do vany se mnou?" zčervenám a hned sklopím zrak.

,,Vážně?" zeptá se překvapeně. ,,Moc rád" dodá s úsměvem a pomalým krokem se vydá ke mně. ,,Nejdřív si tě ale budu muset svléknout" ušklíbne se a já hlasitě polknu. Oh.

.
.
.
Taakže je tady někdo kdo by chtěl, aby se mezi nimi v další části už konečně stalo něco víc? Nějaká ta 15+ scénka?😈 pište pište, ať vím🔥

❗️PROSÍM PŘEČÍST❗️

Přijde mi, že se mé psaní každou chvíli zhoršuje a že mé příběhy už nejsou tak dobré jako dřív. A tak chci, aby jste mi napsali upřímný názor a popř. kritiku na tenhle příběh. Jsem z toho opravdu smutná a tohle  by mi třeba pomohlo a možná bych se posunula dál❤️ děkuji

~have a nice day🌞

Veronika.