Legolas- sweet life

Kapitola 25.

Legolas se líně poflakoval po zámecké zahradě. Měl právě volno, protože byl víkend a on neměl nic moc na práci. Hlídač, kterého nedávno otravovali na stavbě Legolase naštěstí nepoznal, nebo se neodvážil stěžovat si králi, takže se trest princi I Endurovi vyhnul.

V zahradách byla nuda. Legolas se chvíli bavil tím, že se snažil sestřelit jablko ze stromu, ale po několika desítkách nevydařených pokusech to vzdal a vydal se směrem k městu. Doufal, že by snad mohl mít Endur čas a mohli by opět udělat nějakou výpravu, nebo vymyslet nějaký vtípek.

Když Legolas zabušil na dveře kovárny, tak se už za pár vteřin otevřely dokořán a stál v nich Endur, který měl v puse nacpanou housku. Rychle ji do sebe nasoukal, protože za sebou uslyšel nesouhlasné bručení jeho matky, a poté vyběhl ven za princem.

„Nazdar Lassie, už jsem se bál, že se dneska neukážeš."

„No původně jsem chtěl cvičit lukostřelbu, ale přestalo mě to bavit, tak jsem šel sem," pokrčil rameny Legolas. „Nevíš, jestli můžou jít dvojčata s námi?"

„Myslím, že by mohli. Pomáhali v pekárně celý týden, tak by je mamka mohla pustit ven," odpověděl Endur.

„Tak to jdeme zkusit," řekl Legolas a vydal se ke dveřím pekárny. Zaklepal, ale nic se nedělo. Zkusil to znovu a opět se ozvalo jen ticho. Endur s princem se na sebe nechápavě otočili, vždycky u nich někdo byl.

Najednou se ozval křik a někdo chytil Endura a Legolase za ramena. Oba chlapci vyděšeně nadskočili, ale když se otočili a zjistili, že jsou to Nukel s Nirodem, kteří se oba usmívají od ucha k uchu, tak se také dali do smíchu.

„Jak jste věděli, že sem půjdeme?" zeptal se Endur, když popadl dech.

„Viděli jsme z okna Lassieho, jak jde k vám do kovárny, tak jsme se vyplížili z domu a schovali jsme se za roh," zazubil se Nukel.

„Mamka šla na trh prodávat, proto vám nikdo neotevřel," dodal Nirod a také se zašklebil.

„Vyděsili jste nás k smrti," řekl Legolas, který se lekl podstatně víc než Endur, na oko naštvaně.

„Nepřeháněj, Lassie," řekl Nukel a vrazil princi do ruky makový koláč.

„Já chci taky!" vykřikl Endur a začal se cpát před Legolase.

„Vždyť jsi do sebe právě nacpal celou housku," ozval se princ.

„To neznamená, že nemám hlad," řekl Endur a ukousl celou půlku koláče, kterou mu podal Nukel.

„Co dneska provedeme?" zeptal se se smíchem Nirod.

„Dostal jsem cestou sem skvělý nápad," řekl princ. „Převlečeme se do nějakého barevného oblečení a půjdeme zpívat na tržnici."

„To je dobrý nápad, třeba si i vyděláme nějaké drobáky na sladkosti," řekl nadšeně Endur. „Ale co budeme zpívat?"

„Umíme přece pár písniček, co nás naučil Legolas. A mohli bysme vymyslet i něco nového," řekl Nukel.

„A také umíme pár písniček, co nám zpívala mamka, když jsme byli malí," dodal Nirod.

„Tak půjdeme nejdřív ke mně do komnaty, nanosil jsem nějaké oblečení z půdy a cestou dáme dohromady písničky, které umíme," řekl Legolas a chystal se vydat na kopec k hradu.

„Počkejte! Ještě si pro něco skočím," ozval se Nirod a zmizel ve dveřích pekárny. Za chvíli se vrátil a v ruce držel flétnu. „Mohla by se hodit, trochu na ní umím."