Legolas- sweet life

Kapitola 29. - Část 1.

Bylo krásné ráno plné slunce, obloha bez jediného mráčku. Legolas se protáhl na posteli a zamžoural směrem k oknu, ze kterého ho hladily horké paprsky. Den jako stvořený na pořádné dobrodružství. Spustil nohy z postele, hodil na sebe oblečení, které ho čekalo čistě vyprané na židli a vydal se s úsměvem na tváři do velké síně. Cestou si prozpěvoval a už se nemohl dočkat, až po hodině lukostřelby navštíví Endura.

Když ale dorazil k snídani, úsměv mu ze rtů okamžitě zmizel. Z čela tabule ho propalovaly dvě královsky modré oči, které nikdy neznačily nic dobrého. Co jsem zase provedl? Pomyslel si Legolas, když popřál všem přítomným dobré ráno a usadil se tiše ke stolu. Otec mlčky sledoval prince, jak si nabírá na talíř snídani. To ticho Legolase děsilo, tak na svůj talíř pro jistotu přidal pár kousků mrkve, aby otci ukázal, že alespoň jí zdravě. Po celou dobu snídaně cítil, jak se o něj opírá králův ostrý pohled. Co proti mně má? To nemůže alespoň u snídaně být v klidu a užívat si krásného počasí? Nakonec už to princ nevydržel a zeširoka se na otce zazubil. 

„Děje se něco, ada?" řekl, jak nejnevinněji to dokázal.

„Co myslíš?" odpověděl král otázkou a dál propaloval synův obličej pohledem.

„No já si ničeho nejsem vědom, otče, máme dneska krásný den, jsem slušně oblečený, snídal jsem zeleninu, jsem připravený na lukostřelbu," pokynul hlavou k luku opřenému o stůl. „Co více si ještě přáti?"

Král zůstával nadále bez emocí jen s děsivou předzvěstí něčeho špatného ve svém pohledu. „Víš co bych si přál? Přál bych si, aby se můj syn vzdělával tak jak má. Donesly se ke mně stížnosti od mistra Flóina, a to již vícekrát. Nečteš prý žádnou literaturu určenou ke studiu, nejsi připravený na hodiny a navíc si děláš z dějin Středozemě legraci. Dokonce jsem zaslechl, že ani nevíš, kde se nachází knihovna." Král vyslovoval každé slovo pomalu a s přehnaným důrazem, jakoby je po princi chtěl plivnout. „To znamená, že si odneseš luk zpět do komnaty a vydáš se do knihovny, to je ta místnost plná knih, kdybys to náhodou nevěděl, tam posadíš svůj vznešený zadek na lavici a najdeš knihu o dějinách Středozemě. A nehneš se ze své komnaty, dokud nepřečteš alespoň polovinu ze stran, které ti tam mistr Flóine zatrhnul. A samozřejmě k tomu chce i tvé zápisky, aby měl důkaz, že jsi to četl. Takže se teď zvedni, a užij si příjemný den," dokončil král svůj monolog, během kterého se Legolas snažil rozpustit na židli a vsáknout do podlahy, a tentokrát to byl pro změnu Thranduil, kdo se zářivě usmál a odkráčel pryč z místnosti.

Legolas se s vypětím všech sil donutil vstát. Tohle bylo to poslední, co si dnes přál dělat. Neodpustil si rozčilené nakopnutí stolu, popadl luk a svižnou chůzí si to namířil ke své komnatě. Věděl, že nemá smysl práci odkládat, takže jen hodil luk a toulec se šípy na postel, popadl štos prázdných pergamenů, pero a kalamář a už byl na cestě ke knihovně. 

Jistě, že věděl, kde knihovna je, jen  to nebylo místo, kam by chodil, dokud nemusel. Párkrát tam sice zavítal, ale spíš kvůli příběhům, které ho bavili. Čtení nebylo něco, čím by opovrhoval, ale záleželo, jaká kniha před ním leží. A pokud šlo o dějiny, tak si nedokázal představit nic nudnějšího. To i kniha, jejímž jediným obsahem byly druhy kamenů, mu přišla zajímavější, než příběh O Berenovi a Lúthien či pověst o stavbě Valinoru.

Po několika minutách, dorazil do chodby, kde se knihovna nacházela, rozhlédl se , jestli někdo není kolem, to spíš ze zvyku, a prošel velkými dubovými dveřmi, které byly vyzdobeny titěrnými detaily. Byl teď ve fázi, kdy by radši studoval výjevy na dveřích, než dějiny, ale neměl na vybranou.

Chvíli jen bloudil mezi regály, které byly až k prasknutí naplněné knihami vázanými v kůži různých barev, až nakonec našel, to co hledal, první díl historie Středozemě. Nějakou dobu princi trvalo, než uvolnil knihu z přeplněného regálu, ale nakonec přeci jen uspěl. Popadl tlustou bichli a odšoural se k nejbližšímu stolku. Vracet do komnaty už se mu nechtělo, tak se zabořil do měkkého polstrovaného křesla, připravil si kalamář a pergamen a otevřel knihu v místě, kde mezi stářím zahnědlými stránkami vyčuhovala kožená záložka.