Potomek temnoty ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ³

51. Pomalé krůčky

,,Eileen? Eileen, probuď se," naléhala Beatrice a netrpělivě zatřásla kamarádčiným ramenem. Ela ještě ležela v posteli, a dokud se Beatrice neukázala, ještě stále poklidně spala. Byl přece víkend, to se nemůže jednou ze všeho konečně vyspat?

,,Proč mě budíš?" zabručela ospale a zamžourala na ni.

Beatrice se tvářila naléhavě. ,,Shání tě McGonagallová. Říkala mi, že pro tebe mám dojít a říct ti, že s tebou potřebuje probrat něco důležitého. Máš se za ní co nejdříve zastavit v ředitelně, heslo je spravedlnost. Eileen, vypadala, že jde o něco vážného."

To Elu docela probralo. Vyskočila z postele a vrhla se ke skříni, z níž vytáhla první kusy oblečení, které jí padly pod ruku. ,,A neříkala ti, o co se jedná?" vyptávala se, zatímco se začala převlékat.

Tmavovláska zavrtěla hlavou. ,,Ne, nic. Asi jde o něco soukromého, mně se s tím přece svěřovat nebude." Pokrčila rameny a posadila se na kraj své postele. Eileen si zavázala tkaničky u tenisek a potom si rukou zlehka prohrábla své rozcuchané vlasy.

,,Jen doufám, že se zase něco nestalo," prohlásila Eileen s obavami. V téhle době - a v posledních dnech obzvlášť - si už nemohla být jista ničím. Co když se to týká Severuse? Ale ne, to by jí přece řekl Harry. Nebo Harryho? Ne, ten je v bezpečí hradu a určitě ještě vyspává. Jamey je s ním. Tak... se to týkalo jí? Provedla něco? Znovu nad svým tělem ztratila kontrolu? Měla jeden ze svých stavů jako tehdy, než se objevila v Tajemné komnatě? Ublížila někomu? Zaplavilo ji horko. Proboha, jen to ne. Anebo možná... si s ní ministr kouzel potřebuje promluvit o tom, jak Eileen dál pokračuje. Merlinžel, že pro něj neměla žádné velké novinky. Ne, nic se nedomýšlej. ,,Tak mi drž palce."

Beatrice kývla a pokusila se o úsměv. ,,Neboj, to bude dobré. Počkám tady na tebe, jestli chceš, a potom mi můžeš říct, o co šlo, pokud budeš chtít."

Usmála se. ,,Díky, Bee." Krátce se rozloučily a Eileen vyšla z jejich pokoje. Cestou potkala pár svých spolužáků, které nepřítomně pozdravila, poněvadž měla plnou hlavu věcí k přemýšlení. Cesta k ředitelně jí proto utekla velice rychle. Když vyřkla heslo, chrlič v podobě gryfa odskočil stranou a odhalil jí točité schodiště. Udýchaná Ela po něm rychle vystoupala a nahoře zaťukala na dveře. Jakmile se ozvalo vyzvání, otevřela je a vstoupila dovnitř. Portréty minulých bradavických ředitelů a ředitelek si pro sebe okamžitě začaly něco mumlat, avšak Eileen je ignorovala.

McGonagallová vzhlédla od své práce, již měla rozloženou na stole. Sotva spatřila, že už přišla Eileen, zvedla se a rukou jí pokynula směrem ke křeslu. ,,Slečno Snapeová, jsem ráda, že jste přišla tak rychle. Posaďte se, prosím."

,,Dobrý den, paní ředitelko. Beatrice mi řekla, že mě urgentně sháníte. Prosím, o co jde?" přešla rovnou k věci. Potřebovala to vědět. Za poslední měsíce se stalo už tolik neočekávaných věcí, se kterými se musela potýkat, že ji to už unavovalo. Potřebovala vydechnout. Další stres k životu rozhodně nepotřebovala. Docela se proto bála, jaký má ředitelka důvod k tomu, že si ji sem nechala zavolat. To nikdy neznamenalo nic dobrého.

Sotva došla ke křeslu, zjistila ale, že tu není sama. Trhla sebou, když ve druhém křesle spatřila usazeného Jameyho, jenž se na sedadle choulil a v rukou svíral hrneček s horkou čokoládou. ,,Jamey?" vydechla nevěřícně. ,,Co tady děláš?" Žaludek se jí zkroutil nervozitou. Tak teď už začínala mít opravdu strach. Místo toho, aby se posadila, přešla ke kloučkovi a položila mu ruku kolem ramen, aby mu alespoň trochu naznačila pocit bezpečí. Zdvihl k ní svá hnědá kukadla, v nichž se zračila nejistota, a natáhl k ní ruku. Uchopila ji za něj a stiskla ji.