Legolas- sweet life

Kapitola 21.

Bylo další krásné ráno, a to ráno den po plese. Většina lidí ještě spala, nebo šla teprve teď spát a Legolas se právě probudil. Teprve svítalo a venku ještě bylo šero, ale s tím si Legolas nelámal hlavu. Chtěl něco podniknout a teď, když jeho otec spí, tak by to mohlo být o dost jednodušší.

Princ rychle vyskočil z postele, hodil na sebe košili a kalhoty a jako střela vyběhl ze své komnaty. Zamířil si to rovnou k sálu, kde se včera večer konal ples. Připlížil se tiše ke dveřím a nakoukl dovnitř do budovy. Vzduch byl čistý. Legolas neváhal a protáhl se přivřenými dveřmi dovnitř.

Snažil se našlapovat co nejtišeji, ale i přesto mu občas pod nohou zavrzala parketa. Teď se před ním objevila největší překážka, schody. Byly postavené do zatáčky, takže nemohl vidět, jestli jde někdo proti němu. Přitiskl se ke stěně a poslouchal. Byla tu skvělá akustika, takže kdyby někdo scházel po schodech, bylo by to zcela určitě slyšet.

Nebylo slyšet víc, než tlukot jeho vlastního srdce a zvuky, které ale byly daleko. Nejspíš se ozývaly ze sálu. Legolas si sundal boty, aby jeho kroky byly tišší a vyběhl do schodů.

Přede dveřmi vedoucími do sálu rostly kopice špinavých ubrusů, několik pytlů s odpadky a pojízdné vozíky plné špinavého nádobí. Princ se znovu zaposlouchal a opravdu, v sále někdo byl. Legolas se připlížil až ke dveřím a po chvíli se i odvážil nahlédnout dovnitř.

Byl tam jakýsi obtloustlý chlápek v pracovním oděvu a nemotorně sklízel nepořádek v sále. Na práci tam toho bylo ještě spoustu a když Legolas viděl. Jak pomalý ten uklízeč je, tak mu to bude trvat nejméně týden. Místo toho, aby skládal talíře na sebe a potom až je přesunul na vozík, tak je tam pokládal po jednom, což mu zabralo hrozně moc času. Legolase téměř bolelo se na něj dívat. Někoho tak neohrabaného snad v životě neviděl.

Princ muže ještě chvíli pozoroval. Do sálu nejspíš vletěla moucha, takže se po ní uklízeč oháněl, dokud svým mohutným pupkem nepřevrhl karafu se zbytkem vína, která se roztříštila o zem. Legolas té chvíle využil a pronikl do sálu, kde se schoval pod jeden ze stolů, na kterém byl stále ubrus. Uklízeč si ho nevšiml. Momentálně se soustředil jen na střepy, které se rozletěly po podlaze.

Snažil se sehnout, aby posbíral ty největší, ale moc se mu to nedařilo. Přes to své obrovské břicho si dosáhl sotva ke kolenům, a navíc mu z kalhot lezl jeho masitý zadek. Muž se opět narovnal a popotáhl si kalhoty, aby mu nespadly. Princ pod stolem zadržoval smích a s napětím čekal, co se bude dít dál.

Uklízeč se zřejmě rozhodl použít koště, protože se vydal ke dveřím, kde ho měl opřené o stěnu. Když procházel kolem stolu, kde byl ukrytí Legolas, tak se na okamžik zastavil a poslouchal. Legolas pro jistotu i zadržel dech. Muž ho nemohl slyšet. A taky že ne, zastavil, protože byl moc zadýchaný. Protáhl se a pokračoval dál.

Princi až teď došlo, co že mu to vlastně čouhá z kapsy, byl to velký železný klíč, kterým se odemykal a zamykal sál. Legolas předchozího dne viděl stejný u Elronda. A v tu chvíli dostal nápad, a to takový, že klíč ukradne a uklízeče v sále zamkne. Mělo to však jeden háček, do sálu vedly dvoje dveře a oboje byly právě otevřené a dělila je celá délka sálu.

Legolas počkal, až muž zamete střepy a začne se zase věnovat něčemu monotónnímu, jako je například sbírání příborů ze stolů. Když se tak stalo, tak Legolas vylezl zpod stolu a tiše plížil uklízeči za záda. Pozorně ho sledoval, aby se případně stihl schovat. Už stál necelé dva kroky za ním, takže natáhl ruku a pomalu vytáhl klíč z mužovy kapsy.

