Potomek temnoty ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ³

23. Touhy tvého srdce

Alex si hladově nárokoval Eileenina ústa a polykal její vzdechy. Když ucítil, jak mu rukama přejíždí po hrudi, tiše zavrčel, popadl jí je a přišpendlil nad hlavou. V odpověď na to ho kousla do rtu, a tak se k ní přitiskl ještě víc.

,,Bože, Eileen," zamumlal jí proti rtům, vychutnával si jejich měkkost a sladkou chuť jejích úst. Sjel polibky k jejímu krku a líbal ji na hrdle, kolem tepny, na klíční kosti a Eileeniny tiché vzdechy pro něj byly jako rájská hudba. Prsty jí přejížděl po boku a usmíval se pro sebe, když cítil, jak se pod jeho doteky chvěla. Oba dva byli roztoužení blázni a byť jim cosi hluboko v jejich mysli našeptávalo, že tohle je špatně, nemohli utlumit tu jiskru, již zažehli. Plameny vášně je spalovaly a neuhasí se, dokud neukojí své touhy.

,,Chci tě. Potřebuju tě," zašeptal jí do ucha a líbal ji na čelist. Vykroutila mu ruce ze sevření a popadla ho za tváře, aby ho hluboce a dlouze políbila. Neměla dost. Nikdy nemohla mít dost. Ucítila na jeho rtech úsměv, když pochopil, že tohle byla její odpověď. Dal jí malou pusu a pak ji chytil za ruku.

,,Kam jdeme?" zeptala se dychtivě, se zarudlými tvářemi, a nepomýšlela na následky. V hlavě měla úplně vygumováno, jediné, na co myslela, byl Alex, byla jím úplně posedlá. Jeho blízkost a to, co se právě stalo a co se stane, ji opíjela jako víno. Byla malátná, roztoužená, rozechvělá, a všechny smysly jako by byly nastavené na tu nejvyšší možnou intenzitu. Všechno totiž vnímala jinak, ostřeji.

,,No, jestli chceš, tak klidně do přístěnku na košťata," ukázal na zmiňovaná dvířka a uculil se, ,,ale obávám se, že tam by to bylo trochu nepohodlné."

,,Copak, máš s tím zkušenosti?" rýpla si do něj a ten hladový pohled, jenž jí věnoval, jí málem podlomil kolena.

,,Ne," odpověděl temně a táhl ji chodbou dál. Eileen pochopila, že míří k nějaké učebně, a byla vděčná, že jsou všichni na plese.

Za chvilku skutečně došli do jedné z učeben. Alex ji vtáhl dovnitř a rychle za nimi zavřel dveře. Ale na rozdíl od předchozího výbuchu vášně byl teď klidný, pozorný, vychutnával si každičký pomalý polibek a pozoroval ji od hlavy až k patě, jako by si chtěl upamatovat každičký detail. I Eileen se tohle líbilo víc. Jejich první tonutí ve vlnách touhy bylo sice úžasné - úžasně živé, dravé, vášnivé... Ale tohle bylo lepší. Vychutnávali si všechno. Pomalu, všemi smysly. Užívali si to víc než předtím. Každý dotek byl elektrizující. Každé polaskání, pohlazení, polibek - bylo to z lásky, úcty, bylo to klidné a upřímné a správné.

,,Jsi nádherná," zašeptal jí Alex s oddaným pohledem, když se přestali líbat, aby popadli dech, a on sevřel její tvář ve svých dlaních. Palci přejel po narůžovělých líčkách a vpíjel se do ní očima. Sledoval malou spršku pih na jejím nose; snažil se rozeznat všechny odstíny zelené v jejích duhovkách; fascinovaly ho její jemné řasy; obdivoval tvar jejích pootevřených rtů, jež toužil líbat až do konce věků... Usmál se, když viděl, jak se začervenala. V ten okamžik ji nikdy nemiloval víc.

,,Alexi..." vydechla, ale dál se nedostala, když její rty opět uvěznil v hlubokém polibku. Chytil ji kolem pasu a vyzdvihl ji a ona mu obmotala nohy kolem trupu. Když ji Alex nesl ke stolu, přišlápl jí šaty a málem s ní upadl. Přestala ho líbat a místo toho se začala smát.

,,Bože... teď jsem totálně zkazil atmosféru, že?" nadhodil s nejistým úsměvem a zadíval se na ni. Vypadala tak krásně, když se smála. Vjela mu prsty do vlasů a políbila ho na čelo.

,,Ne, myslím, že je to pořád krásné," zašeptala mu a usmívala se. Vtiskl jí polibek na čelist. Eileen se jej jednou rukou držela kolem krku a tou druhou si přidržovala šaty, aby jí je znovu nepřišlápl. Alex k ní došel ke stolu, na nějž ji něžně posadil a opřel se čelem o to její. Eileen si uvědomila, že dýchá o něco přerývavěji, a rukama mu přejížděla po rozloze ramen. ,,Co?" zeptala se tiše.