35. Silnější a odvážnější

159 15 2
                                    

Scorpius ani Eileen neměli tušení, jak dlouho v ředitelně asi sedí a netrpělivě čekají na nové zprávy. Sama ředitelka byla neklidná a plná starostí, stála u okna a zachmuřeně shlížela na zasněžené školní pozemky. V místnosti nikdo ani nedutal, jen tu a tam dusivé ticho přerušilo tiché mumlání osob na portrétech, které jedna druhé sdělovaly své názory.

Eileen klimbala. Byla ještě unavenější než předtím a víčka jí padala, ona se však snažila držet oči otevřené, aby nemohla znovu usnout. Nechtěla. Bála se, co dalšího by mohla vidět. Nechtěla být poslem dalších špatných zpráv. Nechtěla zničit další životy.

Scorpius svou kamarádku s obavami pozoroval. Po celou dobu ji držel za ruku, aby jí dal najevo svou podporu. Nelíbilo se mu, v jakém stavu Ela je, a přál si, aby jí dokázal nějak pomoct. Viděl, jak moc ji to semlelo.

V tom okamžiku z krbu vyšlehly zelené plameny. McGonagallová sebou trhla a obě děti rozčileně vyskočily na nohy. Jako první se objevil Alex. Hluboký smutek, jenž se mu zračil ve tváři, Scorpiuse a Eileen zarazil. Stačil jim jeden jediný pohled do jeho očí, aby pochopili, že to, co Ela viděla, bylo skutečné. Ani jeden nevěděl, jak zareagovat. Alex stál na místě, mnul si ruce a zíral do země. V dalším okamžiku zelené plameny vyšlehly podruhé a v ředitelně se objevila Beatrice. Oči měla zarudlé, po tvářích jí stékaly slzy a Eileen ke kamarádce ihned vykročila. Ta však proběhla kolem ní, vysmekla se, když se ji Ela pokusila chytit za zápěstí, doběhla ke dveřím a pak jimi za sebou hlasitě práskla. Z portrétů se okamžitě ozvalo pobouřené mumlání bývalých ředitelů a ředitelek a Eileen se na ně zamračila. To už zelené plameny vyšlehly potřetí a naposled a z krbu vykročil strhaný Harry.

„Harry," přispěchala k němu McGonagallová a podmračeně si ho prohlížela, „tak? Co jste zjistil? Z reakcí dětí předpokládám, že Anthony Jones –"

Harry zasmušile přikývl a tiše sledoval, jak Scorpius krátce objímá Alexe, k němuž se vzápětí vrhla i Eileen a pevně ho sevřela v objetí, zatímco mu něco šeptala do ucha. „Předpokládáte správně, Minervo."

„Ale co se stalo? Jak k tomu došlo? Zaútočilo to snad i na Ministerstvu kouzel? Či u Jonesových doma?" dožadovala se odpovědi McGonagallová.

Tmavovlasý muž spěšně zavrtěl hlavou. „Ne, tentokrát ne. V tomhle to prsty nemá, alespoň ne přímo." Ředitelka se zatvářila zmateně. Harry si povzdechl. „Byl jsem na Ministerstvu, doufal jsem, že tam Anthonyho najdu. Pak se objevil váš Patron, a tak jsem se ho vydal hledat po celém patře. Anthonyho jsem nenašel. Pouze toto," dodal zachmuřeně a z kapsy vytáhl zničený obraceč, který ředitelce předal. Ta si jej od něj s pokývnutím hlavy převzala a se zájmem si ho prohlížela. Někteří ředitelé dokonce přeběhli do jiných portrétů, aby se na vzácný předmět mohli podívat.

„Co to provedl! Je zničený, úplně zničený!" hořekoval Dexter Fortescue.

„Samozřejmě, že je zničený!" vyjel po něm Alex a Scorpius s Eileen se na kamaráda překvapeně podívali. „Kdyby fungoval, má matka by žila! A otce by to nedonutilo... nedonutilo..." Zkroušeně zavrtěl hlavou a vztekle si setřel slzy.

„Pamatuji si, jak za vámi tehdy ten mladík přišel," přidala se Dilysa Derwentová a při svých slovech se dívala na Brumbála. „Dovolil jste mu odejít ze školy, bez hotových OVCE, a byl jste přesvědčený, že ten kluk má šanci uspět."

„Vždyť přece uspěl!" rozhořčil se Harry, ale profesorka Derwentová si jej nevšímala.

„Vkládal jste do něj velké naděje," pokračovala. „Nelitujete teď toho, že jste vybral nesprávného, Albusi? Zjevně promrhal svým potenciálem."

Potomek temnoty ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ³Kde žijí příběhy. Začni objevovat