Legolas- sweet life

Kapitola 23.

Legolas se vzbudil do zamračeného rána. Obloha byla pokryta černým mračnem a začínalo mrholit. Rozhodně to nebylo počasí, do kterého by chtěl kdokoliv vstávat. Navíc tento den byl den Legolasova odjezdu z Roklinky, což znamenalo, že v tomhle počasí musí jet na koni až do Velkého zeleného hvozdu.

Legolas si povzdychu a schoval hlavu pod polštář. V noci toho moc nenaspal, protože Elrond a Thranduil v místnosti nedaleko jeho komnaty hráli dlouho do noci kostky a u toho se opíjeli. Spát se nedalo, protože povykovali a smáli se tak nahlas, že to muselo vzbudit půlku Roklinky.

Tak, a teď vstaneš. Řekl si princ a pohnul nohou. Z pod vyhřáté peřiny se mu vůbec nechtělo. Musíš vstát, rozkázal si tentokrát a odhodlal se k tomu, aby se na posteli posadil. Promnul si oči a hlasitě zazíval. Poté se konečně odhodlal vstát.

Okamžitě se roztřásl zimou. Podlaha byla úplně ledová a celkově bylo v místnosti chladno. Legolas na sebe hodil několik vrstev oblečení, obul si boty, jako vždy si přes rameno hodil brašnu, i když mu otec již několikrát říkal, že vypadá jako nějaký vandrák, a vyšel ven.

Před komnatou legolasova otce stály tři postavy. Když princ přišel dřív, zjistil, že je to Arwen a její bratři, dvojčata, Elladan a Elrohir.

„Dobrá ráno," pozdravil je Legolas. „Stalo se něco?"

„Stalo se to, že otec má být již vzhůru a něco zařizovat, ale zmizel." řekl Elladan a kývnul na dveře.

„Vy myslíte, že zůstal přes noc s mým otcem?" zeptal se princ a zvedl obočí.

„Vzhledem k tomu, že už jsme ho hledali snad všude, tak už opravdu nevím, kde jinde by byl. Pokud ho tedy neschováváš pod postelí," ušklíbla se Arwen.

„Ale vždyť to nedává smysl, včera večer byl přeci můj otec u vašeho, ne naopak," zamyslel se Legolas a přiložil ucho na dveře Thranduilovy komnaty. Po chvíli uslyšel hlasité zachrápání. „No každopádně otec tam je. "

„Ti dospělí jsou hrozní, nemůžete je na chvíli pustit z očí," postěžoval si Elrohir a opřel se o zeď.

„A proč nejdete dovnitř?"

„Upřímně se bojíme, co tam najdeme," zašklebil se Elladan. Legolas nechápal, co by tam jako mohlo být.

„Vy myslíte, že jsou mrtví?" zeptal se po chvíli princ vyděšeným hlasem.

„Ale ne, ty trubko," rozesmál se Elladan.

„Jdu dovnitř," prohlásil Legolas a otevřel dveře. Z místnosti se vyvalil silný zápach alkoholu a bůh ví čeho ještě, což všechny donutilo udělat pár kroků dozadu.

„Tak to je humus," řekl Elrohir a zacpal si nos.

„Matka bude zuřit. Už teď si dělá starosti," šeptla Arwen a nahlédla do potemnělé místnosti.

Král Thranduil ležel rozplácnutý na své posteli ve včerejších šatech, z koutku úst mu tekla slina a hlasitě chrápal. Bylo by to v pohodě, kdyby ta slina nekapala přímo na pána Roklinky, který spal na zemi opřený o postel.

„Jsou tady a je to nechutný," řekla tiše Arwen a odvrátila se od pokoje.

„Musíme je vzbudit. Máme odjíždět hned po snídani, " řekl Legolas a nahlídl do místnosti. „Nebo bychom sem mohli pustit někoho jiného, aby je vzbudil za nás," rozmyslel si to princ a odvrátil zrak od svého otce a Elronda.

„Co se tu u nahé Galedriel děje?" zeptala se najednou Celebrían, která se jako duch zjevila za jejich zády.

„Opilí tátové," řekla Arwen. „No podívej se sama."