Brotherhood - Loki a Thor

#40 Hadi ve snu

Tato kapitola je inspirována seriálem Psychiatr (The Alienist).

Upozornění: pro někoho nepříjemné téma

///

Thor na Lokiho znenadání narazil ve chvíli, kdy to nejméně čekal. Bylo to to nejnepříjemnější znovusetkání, jaké si dokázal představit.

┈┈ ❋ ┈┈

Po tom nespočetném množství bezesných nocí, kdy od sebe byli odloučeni... Po tom, co Thor při útěku ze Sakaaru nechal svého bratra svíjet se na zemi s diskem poslušnosti, se Loki nikdy nevrátil. Aby Thor Helu zastavil, musel vyvolat Ragnarok a nechat Ásgard shořet v plamenech společně s bohyní smrti. Od té doby Thor často upíral svůj pohled do nicoty obklopující Statesman a nevědomky čekal, že se jeho bratr vrátí. Loki se ale nikdy neukázal.

Thor naprosto ztratil pojem o čase, ale věděl, že od chvíle, kdy naposledy viděl boha lsti a falše, už uplynula dlouhá doba. Byly to týdny? Měsíce? Neměl tušení. Cítil, jak se mu v hrudi usadil pocit viny; Neměl jsi ho tam nechávat, sykl jedovatý hlas v jeho hlavě, který zněl jako matka. Myslel si, že si Loki poradí. Jenže to byla ta chyba; Thor si to jen myslel. Mýlil se. Už několikrát měl nutkání otočit plavidlo a vrátit se na Sakaar, aby zjistil, jestli je tam Loki držen jako rukojmí (nebo ještě hůř).

Všechno je v troskách, informoval ho jeden z jeho mužů. Na Sakaaru nic nezbylo. Jen trosky. Po revoluci byla planeta zcela zničena. Jestli je Loki stále naživu, rozhodně není na Sakaaru.

Jestli je Loki stále naživu. Thor si povzdechl. Z té nevědomosti a možnosti, že je jeho bratr skutečně mrtvý, se Thorovi udělalo nevolno. Byl to pocit, který nedokázal popsat.

Kdybys mě tam jen nenechával tak bezbranného, ozval se mu v hlavě hlas, který tentokrát zněl jako Loki. Thor (ostatně jako vždycky) předstíral, že ho to nezraňuje a že nezačíná šílet z toho, že neví, jestli je Loki - poslední člen rodiny, který mu zbyl - pořád naživu. Možná už je Loki dávno mrtvý. Třeba byl zabit na Sakaaru během revoluce, protože se k němu Thor obrátil zády. Teď byl Thor na tomto zatraceném světě úplně sám, dokud mu Norny nezajistí vstup do Valhally, kde se opět setká s matkou, otcem i bratrem.

„Vaše Veličenstvo."

Thor se ohlédl za sebe. Stála tam valkýra. Zůstal zticha, čímž jí naznačil, aby pokračovala. (Už by si měl na to oslovení zvyknout. Teď je králem Ásgardu. Je zodpovědný za všechny přeživší Ragnaroku, kteří se na sebe mačkali na tomto malém plavidle.)

„Nastala taková situace."

„Jaká situace?" Thor se netvářil překvapeně ani znepokojeně. Jen vyčerpaně. V porovnání s Odinem, který Ásgardu vládl po tisíciletí, to vypadalo, jako by Thor, který vládl přeživším na Statesmanu, stárl mnohem rychleji. Kruhy pod očima (vlastně pod jeho jediným okem) ho dělaly starším, než ve skutečnosti byl. Chvílemi si říkal, že na tohle není připravený. (Při své první korunovaci před několika lety se cítil připravenější než kdy jindy. Měl pocit, jako by od té doby uběhla celá věčnost. Ásgard ještě stál ve své plné kráse a vše bylo tak snadné.) Přál si, aby mohl uniknout všem těm očekáváním svého lidu a být prostě sám sebou; být mužem, který chce získat zpátky svého bratra a žít jednoduchý život. Věděl, že jsou jeho dětinské sny nereálné, a tak by na ně neměl myslet a ztrácet tím čas.

„Porouchal se chladící systém. Motor se přehřál. Jestli s tím něco neuděláme, loď by mohla do pár dní vzplanout," řekla valkýra.

Thor na to nic neřekl. Zdálo se, jako by byl ponořený hluboko v myšlenkách. Poté si povzdechl a promnul si oko. „Kde nejblíže můžeme přistát?" zeptal se nakonec.