Potomek temnoty ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ³

54. Jak chutná láska

,,Ukaž, pomůžu ti."

Eileen se překvapeně otočila, když za sebou zaslechla Alexe, a vzápětí ucítila letmý dotyk na ruce, když si od ní převzal madlo kufru. ,,Díky, ale to jsi nemusel," hlesla zaraženě, ale pak se usmála. Vystoupala po schůdcích nahoru do vlaku a odstoupila na stranu, aby mohl vejít i on s jejím kufrem. Pomohla mu uložit jej do zavazadlového prostoru, a on se pak ještě vrátil, aby pomohl i Jameymu. ,,To jsi nemusel," zopakovala znovu.

,,Prosím tě." Mávl nad tím rukou. ,,Přece se s tím nebudeš tahat sama."

Pousmála se a trochu ostýchavě sklouzla pohledem na Jameyho. Položila mu ruku na rameno. ,,Půjdeš nám zatím najít nějaké kupé?" navrhla nadějně, protože doufala, že tak získá alespoň trochu času, jenž stráví o samotě s Alexem. Naštěstí chlapec přikývl a oni osaměli. ,,Tak, ehm..." odkašlala si a zastrčila si pramen vlasů za ucho. ,,Snad nám ty výsledky NKÚ přijdou včas." NKÚ? Vážně? Bavíš se s ním o zkouškách?! okřikla se v duchu.

Přikývl, na rozdíl od ní vypadal docela klidně. Eileen měla pocit, že z ní snad stékají čůrky potu. Kdy se jejich role obrátily? Dřív byl ostýchavý a nejistý Alex, ona byla ta uvolněná a nad věcí. A teď... teď šílela vždycky, kdykoliv mu byla nablízku, jazyk se jí motal, nohy jako by měla ze želé, potily se jí ruce a neustále se jí hrnula červeň do tváří. A mozek odmítal spolupracovat. 

,,Snad ano," souhlasil. ,,Myslím, že by měly přijít snad někdy koncem července, možná začátkem srpna. Ale o tebe strach nemám, vím, že jsi to zvládla levou zadní," ujistil ji a usmál se.

,,No... uvidíme," pípla. Změň téma, změň téma! O zkouškách se přece bavili často. ,,No a... jaký máš vlastně plán na lé -"

,,Alexiii!" Eileen měla pocit, jako kdyby ji někdo polil ledovou vodou. K vlaku se blížila Serafina, vláčela za sebou kufr a odhrnovala si dlouhé blonďaté vlasy z tváře. ,,Pojď mi pomoc, medvídku!"

,,Už běžím!" zavolal zpátky, hodil po Ele omluvný úsměv, seběhl schůdky dolů a vyšel jí vstříc.

Eileen je kysele pozorovala, a když k ní dolehl Serafinin hlasitý smích, protočila oči a otráveně se rozešla uličkou vpřed. Protahovala se mezi studenty, kteří si museli povídat přímo uprostřed chodbičky nebo mezi dveřmi kupéček, a hledala Jameyho. Našel jim místo v kupé, jež se nacházelo asi uprostřed vlaku, a Eileen vděčně vklouzla dovnitř a zavřela za sebou dveře. Plácla sebou na měkké sedadlo a zavřela oči.

,,Jsi v pořádku?" zeptal se jí Jamey a lovil z pytlíku gumové bonbóny ve tvaru fantastických tvorů, jež mu Scorpius přinesl z poslední návštěvy Prasinek. ,,Něco se stalo mezi tebou a Alexem?"

Povzdechla si a přejela si rukou po obličeji. ,,To bys... asi bys to nepochopil, Jamey." Hoch protáhl obličej.

,,Já vím, že ho máš ráda."

Eileen vytřeštila oči. ,,Já - cože? Jak - chci říct - to přece není - kdo -"

Pokrčil rameny. ,,Scorpius něco takovýho říkal. A já si myslím, že to je asi pravda. A ty vypadáš trochu naštvaně."

,,Jo... jsem naštvaná," zavrčela a založila si ruce na hrudi. Zatracený Scorpius! Proč vůbec něco takového vykládá? Nic o tom neví. ,,Ale to je jedno. Ty si s tím hlavně nelam hlavu, já se s tím nějak vyrovnám." Alex se přes to přenesl, udělal za námi tlustou čáru a já nejspíš musím taky, pomyslela si trpce v duchu. Koneckonců, má na to celé dva měsíce, aby na něj zapomněla. ,,Můžu si dát bonbón, prosím?" Jamey k ní natáhl ručku s pytlíčkem, Eileen v něm zalovila a vytáhla třaskavého skvorejše. Ukousla mu hlavu zrovna v tom okamžiku, kdy se dveře kupé otevřely a dovnitř vešel Scorpius s Kirem.