Brotherhood - Loki a Thor

#21 Bratr ti to nikdy neřekne, ale má tě moc rád

Thor Odinson; ten lepší. Perfektní Všeotcův syn by nikdy neudělal nic špatně. Nebylo pochyb, že ho měl Odin v oblibě a zasypával ho chválou. Proto Thor nenesl dobře, když se na něj Ásgardský král poprvé nahněval. Loki naštěští věděl, co dělat.

┈┈ ❋ ┈┈

„Ale otče-"

„Ticho!" vykřikl Odin. Byl sice starý, ale jeho hlas byl dunivý a zastrašující. Celý sál pohltilo ticho. Všichni strážci zadrželi dech, nikdo se neopovažoval nahlas vydechnout. Všechny pohledy byly upřené do země. Všechny pohledy kromě Thorova. Nechtěl pokoušet otcovu trpělivost, jen tomu nerozuměl; všechno tohle pro něj bylo nové. Nikdo na něj nikdy předtím nekřičel. Thor byl v šoku.

Loki, jenž stál po Thorově boku, se mu snažil naznačit, aby sklonil hlavu. Thor si ale ani nevšiml bratrova pokusu tajně s ním komunikovat tak, aby si toho rodiče nevšimli.

„Vážně nerozumíš závažnosti svých činů? Tisíce let míru mezi našimi světy založené na tisíciletích budované důvěry. Všechno jsi svým nerozvážným jednáním mohl pokazit!" Odinova ostrá slova se Thorovi zapíchla do hrudi. Udělalo se mu špatně. Zklamal svého otce. Zklamal Ásgard.

„Otče, prosím," naléhal Thor (když přišlo na takové situace, Loki měl mnohem více zkušenosti; bůh lsti a falše se naučil držet jazyk za zuby a upřít pohled do země). „Jak - jak jsem mohl vědět, že trpaslíci svou královnu zabili už před 36 generacemi?!" To byla chyba, pomyslel si Loki. Chtěl nad Thorovou hloupostí protočit očima. Problémem nebylo to, že Thor nevěděl, že trpaslíci zabili svou královnu, ale to, že se Thor s Odinem hádal. To otce nahněvá ještě víc.

„Vidíš," řekl král. „Nevěděl jsi to, protože ses nikdy neučil. Čas, který jsi měl trávit v knihovně a nabývat vědomosti, jsi trávil u moku a zábavy. Jestli má tohle být budoucí král Ásgardu-"

„Odine," zašeptala Frigga, když se usadila na trůn vedle krále. Chtěla Odina přinutit, aby se zamyslel nad tím, co se chystá říct, ale Odin se nenamáhal pohlédnout jejím směrem. Nemohla svému synovi pomoct více. (Věděla, že se Odinovi nemůže postavit a obhajovat Thorovu chybu, rozhodně ne před všemi strážci. To by bylo velmi neuctivé. Dokonce vzdorovité.) A tak zůstala zticha.

„Dokonce bych byl radši, kdyby Ásgardu vládl Laufey. Byl jsem blázen, když jsem věřil, že můj syn má to, co je k tomu třeba," pravil král.

S tím se v Thorovi něco zlomilo. Cítil, jak se jeho svět láme na kusy; svět, ve kterém byl ukázkovým synem, na kterého byli rodiče pyšní. „Já-" Thora zradil hlas a zčervenaly mu tváře, neboť to nedokázal skrýt. Nejenže byl zklamáním, ale byl také slaboch. Ubohé, syčely na něj hlasy v hlavě. „Omlouvám se," podařilo se mu říct, aniž by se u toho zhroutil. Hned nato se otočil a odkráčel pryč.

„Thore!" zvolala Frigga, když se zvedla na nohy, ale Thor už zmizel za dveřmi. Odin nepohl ani prstem.

Loki stál na místě, ale zdálo se, že ví, co má udělat. „Pokud dovolíte..." řekl. Frigga kývla hlavou. Loki nečekal na otcovo svolení a následoval Thora ven z trůnního sálu.

Když Loki došel na roh, po Thorovi nikde nebylo ani stopy. I přesto Loki věděl, kde ten hňup bude.

~~~

„Jdi pryč," ozval se hlas z druhé strany dveří po třech zaklepáních.

„To jsem já," řekl Loki.

„Chci být sám," odpověděl Thor.

Skvěle. Teď ten hňup mluví jako já, pomyslel si Loki trpce. Schovaný v temnotě, když to s ním jde z kopce. Vyhnal myšlenky pryč. Thor se nikdy nezamykal v pokoji. Ale zároveň na něj nikdy nikdo nekřičel. Loki si povzdechl. Když zkusil kliku, potvrdila se jeho domněnka, že jsou dveře zamčené. Vážně si Thor myslel, že starý, dřevěný klíč bude mít nějakou šanci proti starodávné magii, kterou Lokiho matka učila používat už od dětství? Rozkošné. Loki se ušklíbl. Okolo kliky se zatřpytila zelená záře. O sekundu později se dveře jednoduše otevřely a Loki vstoupil do bratrova pokoje, zavíraje za sebou.