The Switch Up // l.p. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 12

Liam

Slyšel jsem zvuk televize. Kdo to zapnul?

„Popelka, Popelka, nocí a dnem je Popelka!"

Super.

Pohnul jsem rukama a ucítil jsem něco jemného mezi prsty. Otevřel jsem oči a asi minutu jsem byl ohromen tím, koho jsem našel na sobě.

Vrátilo se mi to.

Ale ne, musel jsem vstát!

„Proč ten spěch, Liame? Zdá se, že máte pohodlí," utahoval si ze mě Harry někde blízko nás.

„Sklapni a pomoz mi!" zasyčel jsem.

Britney si povzdechla a zadržel jsem dech, takže by se nevzbudila.

„Co říkáte, kluci? Měl bych mu pomoct?" zeptal se Harry.

„Pokud slíbí, že celý měsíc nebude panovačný," řekl Louis.

„Jste šílení!" zaječel jsem šeptem.

„Posluž si," odsekli a zaskuhral jsem.

„Kolik je hodin?" řekl hlas na mně.

A sakra.

Britney pomalu otevřela oči a o vteřinu později byly její modré oči nalepené na mých a nervózně jsem se usmál.

Její výraz byl zmatený a neměl jsem ponětí, co dělat. Pak vykulila oči a s vyjeknutím vstala.

„Jak jsem na tobě skončila?" zeptala se rozpačitě.

„Jo, jak?" zeptal se Zayn a škaredě jsem se na něj podíval.

„Včera jsem ti přinesl polštář a deku, chystal jsem se otočit, ale najednou autobus začal brzdit a takhle jsme skončili. Neměl jsem srdce, abych tě vzbudil, usnula jsi rychle," řekl jsem.

Britney se trochu usmála, ale pak se začervenala a schovala si obličej do rukou.

„Hej, je to v pohodě," řekl jsem, načež potřásla hlavou.

„Cítím se tak trapně!" zaskuhrala a kluci se uchechtli.

Pak zvedla hlavu a podívala se na televizi, kde si Popelka vylévala srdce.

„Jste nějak posedlí tou pohádkou?" zeptala se s divným výrazem a v duchu jsem se plácl do čela.

„Ou, jenom jeden z nás," řekl Niall a zavraždil jsem ho pohledem.

„Dobře. Jdu si dát sprchu," řekla a spěchala do koupelny.

Plesknul jsem Harryho po hlavě, až zabořil nos do cereálií.

„Hej!" vyjekl, ale ignoroval jsem ho a šel jsem si dát kafe.

„Takže co dneska?" zeptal se Lou.

Pokrčili jsme rameny.

„Nemyslím si, že máme nějaké koncerty," řekl Harry a zuřivě si utíral nos ubrouskem.

„Prosím, neříkejte mi, že máme focení," řekl Niall a všichni jsme zaskuhrali. Nenáviděli jsme focení. Udělej tohle. Udělej tamto. Postav se tam. Postav se sem. A co pět minut jsme se museli převlíkat.

Mobil v autobuse se rozezvonil a Zayn vstal.

„Tady Zayn," řekl a sledovali jsme jeho výraz, jak se změnil do zahanbeného a pak rozpačitého.

„Co?" zeptal jsem se poté, co zavěsil.

„Volal Paul a říkal, že máme oběd v domě," řekl trapně.