Potomek temnoty ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ³

8. Proč jsem nezemřela

Eileen měla pocit, že už déle nevydrží mít oči otevřené. Na ošetřovně byly už druhý den a ona málem prosila ošetřovatelku, aby je konečně pustila, poněvadž tahle nečinnost a neustálé ležení v posteli ji lákaly ke spánku. A ona si jej ale nemohla dovolit. Zároveň se bála, že ji brzy dožene naprosté vyčerpání, a to by jí mohlo spíš přinést víc škody než užitku.

Z boku ji hřálo Jameyho malé teplé tělíčko, které se k ní v naprosté důvěře a odevzdání tisklo. Pokud tahle situace měla nějaké pozitivní dopady, bylo to tohle: měla pocit, že se za ty dva dny pouto mezi ní a Jameym ještě upevnilo. Chlapec se pomalými krůčky zotavoval, a byť byl k ostatním, cizím lidem, ještě dosti opatrný a v jejich přítomnosti příliš nemluvil, Eileen se dokázal otevřít a uvolněněji s ní hovořit.

S Beatrice si toho za celou dobu, kterou společně strávily na ošetřovně, moc neřekly. Eileen si nebyla jistá, proč vlastně, ale pravdou bylo, že Beatrice byla většinou zamlklá a vypadala, že přemýšlí a nemá náladu s někým mluvit, poněvadž Elu nikdy neoslovila jako první. Když nebyla vzhůru, tak po většinu dne spala, ale v noci bděly obě dvě. Eileen věděla, že by měla něco říct, jenže nevěděla co. Kdykoliv už se nadechovala, že Beatrice ujistí, že to není její chyba, - protože si byla jistá, že to je ta věc, nad níž věčně přemýšlí, a že se pravděpodobně obviňuje - najednou měla pocit, jako kdyby se jí vytrácel nejen hlas, ale i slova. A tak stejně jako její nejlepší kamarádka mlčela, a mezi nimi se kupila hromada nevyřčených slov.

Eileen doufala, že dnes už je Poppy Pomfreyová konečně propustí ze své úzkostlivé péče. Oběma přece nic nebylo, jen potřebovaly nabrat sílu a energii, a ona se modlila, aby ošetřovatelka při své kontrole nezjistila, že si Eileen nedopřála ani hodinku spánku.

Jamey sebou znenadání škubnul a zamračil se. Opatrně se na něj podívala a opustila své myšlenky. Zatínal ručičky v pěst, pootevíral ústa jako ryba na suchu, a pak se mu z nich vydralo jakési mumlání. Eileen mu opatrně přiložila bříšky prstů na spánky a začala mu je masírovat. Doufala, že mu tím trochu uleví, budit jej nechtěla, protože usínal vždycky velmi špatně a pomalu. Mrkla na noční stolek u postele, zda tam nenajde lahvičku s bezesným spánkem, ale Poppy měla všechny své zásoby zřejmě ve své kanceláři. Eileen žádná kouzla na uklidnění nebo uvolnění neznala, ale toužila Jameymu pomoct, nechtěla, aby jej sužovaly noční můry. Najednou jí ale prostoupila podivná lehkost, oči se jí samovolně zavřely a ona ucítila, jak se napojuje na cizí mysl a organismus.

Zalekla se toho a jakmile odtáhla prsty od Jameyho spánků, zmatečný a potemnělý výjev před ní zmizel. Znovu jasně uviděla chlapcovu tvář. Vyděšeně shlédla na své prsty, které se trochu chvěly. Co se to právě stalo? Nebyla si jistá, jestli si s ní spíš nehraje její vyčerpaná mysl, ale rozhodla se to znovu ověřit. Pomalu, s opatrností a strachem, znovu pohladila Jameyho spánky. A opět před sebou spatřila podobný výjev, jakousi neuspořádanou a temnou hmotu, z níž se v pravidelných intervalech odlupovaly cáry útržků, hebkých a něžných jako vlákna pavučiny, a s výdechem odplouvaly do neznáma.

Eileen byla fascinovaná a zděšená. Co to bylo? Povedl se jí právě nitrozpyt? Takhle tedy vypadá lidská mysl? Musela se pousmát při vzpomínce na otcova slova, jež jí vtloukal do hlavy již při jejich prvních společných lekcích. Prozradil jí, že je sice vnímavější a otevřenější než byl Harry, přesto jí byl nucen ale popsat lidskou mysl a její fungování. Lidská mysl není kniha, nemůžeš ji na libovolném místě otevřít a v klidu si v ní číst. Myšlenky nejsou zevnitř vyleptány do lebky, kde by si je mohl každý vetřelec prohlédnout. Mysl je složitá a má mnoho vrstev. Ano, lidská mysl nebyla kniha, přesto měla Eileen pocit, jako kdyby pomalu otáčela stránky a snažila se odhalovat její taje. Jenže tohle nevypadalo na mysl, usoudila po chvilce, když před sebou něžně prozkoumávala onen výjev. A navíc, k nitrozpytu nebyl zapotřebí dotek. Tak co to bylo?