Potomek temnoty ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ ³

36. Šťastné a veselé...?

Vánoce nakonec strávili všichni společně, ačkoliv měli ještě před pár dny každý jiné plány a představy. Draco se těšil, jak si konečně plně užije Lenčiny a Scorpiusovy společnosti, Harry počítal s tím, že s Eileen zůstanou v Bradavicích a možná se další den zastaví u Weasleyových, jak u nich bylo tradicí, a Beatrice s Alexem doufali, že tohle budou poslední Vánoce, které slaví bez maminky. Věřili v to, že ty další už bude trávit s nimi, že celý smutný dům rozzáří její přítomnost a táta se díky ní zase začne usmívat. A místo toho se všechno pokazilo.

Všichni si uvědomovali, a to obzvláště v těchto těžkých časech, že rodina a přátelé jsou to nejdůležitější na světě. A tak se čtyřiadvacátého prosince všichni sešli v Harryho rodinném domku, to byla jediná ideální možnost, aby se všichni vešli a zároveň měli jakž takž nárok na soukromí. Malfoy manor, který by byl pro tuto příležitost nejlepší volbou, byl bohužel zničen, avšak Draco byl ve skrytu duše rád, že nemusí trávit Vánoce právě tam. Chyběla by mu matka. Všechno tam by mu jí připomínalo.

Jamey se k nim připojil samozřejmě také, Eileen si na něj rychle zvykla a brala jej jako svého malého brášku. Jeho dětská nevinnost a hravost – jež se ale objevila až po několika hodinách, kdy si plachý chlapec na novou společnost zvykl – projasnila tu pochmurnější atmosféru, která v domě panovala.

Beatrice a Alex s Harryho návrhem zprvu nesouhlasili. Už se smířili s myšlenkou, že zůstanou spolu v Bradavicích, a nepřipadalo jim správné, aby trávili Vánoce s cizími rodinami. Harry na tom ale trval, a když se k přemlouvání přidala i Eileen, nakonec museli svolit. Bylo sice příjemné změnit prostředí a být na Vánoce v jiné společnosti, přesto si zde připadali jaksi nepatřičně, jako by tam zkrátka nepatřili, i když se všichni snažili, aby se dvojčata cítila co nejvíc komfortně. Tušili, co všechno se jim honí hlavou.

Harry a Draco se brzy vytratili a zavřeli se do Severusovy pracovny. Harry se posadil ke stolu na židli a Draco rozčileně přecházel po místnosti, zatímco svému příteli líčil, čeho byl svědkem u svatého Munga. Tmavovlasý muž se při jeho vyprávění otřásl.

„To je příšerné," vydechl pak. „Takže se to stalo prostě náhle? Najednou se všem zhoršil jejich zdravotní stav, i když už se začínali lepšit? A pak z nich prostě začala stříkat černá tekutina? To je odporné..."

„O tom mi povídej," povzdechl si Draco a vděčně si od Harryho převzal sklenici s whisky. „Kdybych nechodil z práce věčně tak unavený, asi bych sotva zamhouřil oči. Pořád je vidím... S něčím takovým se nikdo z nás nikdy nesetkal. Kdybys viděl ty vyděšené a šokované tváře všech pracovníků... Je tam tolik mladých lidí. Docela se divím, že ještě nikdo nepodal výpověď. Vyčítám si to, i když vím, že za to nemůžu."

„No, každé povolání má svá rizika," podotkl Harry a napil se ze své sklenice.

„Jo, ale nikdo z nich neměl tušení, do čeho vlastně doopravdy jdou. Nikdo jsme na začátku netušil, co všechno nás to bude stát. Náš čas, chvíle s rodinou, pravidelný spánek..." uchechtl se. „Ale slíbil jsem si, že budu lepší člověk. Že se o to budu snažit až do konce svého života. Práce na Ministerstvu mě nikdy neuspokojovala. Až u Munga jako bych našel smysl. Slíbil jsem si, že budu pomáhat druhým. Jako bych tím snad mohl odčinit všechny hříchy ze své minulosti," pousmál se hořce a Harry mu pozorně naslouchal. Většinou to byl Severus, komu se Draco svěřoval s tak hlubokými myšlenkami, s tím, co ho trápí už dlouhou dobu. Harry tomu rozuměl. Draco a Severus měli podobné povahy a život jim do cesty postavil podobné překážky. Oba nejednou stáli na scestí a museli těžce volit. Harry ne. Harryho cesta vedla v tomto směru jedině vpřed, jako by ji měl už předem vyšlapanou. Severus a Draco své další cesty, své osudy tvořili svými činy a rozhodnutími, Harry ten svůj už měl předem daný. To byl jeden z hlavních důvodů, proč si Draco tak výborně rozuměl se Severusem. Ten ho vždycky dokázal pochopit, Harry by nemusel. Severus věděl, čím si Draco prochází, jaké výčitky ho pronásledují, protože to i on sám pocítil na vlastní kůži.