Kapitola 42

882 61 9
                                    

Liam

Pokaždé, co jsem uhodil do pytle, jsem cítil, jak z mého těla vycházela pára, nemohl jsem si pomoct, ale boxoval jsem, dokud jsem nebyl bez dechu.

Nebyl jsem naštvaný. Byl jsem smutný a zklamaný.

Osoba, které jsem věřil, sakra, kterou jsem miloval! Mě roztrhala na kousky.

Proč lidé, kteří chtějí jen klid a radost v životě, skončí s naprostým opakem?

Ou, počkat.

Zapomněl jsem, že jsem se před čtyřmi lety přihlásil pro drama.

Povzdechl jsem si a zaměřil jsem se na pytel.

„Není to ten kluk z té skupiny?" uslyšel jsem někoho.

„Jo, ta skupina, co prohrávala v X-Factoru," chrochtnul někdo.

Vařila se ve mně krev a koutkem oka jsem se na něj podíval. Byl jsem v klidu, než abych jim nadával nebo je šel zbít. Byli ta poslední věc, co jsem potřeboval.

Povzdechl jsem si a usmál jsem se na ně.

„Jo, prohráli jsme, ale jsme ti, které si pamatují," řekl jsem a vyšel jsem ven, nechávající je lapat po slovech.

Znovu jsem si přetáhl kapuci přes hlavu, přičemž se stmívalo a to mě štvalo.

Ale v porovnáním s mou dřívější náladou, cítil jsem se dobře.

Cvičení v posilovně mě schladilo a zdálo se, že mi hlava zase fungovala.

Strčil jsem si ruce do kapes, hledal jsem mobil, ale našel jsem jen žvýkačky.

Sakra.

Zapomněl jsem si mobil v autobuse; kluci musí vyšilovat a Elizabeth-.

Elizabeth...

Cítil jsem se špatně, že jsem nic neřekl.

Možná bychom si o tom mohli promluvit. Možná bychom našli způsob. Možná-.

Moje myšleny byly přerušeny, když jsem uviděl velký dav kolem autobusu.

Ve vzduchu visel černý kouř a z autobusu šlehaly plameny.

Ne.

NE!

Adrenalin nade mnou převzal kontrolu, když jsem se tlačil davem.

„Liame!"

„Kde jste byl?!"

Novináři byli všude, ignoroval jsem je s fanoušky, kteří se mě snažili chytit.

Došel jsem ke žluté pásce a jak jsem se pokusil dostat dovnitř, zastavili mě hasiči.

„Pusťte mě tam!" zaječel jsem.

„Omlouvám se, pane, ale musíte jít zpátky," řekl.

„To jsou mí přátelé, zatraceně!" ječel jsem a protlačil jsem se kolem nich.

Z kouře se mi do očí nahrnuly slzy a kašlal jsem.

Prohlédl jsem si okolí, El a kluci byli blízko sanitky.

Vypadali špinaví od popela, přičemž měli nasazené kyslíkové masky.

Ale počkat.

Kde byl Zayn a Elizabeth?

Skoro okamžitě se otevřely dveře od autobusu a dva muži drželi Zayn napůl při vědomí.

„Zayne!" zakřičel jsem a spěchal jsem k němu.

The Switch Up // l.p. (CZECH TRANSLATION)Kde žijí příběhy. Začni objevovat