Legolas- sweet life

Kapitola 13.

Jak král řekl, tak učinil. Legolas dostal trest a ne jen tak ledajaký. Měl za úkol uklidit celou půdu a ta byla opravdu obrovská. Bylo tam ohromné množství různých beden, sudů a truhel, ve kterých čekaly staré dokumenty, knihy a hromada harampádí, která potřebovala protřídit.

Už když Legolas stál ve dveřích, tak věděl, že mu tento trest zabere většinu volna. Ale nezbývalo mu nic jiného, než se pustit do práce. 

Papíry a knihy, které byly navršené v rohu měl podle dat roztřídit do obrovské skříně, která stála u stěny a byla celá pokryta prachem, takže jí Legolas nejprve musel řádně vyčistit a zbavit všech pavučin a věcí uvnitř. Nenašel tam nic moc zajímavého, jen další papíry, staré látky a oblečení, ze kterého byla většina rozkousaná moly, ale přeci jen se tam našly i věci. které se nemusely nutně vyhodit, například nějaké klobouky a staré šaty.

Legolas už předem počítal s tím, že si některé věci, co měl uklidit nechá. Přeci jen by je mohl v budoucnu využít. A tak si na půdu donesl jednu svou tašku, do které věci ukládal. 

Myslel, že i mezi dokumenty by mohl najít něco zajímavého, ale zjistil, že  by musel hledat v královské knihovně, nebo spíš u královských mistrů. Zde byly jen velmi staré informace o sčítání lidu a množství sklizeného obilí a podobně, a to většinou ještě z dob Thranduilova dědečka, nebo dokonce i pradědečka. Občas také narazil na staré dopisy ohlašující nějaký útok, či jen ohlášení příjezdu. Také zde bylo několik milostných dopisů, které některé byly dokonce určeny Legolasovu otci. Legolas je moc nepročítal, zbytečně by tím ztrácel čas, ale některé schoval do své brašny.

Na další den se už těšil o poznání více. Měl probírat staré truhly a bedny a byl přesvědčen, že by tam mohl najít i něco opravdu vzácného, co by mohl nenápadně odcizit, ale bylo to těžké, každou chvíli někdo kontroloval, co Legolas vyhazuje a jak bedny čistí a rovná do nich zpátky některé věci, ale přeci jen se mu pár věcí podřilo propašovat. 

V jedné truhle našel třeba zmačkaný kus pergamenu, kde byly nápisy nějakým neznámým písmem. Legolas usoudil, že by to mohlo být nějaké zaklínadlo, tak rychle pergamen schoval do kapsy.

Po několika hodinách pátrání konečně narazil na něco opravdu skvělého a to několik Gandalfových petard a rachejtlí, pečlivě schovaných a zabalených. Legolas neváhal a několik jich ihned sbalil do své brašny.

Další den už konečně úklid dokončil a podařilo se mu brašnu propašovat do své komnaty, kde jí zahrabal do skříně. Kromě petard a oblečení si přinesl ještě  starou kuši, nějaké šípy, lano a několik dalších maličkostí.

Legolasovi zbývalo ještě pár dní volna, tak se rozhodl, že zajde za Endurem. Ten už byl naštěstí zdravý, takže  mohli něco podniknout společně. Rozhodli se do party přibrat i Nukela a Niroda. Společně se posadili na kládu na kraji lesa a Legolas jim líčil, co našel na půdě.

Jakmile se chlapci dozvěděli o Gandalfolvo rachejtlích, tak je chtěli samozřejmně vyzkoušet. Domluvili se, že Endur sežene sirky, Legolas vezme rachejtle a sejdou se po setmění na malé vyvýšenině u hradu.

Jakmile se na obloze objevili první hvězdy, tak se Legolas co nejtišeji s rachejtlemi pod kabátem vyplížil ze své komnaty. Jak mu instinkt napověděl, tak se po někollika krocích schoval za nejbližší sloup a opravdu se to vyplatilo, protože se ozvaly kroky a těsně kolem Legolase, který sotva dýchal prošlo jeho veličenstvo.

Když byl vzduch čistý, tak se Legolasovi podařilo dostat až na kopec, kde už na něj ostatní netrpělivě čekali.

,,Připraveni?" zeptal se Legolas a zapíchl jednu rachejtli do země.

,,Jistě," řekl Endur a škrtnul zápalkou. Naštěstí si všichni stačili zacpat uši, když rachejtle vyrazila vzhůru k nebi, kde se roztříštila a utvořila na obloze obraz obrovského medvěda. 

Chlapci ohromeně zírali k nebi, dokud jim něco nespadlo k nohám. Byla to spálená létající veverka. 

,,A sakra," řekl Legolas. ,,Snad se to nezjistí, tyhle veverky prý dokážou být pěkně agresivní." 

,,Tahle už asi agresivní nebude," řekl Nukel a ukopl spálené veverce hlavu.

,,Měli bychom zmizet, než nás tu někdo najde, ta rána musela vzbudit půlku lesa," řekl tiše Legolas a seběhl z kopce. Dohodli se, že se ráno opět všichni sejdou a uspořádají veverce řádný pohřeb.

Druhý den se naši přátelé znovu sešli na kopci. Zčernalá veverka samozřejmně ležela tam, kde ji včera nechali.

,,Otec zatím o ničem netuší, prý musel včera večer narychlo někam odjet, takže z toho snad průšvih nebude," hlásil Legolas, když doběhl na místo srazu.

Najednou obloha potemněla a chlapci vzhédli k nebi.

,,Hele! Ufo!" zvolal Nirod.

,,To není ufo, to je neidentifikovatelný lítající objekt," řekl zamyšleně Endur, aniž by mu došlo, že je to to samé.

,,Veverky se mstí!" vykřikl Legolas a opravdu, k hradu se blížilo obrovské hejno lítajících veverek.

Tak konec další kapitoly. Doufám, že vás zajímá, co se stane dál😉

Vaše triarainbow