Potomek temnoty ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ³

26. Rozpolceni

,,Tohle je lepší," zašeptal Scorpius spokojeně Kirovi do ucha, když se kolem nich konečně ovinula melodie pomalé písně. Zmijozel držel svého Mrzimora v těsné blízkosti, objímal jej kolem pasu a druhou rukou ve vzduchu držel tu jeho. Mladík s kudrnatými vlasy se zasmál a položil si hlavu na Scorpiusovo rameno. Měl pravdu, opravdu to byla příjemná změna. Kiro vždycky bral tanec jako něco velice intimního, a ač bylo divoké hopsání do rytmu a bláznivé kreace něco osvobozujícího a příjemně energického, do intimity to mělo trochu daleko. Proto docela uvítal, když se mohl zase přitisknout ke svému příteli a užít si jeho blízkost. I před zraky ostatních.

Jako by mu Scorpius četl myšlenky, náhle se zeptal: ,,Jsi v pořádku? Je tohle... jsme my v pořádku?" Zněl vážně a starostlivě. Kira opravdu miloval a byl připravený oznámit světu, že spolu tvoří pár, už mnoho měsíců zpátky. Ale Mrzimor byl na rozdíl od něj trochu opatrnější, váhavější. Kiro se často soustředil na to, co si o něm myslí ostatní, a byť se s tím snažil bojovat, nebylo to jednoduché. Potřeboval proto trochu času, potřeboval se na to nějak psychicky připravit, poněvadž věděl, že ne všichni jej přijmou takového, jaký je. Kiro byl citlivý, takže si z těchto věcí dělal větší hlavu než Scorpius, jenž to ve většině případů přecházel mávnutím ruky a úsměvem. Světlovlasý mladík si v těchto případech přál být víc jako jeho přítel, ale Scorpius by tu jeho mrzimorskou dušičku nevyměnil za nic na světě.

,,Myslím, že ano," vydechl s úsměvem Kiro a zvedl k němu hlavu. Zpočátku byl trochu nervózní, ale nervozita z něj pomalu opadla, když se zábava rozproudila a on neměl čas ani prostor se zaobírat nějakými řečmi nebo znechucenými pohledy. Dnešní večer si užíval ve Scorpiusově společnosti a oba dva si poprvé vychutnávali to, že se nemusí skrývat. A když byli spolu, nikdo další pro ně neexistoval, a tak bylo pro Kira mnohem jednodušší se bavit, tančit, smát a objímat Scorpiuse, víc, než očekával. Byl to vlastně vskutku povedený večer. ,,Děkuji ti za to," zašeptal mu a vtiskl mu polibek do koutku úst. ,,Děláš všechno tak jednodušší. Měl jsi pravdu; na ostatních vůbec nezáleží. Důležité je, abychom byli takoví, jací jsme doopravdy, a když se to někomu nelíbí, nemá cenu s ním ztrácet čas. My jsme spolu, my jsme šťastní," propletl si s ním prsty a stiskl je, ,,a na tom jediném doopravdy záleží."

Scorpius se rozzářil a na tváři se mu objevil široký úsměv, jenž Kirovi rozechvěl srdce. Kolébali se spolu do rytmu pomalé melodie a přáli si, aby to trvalo věčnost. Protože vyhlídka nesmrtelnosti v tomto okamžiku byla přinejmenším velice lákavá. ,,Tak to rád slyším," vydechl zmijozelský prefekt a vtiskl Kirovi pusu na špičku nosu. ,,Ale upřímně, jestli tě někdo odsoudí kvůli tomu, že jsi na kluky, tak je to pěknej idiot. Vždyť podívej se na sebe. Kdo by se nechtěl přátelit s takovým roztomiloušem, jako jsi ty? Ale co, jejich chyba." Přitáhl si ho k sobě ještě blíž a zamrkal na něj. ,,Aspoň zbyde víc pro mě. Vlastně bude nejlepší, když se s tebou přestanou bavit- ne, já to nemůžu říct, na to jsi až moc roztomilej. Ale klidně bych si tě nechal jenom pro sebe," zavrněl a Kiro se tiše rozesmál, boře mu svou tvář do hrudi.

Scorpius zavřel oči a položil si bradu na mladíkovo temeno. ,,Tohle. Tohle je ono," zamumlal omámeně. Kiro mu něco nechápavě zamumlal do hrudi. ,,Víš, všichni říkají, že když slyšíš zpívat Šťastného draka, je to ten nejkrásnější zvuk na světě, co v tobě vyvolá doslova blažené štěstí. V ten okamžik máš pocit, že zvládneš všechno, že můžeš létat, že se popereš se vším, co si pro tebe osud přichystá. Nikdy jsem neslyšel zpívat Šťastného draka, takže nemůžu posoudit, jestli je to vážně ten nejkrásnější zvuk na světě. Ale i přesto si myslím, že mu tvůj smích může hravě konkurovat," řekl mu tiše a Kiro se od něj mírně odtáhl, aby mu viděl do tváře. ,,Protože když tě slyším se takhle smát, Kiro, probouzí to ve mně stejný pocity jako má probouzet zpěv Šťastného draka."