The Switch Up // l.p. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 2

Elizabeth

Chystala jsem se, když někdo zaklepal na dveře.

„Dále," řekla jsem a vešla babička. Usmála jsem se na ni a minutu se na mě dívala.

„Nikdy jsem nevěřila mámě, když řekla, že jsi vyrostla," řekla a jemně jsem se zasmála.

„Pořád jsem tvoje Rose, babi," řekla jsem, zatímco jsem si nasazovala náušnice.

„Poslouchej mě, Rose. Bez ohledu na to, co se stane, chci, aby sis užila život, než se z tebe stane to, co ze mě," řekla a vzala mě za ruku. Podívala jsem se na ni s tázavým pohledem.

„Babi, budu v pohodě. Neskončím jako máma, pokud k tomuhle míříš," řekla jsem a uculila se.

„Slyšela jsem to," přerušil nás hlas a ohlédla jsem se na mámu, která se tvářila zklamaně.

„Rychle se nachystej, budou tady za minutu," řekla a odešla.

Podívala jsem se na babičku, která přetočila oči, a zahihňala jsem se.

+

„Takže, Elizabeth. Jak jde škola?" zeptala se paní Fredricková.

„Dobře. Na léto je zavřená," řekla jsem a napila jsem se vína.

Seděla jsem naproti ní a její syn Adrian seděl vedle mě.

Adrian studoval práva a byl o rok starší než já. Znali jsme se od střední. Byl čertovsky pěkný, podle Britney, ale nikdy jsem o něm moc nepřemýšlela.

Huh.

To musí být důvod, proč jsem pořád sama.

„Adrian tento měsíc chodí do Londýna jako učeň," řekla paní Fredricková.

„Ou. Ale myslela jsem si, že jsi pořád student," řekla jsem a podívala jsem se na něj.

„Jsem, ale myslel jsem si, že trochu zkušeností by mi pomohlo," pravil a přikývla jsem.

Strčila jsem si do pusy špagety, nebyla jsem si jistá, co dělat nebo říkat.

„Myslím si, že je milé, že jsme přišli s touhle dohodou!" vyjekla máma.

Jakou dohodou?

Vzhlédla jsem.

„Vypadají spolu perfektně!" zvolala paní Fredricková.

Kdo vypadá perfektně? Věnovala jsem mámě tázavý pohled.

„No, hádám, že jim to řekneme. Zasnoubíte se spolu!" oznámila máma a zadusila jsem se špagetama.

„Ou, podívej! Má z toho radost! Bez obav, Elizabeth! Zásnuby jsou zítra večer a svatba bude na konci měsíce," prohlásila paní Fredricková.

Přísahám, že kdybych nebyla civilizovaná, hodila bych po ní nůž.

„Není to trochu brzy?" zapištěla jsem.

„Nesmysl! Váš věk je zralý na svatbu," řekla máma.

Zralý? Co jsem? Ovoce?!

Podívala jsem se na Adriana, doufala jsem, že najdu stejnou reakci, ale vypadal klidně. Jako by s tím byl v pohodě.

„Tobě to nevadí?" zeptala jsem se ho.

Přikývl.

„Jsme přátelé od střední a známe se," řekl ležérně.

ZNÁME SE?!

Nevím o něm ani jednu věc!

„Omluvte mě," řekla jsem a vstala jsem.