Kapitola 54

852 54 5
                                    

Liam

Chodil jsem po domě, zoufale jsem potřeboval signál, abych se mohl připojit na data.

Zklamaně jsem zafuněl, když jsem skončil bez úspěchu.

„Víš, že máme wifi," řekl hlas a otočil jsem se na Elizabethina otce, který se na mě díval s divným výrazem.

„Uh, ne," řekl jsem, cítil jsem se jako naprostý idiot. „Máte heslo?" zeptal jsem se nadějně.

„Jaké máš úmysly s mou dcerou?"

„Jaké... máš... Počkat. Cože?!" zeptal jsem se uprostřed psaní, došlo mi, že to nebylo heslo.

„Slyšel jsi mě," řekl a založil si paže.

Dobře.

Strčil jsem si mobil do kalhot a podíval jsem se na něj, načež jsem řekl: „Hodlám se k ní chovat jako ke královně a dát jí lásku, kterou si zaslouží."

„Seš si tím jistý?" zeptal se a šel blíže, akorát mě více vynervoval a už tak jsem nebyl klidný.

„Prosím?" dokázal jsem se zeptat.

„Synku, tvůj život je jiný od Rosina. Nemusela by stíhat tvému tempu," řekl vážně.

Ah, ano, obvyklé obvinění bastarda, který podvádí.

„Nebudu ji podvádět, pokud tohle myslíte. Nikdy bych něco takového vaší dceři neudělal," řekl jsem.

Vlastně bych to nikdy nikomu neudělal.

Věnoval mi malý úsměv a z hrudi mi spadla velká váha.

„Můžu tě brát za slovo?" zeptal se a tentokrát zněl jako znepokojený otec, než ochranitelský.

„Přísahám na svůj život, nikdy bych se k ní nezachoval špatně, nebo že by se cítila mimo své místo," řekl jsem popravdě.

Usmál se a poplácal mě po zádech.

„Věděl jsem, že Rose by si nevybrala pitomce," řekl a přinutil jsem se, abych nepřevrátil oči.

No, alespoň to byl kompliment, ne?

„Předpokládám, že ti Rose řekla o jejím trauma z dětství," řekl, když jsme šli kolem domu.

„Jo, řekla mi o tom útoku," řekl jsem.

„No, od té doby Rose žije opatrně, to znamená, že má tendenci být naivní k hodně věcem. Očekávám, že si to budeš pamatovat," řekl a díval se na mě.

„Ano, pane," řekl jsem.

Dále mi vyprávěl o Elizabeth a jak byla beznadějné dítě, které jednoduše všem uvěřilo, zajímalo mě, proč mi tohle všechno říkal, pokud chtěl, abych s ní byl místo Adriana.

Při té myšlence se mi vydralo srdce do krku a začalo mě zajímat, jestli jsme opravdu měli nějakou naději.

Naději, kterou jsem mohl využít, aby byla moje a abych ji zachránil před svatbou.

„... Někdy je bezradná, dělá se dobrovolně zranitelnou," řekl a nad tím jsem se pousmál.

Byla to pravda, někdy byla Elizabeth bezradná, jako když vypila to pití s alkoholem a obrečela to.

Nad tou vzpomínkou jsem se pousmál.

„Co?" zeptal se, když uviděl můj praštěný úsměv.

„Ne, nic, máte pravdu, že je taková, jak říkáte, ale to ji dělá výjimečnou. Tyhle malé věci mě přiměly, abych se do vaší dcery zamiloval. Její bezradnost a naivita mě nutí, abych ji chtěl ochraňovat a milovat ještě více," řekl jsem a uvědomil jsem si, že ten hloupý úsměv mi pořád visel na rtech.

The Switch Up // l.p. (CZECH TRANSLATION)Where stories live. Discover now