Potomek temnoty ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ³

2. Návrat

Eileen pod nohama šustila tráva, když se vydala směrem k Doupěti, jež čnělo do výše jako maják. Nedokázala se zbavit úsměvu, když myslela na to, že po dlouhé době zase uvidí Molly a Arthura, a když jí bude přát štěstí, tak třeba i některého z jejich synů.

Zanedlouho došla k zrezivělé brance, která hlasitě zaskřípala, když ji otevřela. Pár slepic na dvoře zobalo zrní, a když ji uviděly přicházet, rozprchly se s hlasitým kvokáním na všechny strany. Eileen měla pocit, že uviděla jednoho trpaslíka, jak se před ní snaží schovat v rozbitém květináči. Okamžitě se jí vybavily vzpomínky na dobu, jak pomáhali odtrpaslíkovávat Weasleyovic zahradu. A pak už stanula na prahu a zdvihala ruku, aby zaklepala na dveře. Než tak ale stihla učinit, náhle se otevřely a ji do uší okamžitě udeřil hlasitý dívčí smích.

Stála před ní dívka s půvabnou tváří a lesklými stříbrnými vlasy do pasu. V pomněnkově modrých očích se jí nyní zračilo překvapení, když zjistila, kdo to stojí za dveřmi. Vzápětí už ale zaraženou Eileen vtáhla do pevného objetí a ji obklopila známá lehká jahodová vůně. ,,Mon Dieu, ma chérie Eileen, co tady děláš?“ zeptala se jí se svým něžným francouzským přízvukem, jehož se nedokázala – a ani nechtěla – zbavit. ,,Ty jsi ale vyrostla v krásnou mladou ženu!“ rozněžňovala se nad ní, když si ji odtáhla na délku paží a prohlédla si ji od hlavy až k patě. ,,Měla by sis více pečovat o svoje vlasy, možná by to chtělo i nějaký nový střih, který by tě udělal starší, ale jinak… Une belle et charmante mademoiselle!“ zazpívala zvonivým hlasem a pak už ji táhla dovnitř. ,,Tak pojď, všichni budou tak rádi, že tě konečně vidí!“

Eileen ze sebe zatím nedokázala vypravit ani slovo. Byla překvapená, že zde našla zrovna Victoire Weasleyovou, nejstarší dceru Billa a Fleur. Myslela si, že zrovna ji to potáhne zpět do rodné Francie, ale láska k Teddymu Lupinovi byla zřejmě silnější. Eileen měla Vicky vždycky ráda, byla z vnoučat Molly a Arthura nejstarší, už jako malá si hrála na velkou a rozumnou slečnu a opatrovala všechny malé, jako kdyby byli její vlastní. Ela si pamatovala, že jako maličká k Victoire pokaždé zasněně vzhlížela, protože byla tak oslnivě krásná, hodná a jemné povahy. Vicky ji oslovovala jako mon adorable petite fille a Eileen se tomu vždy chichotala.

,,Podívejte se, koho vám to vedu!“ zavolala na ostatní Vicky, když ji vedla do kuchyně. Eileen vkročila dovnitř a okamžitě ji do nosu udeřila známá vůně domova, květin a lahodného jídla.

Byli tu Teddy, George – nebo Fred? – a Arthur s Molly. Molly, stále stejně veselá, buclatá a zrzavá žena s vlídným slovem pro každého a laskavou mateřskou povahou, stála u plotny a dirigentskými pohyby hůlky korigovala hrnce a pánve. Jakmile zaslechla, že mají hosta, okamžitě si hůlku odložila a spěchala ho přivítat. Když zjistila, že je to Eileen, postarší vrásčitá tvář se jí rozzářila štěstím a v další vteřině už tmavovlasou dívku pevně objímala.

,,Eileen, drahoušku, to je ale překvapení! Tak ráda tě zase vidím, zlatíčko. Ty jsi ale vyrostla, to snad ani není možné!“ vydechla Molly, když ji naobjímala dosyta a prohlédla si ji stejně jako předtím Victoire. ,,Ale pročpak jsi nám nedala vědět, že přijdeš? A Harry je s tebou? Propáníčka, já jsem tě ušpinila od zástěry! Kde jen mám tu hůlku…?“

,,Pulírexo,“ ozval se poklidně Arthur, který odložil Denního Věštce a zlehka mávl hůlkou, aby Eileen očistil. Pak se dobromyslně usmál a také ji objal. Prořídlé vlasy už měl šedivé, ale na nose měl stále své typické hranaté brýle. ,,To je skvělé, že ses zastavila, Eileen. Molly už se nemohla dočkat, až tě zase uvidí.“

Když se řádně přivítala i s Teddym a Georgem, Molly ji usadila ke stolu a nalila jí talíř horké polévky, co na tom, že byla doba snídaně. Eileen měla takový hlad, že by snědla cokoliv. Polévka ji krásně zahřála a dodala jí energii.