Brotherhood - Loki a Thor

#44 Jediné, co můžeme udělat, je zůstat naživu

Tato kapitola je inspirována seriálem Batesův motel.

Upozornění: násilí, pro někoho znepokojivé téma

///

Thanos toho dne na Statesmanu Lokiho neuškrtil. Místo toho mu hlavou praštil o stěnu tak silně, až všude vystříkla krev. Bůh, kterému doteď z hrdla unikal nářek, utichl. Když Thanos odhodil jeho bezvládné tělo na zem, Loki se ani nepohl. Stále krvácel. Thor si myslel, že je jeho bratr mrtvý. Thanos věřil, že je mrtvý. Měl by být mrtvý.

Když se Thanos společně se svými poskoky vypařil a Thor byl volný, začal se plazit k bratrovu tělu a pevně si ho přitáhl k hrudi. Ani exploze je nerozdělila. Thor vzal boha lsti a falše na Zemi.

Ukázalo se, že má jeho bratr tvrdohlavost v krvi (Thor už by si na to měl zvyknout). Loki se vzepřel osudu a přežil.

Nebylo to ale tak snadné, a to ani přesto, že byl Thanos poražen.

Thor se dozvěděl, že jeho bratr není úplně v pořádku; po úrazu hlavy, který mu způsobil šílený titán, mu zůstaly následky. Jediný člověk, který se přiměl si myslet, že je v pořádku, byl Loki samotný. Thor chtěl, aby to tak i zůstalo; chtěl bratra chránit tím, že mu zatají pravdu.

Ale jak daleko bude schopný zajít?

┈┈ ❋ ┈┈

Loki se převaloval v posteli. Už to trvalo nějakou chvíli. Chtěl se pořádně vyspat - obzvlášť po tak dlouhém dni - ale vypadalo to, že mu Thor s valkýrou spánek nedopřejí. Stáli za dveřmi jeho pokoje a něco si tam šeptali tak tiše, jako by se báli, že Loki jejich tajný rozhovor uslyší. Není to poprvé, co se něco takového stalo. Loki vždy předstíral, že o tom neví, protože si nejspíš mysleli, že je hlupák. Tentokrát byl ale vyčerpaný a opravdu se potřeboval vyspat.

Loki zaslechl pár slov. ,Nebezpečný, nestabilní, ohrožení.' S polovinou obličeje stále zabořenou do polštáře svraštil obočí. Kousky hovoru, které pochytil, vůbec nedávaly smysl.

„Co si to tu šeptáte?"

Thor a valkýra ztichli. Ve chvíli, kdy Loki otevřel dveře, dokonce vypadali polekaně. Buď předpokládali, že už spí, nebo že je natolik hluchý, že neuslyší jediné slovo.

„Loki," řekl Thor. Vypadal napjatě a odměřeně. Valkýra nevypadala o nic lépe. „Měl bys jít spát. Je pozdě."

„Snažil jsem se, ale ten váš rozrušený a tajnůstkářský šepot je trochu rozptylující, nemyslíš?"

Thor si povzdechl. „Já- Promiň nám to. To jsme nechtěli. Tak se vrať do postele, ano?"

„O čem jste mluvili?" přerušil ho Loki.

Thor se na chvíli odmlčel. Ať už přemýšlel nad čímkoliv, rozhodně se mu nedařilo Lokiho přesvědčit, že to byla jen neškodná konverzace o tom, jaké je dnes počasí. „O ničem," vypadlo z něj nakonec. „Běž spát." Thor k němu natáhl ruku, ale zarazil se, protože se Loki odtáhl z jeho dosahu.

Na několik sekund zavládlo naprosté ticho. Poté Loki svůj pohled přesunul k valkýře. „Tak o čem jste mluvili?" zeptal se ji na tu samou otázku.

Valkýra zamrkala. Tvářila se zaskočeně, jako by nepočítala s tím, že se jí Loki otevřeně zeptá, když jeho bratr stojí přímo vedle nich. Jako by čekala, že se vyhne kulce. Rychle střelila pohledem po Thorovi a Loki pochyboval, že si to vůbec uvědomila. Z nějakého důvodu se Lokimu začal na hrudi formovat nepříjemný pocit; byla nervózní. Bojovala ve stovkách bitev a nikdy nebyla nervózní. To, že teď byla nervózní, nevěstilo nic dobrého.