Legolas- sweet life

Kapitola 29. - Část 3.

„Poplach! Poplach!" křičela Katrïn a běžela s lucernou po chodbě. Zastavila se až u dveří královy komnaty. Zabušila a ani nepočkala na odpověď, a vřítila se dovnitř jako vítr. „Poplach!" zařvala znovu, aniž by si všimla, že Thranduil stojí doslova pár centimetrů před ní. Když si to uvědomila tak zařvala znovu, tentokrát už něco nesrozumitelného. Král totiž v dlouhé bílé noční košili a bílém čepci s třásní na konci vypadal jako duch.

„Co se u Gandalfova pláště děje, vždyť vzbudíš celý hrad." řekl král rozespale a položil rozrušené Katrïn ruku na rameno.

„Omlouvám se vaše veličenstvo, že ruším takhle pozdě, ale princ je pryč!" vysypala ze sebe Katrïn rychlostí letící veverky.

„Jak jakože pryč?" nechápal král a sundal si z hlavy čepec, aby vypadal důstojněji a nepodobal se bílé paní.

„Šla jsem ho zkontrolovat do jeho komnaty, jestli se umyl a uložil ke spánku, ale voda v kádi byla nedotčená a Legolas nikde. Tak jsem ještě důkladně nakoukla do každé jeho schovky, o které vím, zkontrolovala jsem všechna nádvoří a nakonec jsem poslala posla k Legolasovým kamarádům, a ti ho prý celý den neviděli." chrlila chůva jednu informaci za druhou na rozespalého krále, který vypadal, jako by se snažil vstřebat a pochopit slovní úlohu. Nakonec asi po minutě ticha vytřeštil oči a vyběhl bosý na chodbu.

„Umřel mi syn! Zabili mi syna!" ječel hystericky, zatímco jeho bosá chodidla pleskala po kamenné podlaze.

„Ticho! U Gandalfova bombarďáků, klid!" zaječela králi do ucha Katrïn, protože to byl v ten moment asi neúčinnější způsob, jak krále umlčet a dát mu chvíli, aby se zamyslel. Thranduil se několikrát zhluboka nadechl.

„Musíme uspořádat pátrání." prohlásil, nyní už pevným hlasem král, jakoby ještě před chvíli nevyšiloval jako ženská, v jednom dosti specifickém období, které manžel přeskládal dekorace na poličce.

Mezitím co probíhal rozhovor mezi Katrïn a Thranduilem, začali se na chodbu, kde pobíhali scházet stráže, které přivolal jejich křik. Přišouralo se i několik kuchařů a Mistrů, kteří vypadali, že už se také chystali ke spánku, aby zjistili, kdo stojí za takovým povykem.

Král se hned chopil slova, vše vysvětlil a začal strážím udělovat rozkazy. Některé poslal všude možně po hradě a další na místa v okolí, kam by se Legolas mohl zatoulat. Sám si už bral do ruky lucernu, aby se vydal hledat syna na vlastní pěst, ale za jeho zády se ozvalo zakašlání. Byl to Elathor, Mistr přes lektvary. Thranduil se na chvíli zarazil, protože si uvědomil, že musel být slyšet až do sklepení, kde má Mistr komnatu, sklad a svoji pracovnu. Poté se ale rychle vzpamatoval a zadíval se na staříka tázavým pohledem.

Elathor se jen pousmál pod vousy a přejel pohledem po králově nočním úboru. Nestačil ani nic říct a Thranduil zmizel v komnatě tak rychle, že si málem přivřel cíp noční košile do dveří. Netrvalo to dlouho a vrátil se na chodbu, nyní již řádně oblečen a s vlasy spletenými do rychlého copu.

„Můžeme vyrazit," pokynul Katrïn a Elathorovi, kteří na něj jako jediní počkali, ostatní neváhali a zmizeli na průzkum.

„Legolasi!" ozývalo se ze všech chodbiček.

„Asi, asi, asi," opakovala ozvěna a na pochodních plápolal oheň, který jakoby vůbec nehřál.

Elathor začal něco hledat ve své brašně, kterou si samozřejmě ani ve spěchu nezapomněl vzít, a po chvíli už v ruce svíral tři malé lahvičky. „Vezměte si, dodá nám trochu energie a hlavně zostřuje smysly," řekl a sám do sebe kopl obsah jedné z nich. Chůva a král ho následovali a za chvíli už všichni tři kráčeli potemnělou chodbou, která se zdála po lektvaru trochu jasnější.