Legolas- sweet life

Kapitola 16.

Bylo krásné jarní ráno. Král naštěstí nezjistil, jak mu vlasy chytly, tak se rozhodl, že pro jednou svého syna trestu ušetří, což ho nejspíš popohnalo k další lumpárně.

,,Endure! Dostal jsem úžasný nápad!" křičel Legolas, když už byl jen několik kroků od kovárny. Endur loudavě vylezl ze dveří, zívl, protáhl se a ukousl si z krajíce chleba, který držel v ruce.

,,V kolik jsi sakra vstával? Vždyť je asi osm hodin." řekl Endur, který se ospalýma očima snažil rozluštit čísla na věži kostela.

,,Někdy kolem šesté. Nemohl jsem dospat. Včera, když jsem měl vyučování venku v královských zahradách, tak jsem našel úžasné místo, kde by se dalo něco podniknout." řekl Legolas a natěšeně poskakoval na místě. 

,,Tak počkej, něco na sebe hodím a můžeme jít," řekl Endur mezi dalším zívnutím a zmizel v kovárně.

Legolasovi se nechtělo čekat, tak se rozhodl, že se dojde zeptat ještě dvojčat, jestli nepůjdou s nimi. Bydleli jsen kousek od Endura, takže kdyby se Endur vrátil první, tak by viděl, kde Legolas je. Princ už se chystal zaklepat na dveře, když vtom se samy rozletěly dokořán a s výskotem z nich vyběhl Nukel následovaný Nirodem. Legolas leknutím uskočil dozadu a poté se společně s dvojčaty rozesmál.

,,Tak co je v plánu?" zeptal se Nukel.

,,Musím vám ukázat jedno úžasné místo v zahradách," řekl nadšeně Legolas a mávl na Endura, který právě vyšel z domu.

Společně chlapci zamířily do zahrad a cestou si prozpěvovaly písničku, kterou je naučil Legolas.

,,V řadě za sebou

tři elfové jdou
tropí lumpárny všude
cestou necestou
žádný strach nemají
dech se všem zatají
když vesnicí prochází 
a vesele si zpívají

lá-lá-lá-lá-lí

Koně jezdí tam
a kočáry zas sem
tři elfíci jdou jdou
rovnou za nosem
koláče chřoupají
občas chleba nakrájí
vyšli prostě do světa
a vesele si zpívají

lá-lá-lá-lá-lí

Všichni pryč prchají
když blíží se už
tři elfové jdou jdou
jako jeden muž
všichni zírají
důvod neznají
proč ti malí elfíci tak vesele si zpívají

lá-lá-lá-lá-lí

Když je nohy bolí
když jim dojde dech
sednu si na pařez
nebo na hebký mech
smíchy se svíjejí
po zemi se válejí.
chvilinku si odpočinou
a pak dál se vydají

lá-lá-lá-lá-lí

Když se spustí déšť
roztrhne se mrak
tak pod strom se vrhnou
tam počkají pak
když blesky blýskají
a kapky pleskají
a oni v bouřce pod stromečkem vesele si zpívají

lá-lá-lá-lá-lí

Za tu spoustu dní
vždy když se rozední
tak se sejdou venku
Endur vždy přijde poslední.
hele támhle jdou
snad nás nenajdou
pořád totiž zpívají si
jejich píseň veselou

lá-lá-lá-lá-lí-lá-lá-lá-lá-lí" skončili chlapci naráz a vyprskli smíchy, když viděli nic nechápající lidi, které zbudili svým zpěvem.

Konečně dorazili do zahrad a Legolas je vedl rovnou na místo, které jim chtěl ukázat. Bylo to místo opravdu úžasné. Jednalo se o rybník vzadu v zahradě, uprostřed kterého byl ostrůvek s mohutným dubem, který měl některé větve jen kousek nad zemí.

,,To je boží!" vykřikl Nirod. ,,Můžeme hrát na piráty."

,,Nebo na to, že jsme uvízli na pustém ostrově a postavíme si tam bunkr, " řekl nadšeně Endur.

,,Ano. Akorát nemáme loď, ale mohli bysme vyrobit vor. Co kdybychom každý běželi něco sehnat a potom se tady sejdeme a dáme to dohromady," řekl Legolas.