Potomek temnoty ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ³

14. Poslední rozloučení s Narcissou Malfoyovou

Když uličkou mezi truchlícími pomalým krokem přinášeli rakev, Eileen sjela prsty po Scorpiusově paži a stiskla mu ruku. Celou dobu statečně upíral pohled před sebe, ale nyní se mu roztřásla brada nad těžce zadržovanými slzami, jež se mu nahromadily v koutcích očí. Draco s Lenkou stáli vedle nich a objímali se a po Eileenině druhém boku byl Harry, s hlavou skloněnou. Jakmile rakev donesli na vyvýšený stupínek, řady truchlících se tiše posadily na židle. Jediný Draco se od nich odpojil a přistoupil k rakvi své matky, aby pronesl poslední slova na rozloučenou. Scorpius popotáhl a Lenka jej něžně chytila za druhou ruku, kapesníčkem si otírajíc vlhké oči. Ještě, než Draco začal mluvit, nahmatal na hrudi řetízek s přívěskem, malým růžovým kamínkem s fialovými žilkami. Byl to ten samý, jenž mu před lety dala Lenka. Těsně po tom ji poprvé políbil.

Odkašlal si, aby si pročistil hrdlo a byl lépe slyšet. ,,Je lepší nedávat najevo zranitelná místa a slabosti skrývat za kamennou masku. To mě v dětství učil můj otec. Ale nejen mne, tahle slova vštěpovali do hlavy i mé matce," začal Draco a byť se chvěl, jeho hlas byl pevný. ,,Merlin ví, jak se s tím tehdy poprala ona. Důležité je, jak jsem se s tím popral já. Nebo spíš - nepopral. Nebýt mé matky, slepě, hloupě a bojácně bych kráčel v šlépějích svého zbabělého otce, který tvrdil, že pro nás dělá to nejlepší, ale ve skutečnosti nás vedl do záhuby. Byla to právě má matka, která, ač byla skryta ve stínu a pro otce byla jen manželkou, která nemá právo na svůj názor, prozřela a poznala, že po boku lorda Voldemorta nás čeká život plný nejistoty, strachu a utrpení, život, který nestojí za to žít." I po tolika letech sebou při jménu černokněžníka několik lidí vyděšeně trhlo.

,,Až s otcovým zatčením a trestem, jaký si pro mne Temný pán připravil, jsem začal mít pochybnosti. Teprve tehdy jsem pochopil, že stát se Smrtijedem není cesta, kterou bych se chtěl vydat. Tehdy jsem si uvědomil, že to všechno, po čem toužím, co chci," na okamžik spočinul pohledem na své manželce, na svém synovi a na svém příteli, ,,je na druhé straně strachu. A že jestli po tom opravdu prahnu, musím za to bojovat a nevzdávat to. Je to zvláštní. Možná se člověk opravdu učí bolestí. Možná mu musí být nejdříve ublíženo, aby se změnil. Protože teprve poté, co jsem jen s notnou dávkou štěstí a milosrdenství lorda Voldemorta," ušklíbl se cynicky, ,,vyvázl ze spárů Fenrira Šedohřbeta, jsem pochopil, že je to má matka, kdo má pravdu. Sama nikdy nevstoupila mezi Smrtijedy a moje Zasvěcení neschvalovala. Tehdy jsem pochopil proč a uvědomil jsem si, že vždycky byla mnohem chytřejší a bystřejší než ostatní. Nebýt mé matky, skončil bych stejně jako můj otec. Zbabělec, co se plazí před Temným pánem, drží hubu a krok a i přes to všechno nakonec stejně skončí mrtvý. Kdyby mne nezachránila, nikdy bych nemohl žít tenhle život. Kdyby nebylo jí, nestál bych tu. A i kdybych třeba nějakým zázrakem přežil a vyhnul se Azkabanu, nikdy bych se na sebe nedokázal podívat do zrcadla. To ona mne dovedla zpět na tu správnou cestu. To ona mě naučila, že nikdy není pozdě začít znovu. Že i když člověk udělá chyby, pořád je - sám sebe - může napravit. Díky ní jsem si uvědomil, že ten, kdo v temnotě hledá trochu naděje, není slabý. Naučila mě toho tolik. Nebýt jí, můj život by byl zbytečný a postrádal by smysl. Ale díky ní jsem se mohl stát lepším člověkem. Doufám, že alespoň za jednoho muže z naší rodiny se nemusela stydět," pousmál se trochu posmutněle a vzal mezi prsty stonky dvou sněhově bílých narcisů.

,,Doufám, že tohle všechno ví. Jak moc důležitá byla. Jak moc jsem jí vděčný a jak moc jsem ji miloval. Přál bych si, aby svět věděl, jak úžasnou, silnou a laskavou ženou byla. Mluvit o ní v minulém čase je pro mě příšerné. Je to moje matka. A o matku nechceme přijít nikdo." Na okamžik se odmlčel, aby zahnal slzy. Několik lidí v davu už popotahovalo, a kdosi se dokonce hlasitě vysmrkal. ,,Byla výjimečná. Vždycky jsem ji obdivoval. Že se po tolika letech nakonec dokázala vzepřít otci. A že i přes jeho směšnou výchovu ze mě dokázala udělat muže, který za něco stojí." Draco hrdě zvedl hlavu a pousmál se. ,,Možná nezachránila celý svět. Ale zachránila ten můj. Zničenému klukovi, jemuž se život rozpadal pod rukama, dokázala dát naději, lásku, sílu a schopnost vstát a pokračovat dál." Otočil se k lidem zády a něžně položil dva bílé narcisy na víko rakve. Pak na ni položil ruku a pod prsty ucítil pevné dřevo. ,,Díky, mami," zašeptal jí. ,,Řekl bych toho víc, ale... snad jsi to všechno věděla. Mám to všechno na srdci, ale... možná bude lepší, když už si ten zbytek necháme pro sebe, co myslíš?" pousmál se. ,,Tohle je jen naše. Nikdy na tebe nezapomenu. Budeš nám tu chybět," hlesl, potlačil vzlyk a dlaní si otřel oči. Potom se vydal zpět k první řadě a posadil se na židli vedle Lenky, jež jej něžně objala kolem ramen a políbila ho na tvář.