Legolas- sweet life

Kapitola 12.

Uplynul asi týden a Legolas konečně dostal ,, zasloužené" volno, celý týden bez učení. Neváhal a hned při první příležitosti se rozeběhl za Endurem, ten byl ale naneštěstí nemocný, tak se rozhodl něco podniknout sám. 

Po dlouhé době zašel do stájí za Skšetem a přinesl mu několik kostek cukru, které nakradl v kuchyni. Poté poníka osedlal a vydal se s ním směr les. Když projížděl podhradím, tak se narovnal co nejvíc to šlo a s hlavou vztyčenou vzhůru zdravil poddané. Musel si přece zachovat nějakou hrdost, je koneckonců princ a budoucí král.

Jakmile Legolas opustil vesnici, tak Skšeta trochu popohnal a zamířil ke svému oblíbenému místu na skále. Sice by tam něměl chodit, protože je to hrozně "nebezpečné" a hlavně zakázané od otce, ale právě proto ho to místo tolik lákalo. 

Nahoru na skálu vedla uzká klikatá cestička a při každém kroku hrozil pád dolů, ale Legolas si z toho nic nedělal a jel pomalým krokem dál. Byl tu neuvěřitelný klid a ticho, což musel Legolas využít a začal hlasitě zpívat smyšlenou písničku:

,,Když jsem já jel tou naší hradní branou,

dívaly se dvě krásné holky za mnou

|: a volaly princi můj, kde seženu podpis tvůj! :|

 Pročpak, holky, proč na mě voláte,

pročpak vy mě jet dál nenecháte,

|: nesmím se podepisovat, jen se tu producírovat. :|

3. Mnoho dní jsem se producíroval,

ani jednou se nepodepisoval,

|: jen jedné jsem se podepsal, její otec mi facku dal :|"

Když dozpíval, tak už byl téměř u cíle. Skšeta zastavil u obrovské klády, která ležela přes cestu a nechal ho se pást. Poté přelezl kládu a vydal se dál. Na samém vrcholu skály stál starý dub, který rostl tak dobře, že se po něm dalo snadno vyšplhat. 

Legolas se vyhoupl na první větev a po chvíli na další a tak pokračoval, dokud se nedostal do místa, kde se mohl pohodlně usadit, aniž by mu hrozil pád.

Vždy ho bavilo sledovat lidi, kteří odsud vypadali jako trpaslíci. Pod skálou totiž vedla hlavní cesta, po které denně proudily davy lidí, elfů a dalších stvoření a Legolas je vždy pororoval a obšas po nich hodil třeba šišku, nebo žalud, ale ne nikdy se netrefil, a nebo spíš nikdy neslyšel výkřik nikoho, na koho by daný předmět spadl.

A vtom dostal geniální nápad. Tedy geniální podle něj. Nám by to přišlo spíš stupidní a nechutný, ale Legolas to považoval za vrchol své vynalézavosti. Napadlo ho totiž, že se ze skály vyčůrá a to přímo na cestu. Přemýšlel, jestli nápad probrat s Endurem a pak to uskutečnit s ním, ale nakonec se rozhodl, že to vyzkouší hned. Alespoň bude mít co vyprávět.

Jak se rozhodl, tak učinil. Jakmile to však udělal, tak se zpod skály ozval jekot, který zněl asi jako umírající veverka zkřížená s pářící se kočkou a ohňostrojem Gandalfa. Legolas se tak lekl, že musel udělat pár kroků dozadu, aby nespadl. Když se vzpamatoval, tak se rozhodl, že skálu co nejrychleji opustí, aby ho sem dotyčný počůraný nešel hledat.

Co nejrychleji doběhl ke Skšetovi a vyhoupnul se do sedla, ten to a zřejmě  nečekal protože začal splašeně běhat dokola a po chvíli se vzepjal a vyhodil Legolase ze sedla. Ten dopadl do nějaké věci, krerá byl něco mezi bahnem a pískem a měla dokolnale černou barvu. Když se Legolas postavil, tak byl od té neidentifikovatelné věci celý špinavý a když se toho  pokusil zbavit, tak to akorát po sobě rozpatlal ještě víc.

,,Do Gandalfova klobouku!" zanadával a znovu, tentokrát pomaleji nasedl na Skšeta, který stál vedle něj a spokojeně přežvykoval trávu, a vyjel zpět k hradu.

Když jel vesnicí, tak se chtěl propadnout do země, nebo radši co nejrychleji zmizet. Projížděl ulicemi zamazaný od hlavy až k patě a upíralo se k němu mnoho pobavených pohledů. Co když mě jednou budou přezdívat třeba Král bahno, nebo Král černotěl, pomyslel si Legolas a radši ještě Skšeta popohnal. Třeba ho nepoznají.

Konečně projel hradní branou, ale tam ho čekalo další nemilé překvapení a to v podobě zmáčeného Thranduila. Legolas nevěděl, zda brečet, nebo se smát.

,,Tos byl ty?" zeptal se Legolase král, kterému oči plály hněvem.

,,O čem mluvíte, otče. Já vás do potoka nehodil. Byl jsem na projížďce na Skšetovi," snažil se Legolas zachovat vážnou tvář.

,,Nedělej, že o ničem nevíš. Tento písek je jen na jednom místě, pokud vím," zamračil se král ještě víc a propaloval svého syna pohledem. ,,Za hodinu tě budu čekat v trůnním sále a čistého. Nemysli si, že tentokrát unikneš trestu." řekl nasupeně a hrdě odkráčel směr koupelna.

Tak konec další šílené kapitolky, doufám, že se líbila. Jen bych sem chtěla napsat, že část kapitoly byla inspirována příběhem, který mi poslala: PallasPolaria

Tak co, jaký trest by měl podle vás Legolas dostat? Pište do komentářů a já se na vás těším u další kapitoly.

Vaše triarainbow