Legolas- sweet life

Kapitola 1.

Uplynul již rok od princova narození a připravovala se veliká oslava legolasových prvních narozenin. Thranduil byl ve své komnatě a kontroloval seznam hostů, kteří se měli dostavit. Snad na nikoho nezapoměli. Pozváni byli i mocný čaroděj Gandalf a úchvatná paní Galadriel a všichni doufali, že se alespoň jeden z nich na oslavě objeví.

Thranduil kvůli oslavě celé noci nespal, chtěl, aby vše na oslavě legolasových narozenin bylo perfektní.

Den oslavy byl konečně tady a legolasova matka Ellien se snažila svého syna obléct do svátečního šatu, ale vždy když se o to pokusila, Legolas kolem sebe začal mávat rukama a snažil se matce utéct. Ellien však byla trpělivá, stačilo princi podat hračku, on se uklidnil a Ellien ho mohla bez problémů obléct.

Už dopoledne se začali sjíždět hosté ze všech koutů země. Thranduil všechny vítal s úsměvem a posílal je k mladému elfovi, který je odvedl na jejich místa u stolu. Galadriel bohužel nemohla přijet, ale to králi nezkazilo náladu, přijelo mnoho jiných hostů, včetně Gandalfa, který se opíral o svou hůl a z pusy vypouštěl kroužky dýmu. Také se přijel podívat Elrond, který s sebou vzal i své syny Elrohira a Elladana a na oslavě nechyběl ani Thranduilův starý přítel Firion, který nakonec dorazil sám, protože měl doma také dva malé syny, kteří ještě nebyli na takové akce připravení.

Nakonec přišla řada na gratulace. Thranduil si vzal Legolase, který se až do této chvíle schovával za sukni své matky, na klín a společně s malým princem přebíral dary od hostů. Dárků bylo mnoho, ale asi nejvíc Legolase potěšil dárek od otce a to malinkatý luk a šípy. Princi se dárek tak líbil, že seskočil z otcova klína, začal běhat po mísnosti a vykřikoval: 

,,Budu jako táta, budu zabíjet skšety!" 

Všichni v mísnosti se samozřejmě rozesmáli a Legolas, netušící co je k smíchu, se červený až za ušima vrátil k matce. Po gratulaci se hosté přesunuli ven, kde Gandalf připravil pro hosty nádherný ohňostroj. Legolas se ho nejdřív bál, ale pak zjistil že je to vlastně zábava.

Poté konečně začala hostina. V sále hrál známý bard Alcarcalimo, který zpíval dlouhé balady o královských vítězstvích a výpravách a na slavnostní tabuli bylo snad vše, co si kdo přál. Byl zde výborný elfský lembas se sušeným masem, misky s oříškama, mísy s ovocem, výborné sladké zákusky i pečené prase, které bylo položené uprostřed stolu na stříbrném podnose a bylo podložené pečenými brambory a zeleninou.

Všichni v sále se dobře bavili, když vtom se z nádvoří ozval hlasitý řev a potom hluboký tón rohu. Skřeti, pomyslel si Thranduil a prudce se zvedl ze svého trůnu v čele tabule. Ozvalo se druhé zatroubení. Ženy v sále  propukali v paniku a objímali své děti, zatímco muži čekali na slova krále. Třetí zatroubení. Sálem se rozlehla hlasitá rána. 

,,Prosím zachovejte klid," řekl král a pokynul střážím stojícím u vstupu do sálu, aby povolali armádu. ,,Všichni se prosím uklidněte!" řekl znovu tentokrát rázněji král. ,,Seberte se a běžte do severní věže, tam se nikdo jen tak nedostane. Tirno, ukaž jim cestu," král pokynul jednomu ze stráží a ten se ihned jal vedení lidí do bezpečí. Většina elfů ho následovala, ale několik hostů zůstalo a trvalo na tom, že pomůžou v boji.

Ozvala se další rána a řev. Skřeti prorazili dřevěnou bránu. Mříže, uvědomil si Thranduil, nechali je po příjezdu hostů zvedlé.

,,Ellien!" vykřikl Thranduil, když si všiml, že jeho žena je stále v místnosti. ,,Vezmi Legolase a zmizte odsud!" řekl jí a pohladil Legolase, který popotahoval, po tváři. 

,,Dej na sebe pozor, lásko" řekla Ellien a rychle krále políbila. 

,,Neboj, vrátím se k vám v pořádku. A teď už běžte."