Brotherhood - Loki a Thor

#8 Nikdy jsem ti nechtěl ublížit

Upozornění: násilí, pro někoho znepokojivé téma

Před lety

Loki byl... jiný. Již od útlého věku se lišil od zbytku dětí - byl malý, stydlivý, samotářský a nalezl zalíbení v knihách a magii, zatímco ostatní děti, jako třeba Thor, byly velké, hlučné a rády běhaly venku. Kvůli těmto odlišnostem se po něm vozily, zastrašovaly ho a posmívaly se mu. Loki se nebránil. Byl příliš plachý a mírný, než aby se bránil.

Loki se snažil ignorovat smích a prsty ukazující na něj, když nesl hromadu knih. Zrychlil tempo, aby se do svého pokoje dostal co nejrychleji. Dotklo se ho to. Nechápal, proč ho tak nenávidějí. Jen proto, že byl menší než oni? Protože měl rád knihy a magii místo sportu a bojování?

„Koukněte na toho blázna," vykřikl jeden chlapec a zbytek skupinky se začal smát ještě víc. Poté Lokimu podrazil nohy, když procházel kolem. Loki upadl na zem a drahocenné knihy měl rozházené všude kolem. Loki se ale stále nebránil. Několik sekund tam setrval a mlčky si utřel slzy.

„Oh, teď bude bulet. To je ale pitomec," utahovali si z něj ostatní a smích byl ještě intenzivnější. Čím usilovněji se Loki snažil zadržet slzy, tím více se mu jich řinulo z očí.

„Hej! Nechte mého bratra na pokoji!" ozval se najednou známý hlas a těžké kroky přicházející ode dveří. Loki se otočil na bok a spatřil Thora, jenž zrychlil tempo a mířil k Lokimu. Starší z bratrů se třemi rychlými kroky dostal ke skupince a bez varování dal tomu neřádovi pěstí do obličeje. Silná rána chlapce seslala k zemi se zlomeným nosem a natrhlým rtem. Jeho přátelé ho rychle vytáhli na nohy a on vyplivl krev. Bylo jich pět, ale Thor nedával najevo žádný strach. Bůh hromu se každému z nich vyzívavě podíval do očí. Ruce měl stále zatnuté v pěst, hruď se mu vzdouvala a krev se mu vařila vztekem. Teď a tady by jim klidně mohl zlomit vaz. Nikdo nebude sahat na jeho malého bratra.

K žádnému boji ale nedošlo. Než jim Thor stačil udělit lekci, v mrknutí oka všichni utekli. Zůstal tam jen Thor a Loki. Z Thorových očí se začal vytrácet vztek, jeho výraz se zmírnil a pěsti povolily.

Loki, jenž stále ležel na zemi, s uslzenýma očima vzhlédl k bratrovi. Trochu sebou trhl, když k němu Thor shlédl a jejich pohledy se střetly. Násilí nebylo v Lokiho povaze. Ze surové scény, které byl před chvílí svědkem, měl husí kůži. Věděl, že to Thor udělal, aby ho bránil. Věděl, že by mu bratr nikdy neublížil, ale byl z toho vylekaný.

„Oh, Loki..." povzdechl si Thor a klekl si před bratra. Bůh hromu se natáhl k rozházeným knihám a posbíral je. Poté Lokimu podal ruku a čekal, až ji Loki vezme.

Loki polkl. Stydlivý jako vždy, několik sekund váhal, ale nakonec položil svou ruku na tu Thorovu. Thorovi se na tváři objevil ten nejhřejivější a nejlaskavější úsměv.

Oba se zvedli. Thor Lokimu podal knihy a položil mu ruku na rameno. „Nemusíš se bát, bratře. Ochráním tě. Dokud budu naživu, nedovolím, aby se ti něco stalo." Loki se trochu usmál. Možná byl příliš stydlivý na to, aby to řekl, ale byl Thorovi vděčný za to, že tam pro něj vždy byl. Co by beze svého staršího bratra dělal?

┈┈ ❋ ┈┈

Přítomnost

„Ne!" prohlásil Thor sebejistě. Poprvé se postavil proti muži, který před ním seděl na trůnu. Poprvé řekl králi ne.

„Myslím si, že nerozumíš okolnostem, mladý muži-"

„Ne, otče, nerozumím. Nerozumím, jaké okolnosti mohou otce dohnat k tomu, aby synovi nařídil učinit něco takového svému druhému synovi!" Thor zlostí zvýšil hlas. Postoupil o krok dopředu a navázal s Odinem oční kontakt. Thor se nikdy necítil sebejistěji. Každé slovo řekl hlasitě a jasně. „Neublížím Lokimu."