Potomek temnoty ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ³

48. Den D

Brzy nadešel den, na který Harry tak nedočkavě čekal. 

Teddy Lupin by lhal, kdyby tvrdil, že z celé akce není ani trochu nervózní. Byl. Ale zároveň cítil vzrušení, krví mu proudil adrenalin a on si nemohl pomoct, aby nepomyslel na svého otce a na jeho divoká léta v Bradavicích, o nichž věděl z vyprávění svého kmotra. Co bys mi na to asi teď řekl, tati, kdybys věděl, že se chystám vkrást do Azkabanu a osvobodit jednoho vězně, pomyslel si Teddy při pohledu na svůj odraz v zrcadle a ušklíbl se. Dokázal si představit, že jeho otec by z toho nebyl zrovna dvakrát nadšený - koneckonců, z party Pobertů byl ten nejrozumnější a nejzodpovědnější. Zato Sirius Black, ten by jej pravděpodobně podpořil všema deseti - a možná by jej dokonce do Azkabanu dopravil na své létající motorce. Nad tou myšlenkou se musel zasmát.

,,Ty se někam chystáš?" vyrušila ho ze zamyšlení jeho přítelkyně, Victoire Weasleyová. Zastavila se na prahu dveří v celé své okouzlující kráse a zvědavě jej pozorovala.

Díval se na její odraz v zrcadle a usmál se, jako by se nic nedělo. ,,Ano. Zajdu si s kolegy na skleničku. Nebo jsi měla na dnešek nějaké plány? U Merlinových kalhot, nemáme snad nějaké výročí, že ne?" zděsil se naoko, poněvadž si všechna jejich výročí důkladně pamatoval.

Zvonivě se zasmála, ale za ta léta, co ji znal, - a že jich bylo zatraceně hodně, přece jenom, byli přátelé od útlého dětství, než se poté dali dohromady - z jejího výrazu dokázal vyčíst, že mu tak úplně nevěřila. ,,Ne, Teddy, žádné výročí dneska nemáme, a ani jsem neměla nic v plánu. Aspoň si udělám hezký večer sama pro sebe," poznamenala spokojeně a vydala se k němu. Zezadu jej objala a přitiskla se k němu. Překryl její ruce svými. 

,,Hmm, to zní lákavě. Neměl bych přeci jenom dneska zůstat raději doma? Abys tu nebyla tak sama..." zavrněl a potom se přetočil, aby ji měl před sebou a mohl ji uchopit kolem pasu. 

V očích jí při jeho slovech zajiskřilo. Zvedla ruku a odhrnula mu prameny jeho nezkrotných modrých vlasů z čela. ,,Ne ne, jen běž, jeden večer bez sebe nám přeci neuškodí. Tvoji kolegové by tě určitě postrádali." Pak mu položila ruce na ramena a přejela dlaněmi po teplém svetru, jenž mu upletla babička Andromeda. ,,Hlavně se pořádně obleč. Venku je dneska pořádná zima, ještě navíc takhle večer."

Uchechtl se. ,,Lásko, nemusíš mít obavy. Přemístím se rovnou před hospodu. Rozhodně neumrznu."

,,No jak myslíš," broukla. Držela jej za paže a vpíjela se mu pohledem do jeho čokoládových očí. ,,Ale slib mi, že na sebe dáš pozor a budeš opatrný."

,,Opatrný? V pití piva? Přece nejsem žádnej zelenáč..." Její výmluvný pohled jej utvrdil v tom, že už nemá cenu dál lhát a přetvařovat se. Povzdechl si. ,,Jak to, že mě vždycky prokoukneš?"

Úsměv se jí rozšířil. ,,Protože vůbec neumíš lhát, zlato. Navíc jsem si nemohla nevšimnout toho, jak jsi posledních několik dní zadumaný a duchem nepřítomný. Je mi jasné, že se něco děje, Teddy. Nevím co, a nebudu tě tady zpovídat. Kdybys chtěl, řekl bys mi to. Takže budu věřit tomu, že děláš správnou věc."

,,Vic, moc rád bych ti řekl, o co jde, ale nemůžu. Nechci tě do toho zatahovat. Nechceme, aby do toho bylo zapleteno víc lidí, než je nutné. Z hlediska bezpečnosti," řekl zcela vážně. Vicky se svěřoval prakticky se vším. Jenže s tímhle nemohl. Nechtěl, aby cokoliv věděla. Až Severuse osvobodí, je docela možné, že budou vyslýchat všechny bystrozory, a ještě víc se zaměří na ty, kteří s ním často přicházeli do styku, a na jejich příbuzné. A to Vicky nemohl udělat.

,,Já vím. Proto říkám, že ti věřím, a že to chápu. Jen chci, abys mi slíbil, že budeš opatrný. Je mi jasné, že tě asi nic příjemného a lehkého nečeká, když vidím, jak jsi nervózní a roztržitý," povzdechla si.