Potomek temnoty ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ³

40. Vstříc osudu

Harry byl během několika dní znovu na Odboru záhad. Uběhla asi hodina od chvíle, kdy Kingsley rozpustil schůzi, a vzhledem k tomu, co se na ní probíralo, na sobě Harry cítil zvláštní nátlak. Byť věděl, že většina přítomných - Kingsley, Minerva, Draco - by jej nenutila k tomu, aby se rozmyslel, zda se do Síně věšteb vydá nebo ne, nemohl si pomoct. V místnosti cítil hmatatelné napětí, možná způsobené jeho výbuchem - avšak kdo by mu takovou reakci vyčítal, jednalo se přece o jeho dceru! - a také jisté očekávání. Očekávání, že před sebou přeci jen mají konečně nějakou naději, po takové době slepého pátrání. Očekávání, příslib, že všechno dobře dopadne.

A Harry stál na rozcestí.

Touto otázkou se zabýval již mnoho dní, a nikdy nedospěl k žádnému rozhodnutí. V sázce byl osud celého kouzelnického světa - ale také život jeho dcery. Život, který měla před sebou, takovou spoustu let, které mohl on navždy poznamenat. Zničit.

S dlouhým výdechem zavřel oči, hledal v sobě poslední kousky odvahy, zbavoval se všech svých přesvědčení, argumentů a obav, jež jej držely zpátky, kovaly jej na místě a odrazovaly jej od toho, co se z velké části proti své vůli zdráhal udělat. Věděl, že ať už na něj za dveřmi čeká cokoliv, bude se s tím muset vypořádat. Bude muset být silný, pro Eileen. Věděl, že by mu nevyčítala, že podlehl nátlaku ostatních. Ale pro Merlina, nechtěl to být on. Nechtěl to být on, kdo jí přinese zprávu, která jí změní celý život. Byl její otec, proboha.

,,Jsem rád, že jsem tě tu ještě zastihl."

Harry otevřel oči a překvapeně se otočil. Přicházel k němu Draco, viditelně unavený, a místo toho, aby využil několika volných hodin, které mu zbývaly, a pořádně se prospal, se rozhodl vrátit se za Harrym. Měl o něj starost, nechtěl ho v takové chvíli nechat samotného. Ve chvíli, která jim může změnit život. Která může zvrátit nepříznivý osud kouzelnického světa, jenž se zdál prakticky nevyhnutelný.

,,Co tu děláš?" podivil se tmavovlasý zelenooký muž.

Malfoy se pousmál. ,,Ve dvou se to lépe táhne, ne? Síň věšteb je velká, pokud si dobře vzpomínáš. Možná by se ti hodila pomocná ruka. A v případě, že na tebe čeká to, čeho se tolik bojíš, i podpora od přítele, pokud o ni tedy stojíš."

Harry mu úsměv vděčně opětoval. Když se jej Draco na konci schůze ptal, zda má jít s ním, s díky jej odmítl. Cítil, že tohle je věc, kterou by měl udělat sám. Ale na druhou stranu, když už byl zde... vlastně nebylo tak špatné mít po boku svého nejbližšího přítele.

,,Stojím," přikývl a cítil, jak se jeho napjaté tělo pomalu uvolňuje. Vždycky je lepší nečelit nepříjemnostem sám. ,,Díky, Draco."

,,To je přeci samozřejmost," odpověděl blonďák a přejel ho zkoumavým pohledem. ,,Tak... jsi připravený?"

Harry pomalu zavrtěl hlavou. ,,Ne. Na tohle bych se nepřipravil, ani kdybych zde stál celou věčnost. Je to zvláštní... když jsem byl v jejím věku, vlastně jsem tu věštbu slyšet chtěl. Ale teď, když se na to dívám z perspektivy dospělého... otce... nejraději bych celou síň zapálil a utekl. Ale vím, že útěkem se nic nespraví. Jen... mi to nepřipadá správné. Pamatuju si ten nátlak Denního Věštce, když se spekulovalo o tom, jestli jsem nebo nejsem Vyvolený. Veřejnost dnes naštěstí o Eileen neví, alespoň něco je na tom pozitivního. Nepřál bych si, aby si musela procházet tím stejným jako já. A tohle... na jednu stranu mi to nepřipadá správné. Neměla by to být Eileen, kdo by tu měl stát a rozhodnout se? Týká se to přece jí. Ale na druhou stranu jsem její otec a měl bych to být spíš já než ona. Musím ji chránit, co to půjde," povzdechl si.