Uklízeč si ho nevšiml, pravděpodobně přes tlustou vrstvu tuku nic necítil. Legolas vítězně sevřel klíč v dlani a v ten samý okamžik mu podjela noha na rozlitém pití a on s hlasitým žuchnutím skončil na podlaze. Uklízeč samozřejmě nemohl ránu přeslechnout a jeho oči se střetly s princovými.

„Co tu vyvádíš, kluku." zabručel, i když víc, než bručení se jeho hlas přiblížil prasečímu chrochtání. Chvíli to vypadalo, že pomůže Legolasovi vstát a nechá to plavat, když vtom jeho zrak padl na klíč, který princ stále svíral v ruce. „Tak tohle si, hošánku, vypiješ!" Muž chňapl po Legolasově ruce, ten se však překulil na bok, vyskočil na nohy a rozeběhl se ke vzdálenějším dveřím.

Uklízeč se rozeběhl za princem. Špeky mu lítaly kolem těla a pleskaly o sebe a funěl jako býk, který právě přeběhl půl Středozemě.

„Jen počkej, až tě chytím," zachroptěl a snažil se popadnout dech. Vypadá jako vorvaň s nožičkami, pomyslel si Legolas a musel se usmát. Už byl téměř u dveří, takže se otočil a sledoval, jak se k němu uklízeč blíží. Kdyby se kutálel, tak by byl možná rychlejší.

Když už byl uklízeč jen pár kroků od něj, tak Legolas doběhl ke dveřím, proběhl jimi a zamkl za sebou. Muži zřejmě došlo, co má princ v plánu, protože se ze sálu ozvalo hlasité klení.

Legolas neváhal a seběhl po schodech dolů. Po krátké době našel i druhé schodiště, které vyběhl a ocitl se před druhým vchodem do sálu. Mezitím, co princ proběhl půlku domu, tak se uklízeč dostal jen do půlky sálu a hlasitě funěl.

Legolas mu s úsměvem zamával na rozloučenou a zamknul i druhé dveře. Strčil si klíč do kapsy u kalhot a s pískáním se vrátil do své komnaty.

***

Začalo odpoledne a dospělí se konečně začali hrabat z postelí. Bylo vtipné sledovat, jak sotva vlečou nohy po zemi, zívají a potácí se po ulicích. Legolas se samozřejmě dobře bavil. Seděl venku před domkem, kde byla jeho komnata, jedl jablko a usmíval se na všechny dospělé, kteří měli kocovinu.

Nejvíc se nasmál při pohledu na Elronda, který měl na hlavě afro copánky, kolem očí měl nakreslené brýle, které se mu ve spánku částečně rozmazaly po obličeji a na sobě měl růžový župan s červenými puntíky.

Uběhlo několik hodin a za Legolasem do komnaty vtrhnul soptící Thranduil a v patách mu byl Elrond, který už se naštěstí převlékl ze županu, ale pořád se mu kolem očí rýsovaly černé kruhy, které nešly umýt.

„Nechtěl bys nám něco říct?" obořil se Thranduil na Legolase.

„Ne, nechtěl," řekl Legolas a přihlouple se usmál.

„Takže o tom uklízeči zamčeném v sále nic nevíš?" téměř zařval král a Elrond si musel zacpat uši, protože ho ještě teď bolela hlava.

„Netuším, o čem mluvíš otče," odpověděl Legolas nevinně.

„A co je tohle, ha?!" ukázal Thranduil na Legolasovu kapsu, ze které čouhal veliký klíč.

„To jsem našel venku na zemi," zalhal princ, a přitom se klidně díval otci do očí.

„To ti tak budu věřit!" zakřičel král a vytáhl Legolase za límec na nohy. Elrond udělal několik kroků vzad a nacpal si prsty ještě hlouběji do uší.

„Fajn, fajn, byl jsem to já," řekl Legolas a vyhnul se otcově facce.

„Už mě to tvoje chování vážně nebaví, takže tě samozřejmě nemine trest."

„Hmm," zabručel Legolas.

„A myslím, že trest bude opravdu spravedlivý. Uklidíš zbytek nepořádku v sálu," řekl král a potutelně se usmál.

„A dostanu za to zaplaceno?" zeptal se princ.

„U Elrondových copánků, neštvi mě Legolasi. Ať už tě tu nevidím!" zařval Thranduil a Legolas pro jistotu opustil místnost.

Tak je tu další kapitolka, doufám, že jste si jí užili. Jinak začátek je inspirovaný historkou mého dědy, který takhle jako malý zamknul porybného na fotbalovém hřišti, když ho honil kvůli pytlačení :D

Vaše triarainbow