Brotherhood - Loki a Thor

#33 Chci mít pocit, že dýchám

Mysterio si zahrával s Thorovou myslí. To od něj nebylo moc hezké.

┈┈ ❋ ┈┈

Thor několikrát rychle zamrkal a zatřásl hlavou. Cítil se omámeně. Snažil se ze sebe ten pocit setřást, ať už mu ten muž udělal cokoliv. Byla to magie? Nebo nějaké triky? Na tom nezáleží. Thorův pokus byl neúspěšný; motala se mu hlava a měl mlhavou mysl. Než se stačil zamyslet a na něco přijít, byl přerušen neznámou silou. Měl pocit, jako by byl pod vodou a neměl dostatek síly bojovat a vyplavat nad hladinu. Všechny jeho smysly byly otupělé. Norny, ani nevěděl, kde je.

Kde to vlastně je? Thor se snažil rozpomenout a zůstat při smyslech. Poslední věc, na kterou si vzpomínal, bylo to, že stanul tváří v tvář Mysteriovi (přestože ho zbytek týmu varoval, aby svého nepřítele nepodceňoval a nevrhal se na něj bez posil. Thor je ale neposlouchal. Možná teď začínal litovat, že se v noci sám proplížil pryč a myslel si, že to má pod kontrolou... Zřejmě se pletl a teď se mu to vymstilo).

Základna. Potřeboval se dostat zpátky na základnu Avengers. Přestože měl teď zraněnou hrdost, Thor věděl, že na tom jeho tělo bylo mnohem hůř. Bude potřebovat lékařskou pomoc - tu mu poskytne Banner nebo Strange.

Když nad tím Thor přemýšlel, chtěl se začít smát, ale věděl, že by ten smích byl hysterický a jeho tělo by to v tomto stavu nesneslo. Bylo to vážně k smíchu. Loki mu řekl nejméně stokrát, že je hloupost bojovat s Mysteriem sám. Thor ho neposlechl. Vždy byl tak lehkomyslný. Byl domýšlivý. Byl přesvědčený, že je nesmrtelný a nedotknutelný. Hlupáku, sykl hlas v jeho hlavě, která se mu stále točila. Až děsivě se podobal Lokiho hlasu.

Loki - jeho malý, zákeřný bratr - na to jen tak nezapomene, tím si byl Thor jistý. Bůh klamu si z něj bude utahovat. ,Já ti to říkal, hňupe.' Thor to bude muset poslouchat velmi, velmi dlouho. Ale to mu nevadí. Pořád dá raději přednost tomu, že se Loki bude vysmívat jeho hlouposti. Rozhodně je to lepší, než otravného bratra nemít vůbec.

Loki byl oživen.

Nebylo snadné Lokiho přivést zpět, ale jestli si Thor, všemocný bůh hromu, řekl, že si smrt jeho bratra nemůže vzít s sebou, tak smrt neměla jinou možnost než ho pustit ze svých spárů a vrátit ho do Thorova milujícího objetí. Midgarďané by řekli, že svou duši zaprodal ďáblu. Ale na tom nezáleží. Thor Lokiho potřeboval získat zpět a to se také stalo.

Loki se zotavoval. Neexistovalo snad nic, co by Thorovi dělalo větší radost než to, když viděl, že se Loki zotavoval. Sice to byl pomalý proces, který se nedal uspěchat, ale zotavoval se.

Lokiho hrdlo se hojilo nejpomaleji a bylo velmi citlivé. Pro Thora to bylo čiré utrpení; nemohl Lokimu položit ruku na krk tak, jak to dělával dříve, aby ho uklidnil. (Jednou Thor zapomněl na Lokiho trauma, položil mu ruku na krk a Loki ihned strnul. V očích se mu zračil strach, celý se napjal a zbledl, až vypadal jako duch. Thor ruku ihned odtáhl.) Vždy, když se Thor podíval na podlitiny, které kvůli Thanosovi zdobily Lokiho hrdlo, musel potlačit nutkání se zašklebit a odvrátit pohled. Nemohl dopustit, aby Loki viděl jeho reakci, protože by si potom myslel, že je Thor jeho jizvami znechucený, tak to ale vůbec nebylo. Šlo o to, že když je Thor viděl, zaplavily ho vzpomínky, na které chtěl zapomenout; vzpomínky na Statesman. Na to, jak Thanos svou ruku ovinul kolem Lokiho krku, jak se Loki zmítal, kopal okolo sebe nohama a bojoval o vzduch. Na ten hrozivý zvuk, když Thanosův stisk rozdrtil jeho kosti. Na to, jak Lokiho tělo znehybnělo jako hadrová panenka a jak ho Thanos odhodil na zem před Thora. Loki se nehýbal. Byl mrtvý. Byl pryč.

Thor zavřel oči. Musel na to přestat myslet a říct si, ať dýchá. Bylo po všem. Získal Lokiho zpátky. Loki už nebyl mrtvý. Byl na základně se zbytkem Avengers a čekal, až se Thor vrátí. (Thor si domyslel, že už si jistě všimli jeho nepřítomnosti.) Jediné, co musel udělat, bylo dostat se na základnu, jak nejrychleji to půjde, aby viděl Lokiho.