Legolas- sweet life

Kapitola 7.

Legolas pobíhal na nádvoří, se svým dobrým kamarádem Endurem. Slunce svítilo vysoko na obloze a chlapci se bavili tím, že na sebe cákali vodu z kamenné kašny.

Byli ještě mladí, takže běhání po okraji kašny a později i šermování s dřevěnými meči jim nepřišlo vůbec nebezpečné. Mlátili do meče toho druhého a hlasitě vykřikovali tak hlasitě, že upoutali pozornost dívek, které si v zahradě pletly věnečky z pampelišek.

,,Pojď jsem, Úcanya huo*!" vykřikl Endur a udělal krok k Legolasovi, který ucouvnul a nastavil meč, aby ho Endur nezasáhl.

,,Pojď blíž, neboj se," řekl Starší chlapec a zašklebil se na Legolase. Ten si odplivl a vykřikl:

,,Auta miquva orco**!" a seskočil z kašny.

Děvčata se rozesmála a Endurovi zrudly uši. Legolas si užíval chvilku slávy a obcházel kašnu s mečem zdviženým nad hlavou.

Po chvíli ale přistoupil ke svému kamarádovi a položil mu ruku na rameno.

,,Lehta***," zašklebil se, upřel pohled na kašnu, poté na dívky a zpět na Endura, ten se zasmál a kývl hlavou.

,,Sín°!" vykřikl Legolas a oba chlapci zároveň odhodili meče, nabrali do dlaní vodu a rozeběhli se mezi děvčata, která už vytušila, co mají v plánu a s hlasitým výskotem se rozeběhla na všechny strany.

Chvíli pobíhali mezi stromy v zahradě, ale poté jim zábavu překazil král, který zrovna scházel po schodech rovnou do zahrady.

,,Legolasi, co tu provádíš," řekl rozzlobeně.

,,Jsi princ, tak se podle toho chovej. A nemáš být náhodou na hodině šermu?" zeptal se a zvedl obočí.

,,Ná, ada°°," řekl tiše Legolas a svěsil hlavu.

,,Už jdu," dodal a vydal se po cestě kolem Endura, který stále stál v mírné pokloně ke svému mistru.

***

Po chvíli už trénoval šerm, ve kterém nebyl ani zdaleka tak dobrý, jako v lukostřelbě. Navíc ho Alcarin, který už nebyl zrovna nejmladší, musel pořád napomínat.

,, Když ti protivník zaútočí na nohy, tak si nemůžeš chránit mečem hlavu, od toho je štít," opakoval mistr svému žáku již nejméně po čtvrté. Legolase nebavilo bojovat se štítem, protože mu připadal zbytečně veliký a těžký.

,,Ano pane," řekl Legolas a stoupl si znovu před Alcarina. Ten mu zaútočil na hlavu, ale Legolas se sehnul a prudce odrazil útok. Poté se pokusil seknout Alcarina do hrudi, ten ale uskočil a Legolasův meč zachytil. Nečekaně rychle sekl Legolasovi po nohou, ten ale odhadl, co mistr udělá, vyskočil a pokusil se zasáhnout Alcairinovu ruku. Když vtom mu vyletěl meč z ruky, Alcarin mu přiložil dřevěnou zbraň ke krku a prohlásil:
,,Jsi mrtev."

***

Legolas šel z hodiny šermu a byl naštvaný sám na sebe, že Alcarina neporazil. Dorazil ke schodišti, ale chodit dolů se mu nechtělo, a tak si stoupl na štít a sjel na něm ze schodů dolů.

,,Legolasi!" Zakřičel na něj Thranduil, který se objevil nahoře nad schody.

,,Kolikrát ti mám říkat, že na štítu se nejezdí, ublížíš si a navíc ničíš mistrovskou práci našeho kováře," řekl přísně a změřil si Legolase nepříjemně dlouhým pohledem. Princ se a chvíli díval do země, skrývajíc smích se tiše omluvil a potom odběhl pryč.

Zastavil se hned nad dalším schodištěm a opět naskočil na svůj štít. Řítil se rychlostí dolů, až mu vlasy vlály kolem hlavy.

Když vtom mu uklouzla noha a s dalším okamžikem letěl vzduchem. Dopadl zády na hranu schodu takovou silou, že vykřikl bolestí.

Po chvíli už stál u Legolase jeho otec, protože chlapce rozhodně nešlo přeslechnout. Podíval se přísně na syna a kývl hlavou.

,,Já jsem to říkal,"

Slovníček

* zbabělý pse
** polib si skřeta
*** promiň
°  Teď!
°° Ano, otče

Doufám že se vám nová kapitolka líbila. Moc se omlouvám, že tak dlouho nic nevyšlo, ale jaksi nebyl čas a nápady, ale ráda bych opět pokračovala v psaní. Samozřejmě budu ráda za každý komentář i kritiku.

Vaše triarainbow