Brotherhood - Loki a Thor

#9 Nehynoucí věrnost

Upozornění: pro někoho znepokojivé téma

Vše se zhroutilo jako domeček z karet. Vše se rozplynulo v mrknutí oka.

Nemělo to takto skončit. Jejich příběh neměl vést k takovému náhlému konci.

Slunce nesvítilo.

Žádný šťastný konec.

Nikdo z týmu nečekal, že se to stane. Byli příliš zaměstnaní bojováním s nepřáteli. Neviděli, jak se to stalo, ale Lokiho jméno opustilo Thorova ústa tím nejznepokojivějším a nejsrdceryvnějším způsobem, že všichni otočili hlavy jeho směrem.

Nikdo z nich si nepamatoval, jak se jim podařilo porazit nepřátele tak rychle, ale vidět Lokiho - jejich přítele - padat k zemi je pobídlo a než si to stačili uvědomit, všichni protivníci byli poraženi. Thor brečel a tiskl si svého bratra k hrudi.

Bůh hromu se cítil otupěle. Jako by se najednou oddělil od vnějšího světa a jediné, na co se dokázal soustředit, byl Loki. Stříleli na Thora a on si myslel, že nastala jeho chvíle. Thor zavřel oči a uslyšel ránu, ale střela ho nezasáhla. Proč to neukončilo jeho život? Když opět otevřel oči, viděl přímo před sebou stát Lokiho. Vypadalo to, že Lokiho stojí hodně úsilí a energie, aby vůbec dokázal stát vzpřímeně. O několik sekund později, aniž by dal Thorovi čas na přemýšlení, to bůh lsti a falše vzdal a skácel se k zemi. Thor uviděl, že z bratrova hrudníku prýští krev. Prosakovala se jeho zbrojí a vytvářela okolo jeho těla kaluž karmínové krve. V tu chvíli mu to došlo.

Loki se nechal zasáhnout místo něj. Měl to být Thor, kdo měl nyní umírat na zemi, ale Loki... Loki skočil do cesty.

„Ne, ne..." Thor sotva šeptal, jeho mozek se snažil zpracovat, co se právě stalo. Poté zaječel. Thor v hrdle ucítil krev, ale k čertu s tím. „Loki!" zakřičel Thor, padl na kolena a rychle si Lokiho přitáhl do klína.

„Loki, ne... Ne!" Thor nevěděl, co má dělat. Bylo tam tolik krve. Podepřel svou rukou Lokiho krk. Druhou ruku pevně přitiskl na ránu, ale krvácení nezpomalovalo. Udělalo se mu špatně, když cítil, jak mu bratrova tmavá, horká krev pumpuje proti dlani.

„Ne, ne, ne, ne." Bůh hromu šílel. Čím usilovněji se snažil zastavit krvácení, tím více krve z Lokiho hrudi vytékalo. Dříve Thor míval vše pod kontrolou. Vždy zařídil, aby se věci odehrávaly tak, jak mají. Ale teď situaci nedokázal ovládat. Nemohl zařídit, aby ho Loki neopouštěl. To ho dohánělo k šílenství.

Byl příliš soustředěný na své konání, že málem přeslechl slabé šeptání. Až když svůj pohled přesunul od Lokiho hrudi k jeho obličeji, všiml si, že se jeho rty mírně pohybují. Loki se mu něco snažil říct.

„To... To je v pohodě... To je v pohodě." Mluvení mu způsobovalo bolest, ale Lokimu se podařilo slova vypustit z úst. Nenáviděl, když Thora viděl tak ztraceného. To se jeho bratrovi vůbec nepodobalo! „Je to... v pohodě." Loki vykašlal krev. Položil ruku na svou hruď, na Thorovu ruku. Využil trochu zbývající energie a uklidňujícími, krouživými pohyby na Thorově ruce vykresloval kruhy. Vždy musel Thor uklidňovat Lokiho. Bylo na čase, aby si vyměnili role a aby uklidnil svého staršího bratra.

„Loki, ne. My... My ti seženeme pomoc. Budeš v pořádku. Seženeme ti pomoc!" Thor se dusil svými vlastními vzlyky. Slzy mu zamlžily pohled, vše se mu jevilo rozmazaně.

Loki se zasmál, což způsobilo, že mu páteří projela neuvěřitelná vlna bolesti. Začal vykašlávat ještě více krve. Věděl, jak to skončí. Thor to též věděl, jen byl tvrdohlavý a odmítal akceptovat pravdu. „Nebuď smutný. Není... ti to podobné." Bůh neplechy bratra přinutil se usmát.