Potomek temnoty ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ³

29. Štěstí a neštěstí jdou vždy ruku v ruce

„Co to má, u Merlinových kalhot, znamenat?" ozval se znovu Scorpius, když se zjevně zkoprnělí Alex s Eileen neměli k žádné reakci. Jones vypadal jako ryba na suchu; zmateně otevíral a zavíral ústa a pokoušel se ze sebe vydat nějakou hlásku. Avšak Eileen mlčela a srovnávala si své myšlenky v hlavě. Samozřejmě, že ona měla tušení, že to k sobě Beatrice a profesora Trocara táhne, ale nikdy si nepomyslela, že se mezi nimi opravdu něco stane. Tedy, že se mezi nimi něco stalo, to jisté nebylo, to se zatím mohli pouze domýšlet, ale Ele připadalo poněkud naivní si myslet, že se oba dva drželi zpátky. Proboha, jak jen to těmhle dvěma vysvětlí? Může to vůbec nějak zamluvit? Tolik týdnů střežila kamarádčino tajemství a teď nedopatřením dopomohla k jeho odhalení. Ale jak proboha mohla tušit, že ti dva budou dnes večer spolu?

„To bych taky rád věděl," zachraptěl Alex, který konečně našel ztracenou řeč, a třeštil oči na jméno své sestry a jejich profesora. Stejně jako Scorpius neměl nejmenší tušení, co zrovna u něj Beatrice dělá, a na rozdíl od Eileen zatím ani jednoho naštěstí nenapadlo, že by se mezi nimi dvěma mohlo něco stát.

„Kluci," odkašlala si opatrně Ela, která tušila, že je její povinností rychle zasáhnout, než mladíky něco napadne. Třeba udělat nějakou hloupost, jako třeba vrazit do kabinetu jejich profesora a zjistit, co tam Bea dělá. Protože konzultace uprostřed noci se tam rozhodně nekonaly. A kdo ví, při čem by je mohli nachytat, a to by vedlo ještě k horším věcem. To opravdu nechtěla riskovat. Bude se muset pokusit z toho všeho nějak vybruslit.

Oba dva na ni ve stejný okamžik pohlédli. Pod jejich intenzivními a zvědavými pohledy se trochu nervózně ošila. Scorpius, jenž se na rozdíl od Alexe dokázal lépe soustředit, však přimhouřil oči a vyčetl z Eileenina obličeje i z jejího držení těla, že o tom ví něco víc.

„Ty něco víš," oznámil nahlas a zcela trefně. Eileen si trpce povzdechla. Scorpius vždycky všechno odhalil jako jeden z prvních. Zrovna teď se to ale úplně nehodilo, potřebovala přijít s nějakou věrohodnou lží. Nebo alespoň s polopravdou. Nemohla své nejlepší kamarádce ztížit život ještě víc.

„Víš?!" vyjekl Alex nevěřícně a pak se mírně zamračil. „Eileen, chceš mi říct –"

„Ne, ne, ne," přerušila ho rychle a horlivě vrtěla hlavou. „Já nic nevím. Nic nevím, jasné? Jenom... jenom možná něco málo tuším. Tuším, proč je Beatrice zrovna tam," svěřovala se jim pomalu a jejich pohledy, jež na ni stále upírali, ji znervózňovaly.

„Dobře? A proč je Beatrice zrovna u Trocara? Proč není s námi, když jsme její nejlepší přátelé a Alex její bratr, který ji potřebuje?" chtěl vědět Scorpius a Alex zabručel na souhlas.

Ani jeden mi to zrovna nezlehčujete, pomyslela si Eileen a zadržela povzdech. „Protože," začala a na malý okamžik ještě zaváhala, „protože i když je to náš profesor, ona mu důvěřuje, a už několikrát jí dokázal, že mu může věřit. Už nejednou se mu svěřila s tím, co ji trápilo. A když jsme," vzpomněla si, „když jsme se chystaly vydat pro ty přísady do lektvaru pro vaši maminku," mluvila teď spíše k Alexovi, jehož při zmínce o Gabrielle bodlo u srdce, „on nás potkal. A i přesto nás pustil," připomněla jim. „Takže Bea mu věří. A já mu věřím taky. Navíc je to teď náš kolejní ředitel. Je přirozené, že když ji něco bude trápit, půjde právě za ním."

„Stejně to pořád nechápu," zavrtěl hlavou pomalu Scorpius. „Proč šla prostě za ním a nám neřekla ani slovo? Cožpak mu to nevadí?"

„A navíc takhle pozdě v noci," přidal se skepticky Alex. „Vždyť jsou už tak tři ráno. Co tam tak dlouho dělá?"

„Hele, já vám už všechny důvody řekla," pokrčila rameny Eileen a kousala se do vnitřku tváře. Doufala, že byla dostatečně přesvědčivá. „Třeba nám to neřekla kvůli tomu, že nám nechtěla kazit ples. A Trocarovou povinností, jakožto ředitele Zmijozelu, je dbát na duševní pohodu svých studentů."