Potomek temnoty ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ³

33. Těžká rozhodnutí

Harry se neklidně převracel ze strany na stranu. Celou noc nemohl oka zamhouřit, na to měl hlavu až příliš přeplněnou myšlenkami. Okolo půl páté to vzdal a nabručeně se vyhrabal z postele, vjížděje si prsty do neposedných černých vlasů.

Chyběl mu Severus. Teddy Lupin sice souhlasil s tím, že svému kmotrovi pomůže jeho manžela dostat z kouzelnického vězení, ale na přípravu plánu neměli prozatím dostatek času. Navíc Harry musel čekat na všechny informace, které k záchraně Severuse potřebovali, a jež musel Teddy sehnat na ministerstvu kouzel tak, aby v budoucnu nikdo nepojal podezření, že za Snapeův útěk může zrovna Lupin.

Harry věděl, že kdyby měl po svém boku Severuse, všechno by to pro něj bylo snazší. Severus by věděl, jak ho povzbudit na duchu. Severus by se dokázal poprat s tím zmatkem, jenž Harrymu panoval v hlavě. Severus by se vždycky rozhodl správně. Severus by dokázal pomoct Dracovi. Severus by věděl, jestli je vhodné, aby se vydal na Odbor záhad a pokusil se zjistit, jestli je o Eileen vyřčena věštba nebo ne.

Harrymu bylo mu jasné, že pokud do Síně věšteb nezavítá, bude se navždy sám sebe ptát, co by se bylo stalo, kdyby to udělal. Co když měl možnost, jak kouzelnickému světu pomoct, co když se právě tam ukrývalo řešení? Zároveň ale věděl, že by tím podepsal rozsudek nad Eileeniným osudem. Ale co když žádná věštba neexistovala? Pak by věděl, byl by klidný, a nemusel by si s tím donekonečna lámat hlavu. Frustrovaně si zatahal za vlasy a v mysli se mu okamžitě zjevil Anthony.

Naposledy jej viděl právě v ten den, kdy Minerva poprvé vyslovila myšlenku o věštbě. Od té doby se s ním nepotkal. Rozešli se spolu ve zlém, a Harryho to i přes to všechno, co se mezi nimi stalo, mrzelo. A zvlášť v tomto okamžiku. Pořád myslel na zprávu, již jim přinesl Dracův Patron. Anthony už to nepochybně také ví. Jak to asi zvládá? Samozřejmě, že ne moc dobře. Harry věděl, že by měl něco udělat. Že by za ním měl zajít a usmířit se s ním, dát mu najevo, že na to nemusí být sám, že tu s Eileen budou pro něj i pro jeho děti. Ale stál by o něco takového vůbec Anthony? A měl by to Harry udělat, je to moudré rozhodnutí?

Jenže Harry věděl, jaké to je, být na všechno sám. Nebo si myslet, že jste na všechno sami. Anthonyho potkala nešťastná událost, a mnoho přátel nikdy neměl. Kdo tu pro něj bude, když jsou jeho děti deset měsíců v Bradavicích? A Harrymu by přece neublížilo za ním tu a tam přijít a ujistit se, že je v pořádku, nabídnout mu pomocnou ruku, přesvědčit se, že to zvládá. Anthonyho totiž čekaly velmi těžké měsíce, vždyť Harry už nejednou ztrátu milované osoby zažil. A věděl, že bez svých přátel by to nikdy nezvládl ustát a vrátit se postupně zpátky do normálního života.

A to rozhodlo. Anthony si přeci zaslouží mít nějakého blízkého přítele, který by mu pomohl překonat těžké časy. Harry věděl, že začátky nebudou jednoduché, a že jejich přátelství, jež za ta léta utrpělo mnoho ran a šrámů, už nikdy nebude stejné jako dřív, to ale neznamenalo, že jej nemohou začít budovat od znovu. Z cizinců se stanou známí, ze známých přátelé. A pokud ho Anthony odmítne... no, aspoň bude vědět, na čem je.

Harry se oblékl, vypil sklenici studené vody a bez snídaně zamířil pryč z Bradavic. Cestou k hlavní bráně nikoho nepotkal, žádný zbloudilý a opilý student se tu nemotal, což bylo jedině dobře. Harry vykročil do ledového rána a zima se mu okamžitě zahryzla až do morku kostí. Kráčel po zledovatělé cestičce, jež vedla směrem k Prasinkám, a několikrát s hlasitým klením uklouzl. Od úst mu stoupala pára a on po několika minutách cesty vzhlédl k temné obloze, kde i přes tu tmu rozeznal několik mozkomorů, jež se vznášeli těsně nad neviditelnou bariérou, která chránila Bradavice a jejich obyvatele. Harry vytáhl z kapsy hůlku a nechal svou mysl naplnit šťastnou vzpomínkou, která patřila Severusovi. Zašeptal zaklínadlo, jež mělo vyčarovat Patrona, a v další vteřině mu z hůlky vytryskl stříbrný jelen, jenž cvalem okamžitě zamířil k mozkomorům, které odehnal pryč. Harry bezpečně prošel štítem a Dvanácterák kolem něj kroužil jako věrná stráž. Mozkomorové si na kouzelníka netroufli, a Harry se mohl bezpečně přemístit do Londýna.