Brotherhood - Loki a Thor

#27 Dokud slunce nevyhasne

Loki a Thor se ocitli na Vormiru. Je tu ale jedna věc; místo si vyžaduje velkou oběť.

┈┈ ❋ ┈┈

Smrt bylo nejpřesnější slovo, kterým by se místo dalo popsat. Ve chvíli, kdy Loki vystoupil z lodi, udělalo se mu nevolno. Cítil ve vzduchu něco... bezbožného. Něco, z čeho mu přejel mráz po zádech. Přál si, aby už mohli odletět. Chtěl to místo opustit a už se nikdy nevrátit. Ale bylo to nezbytné. Aby mohli zastavit Thanose, musejí se zmocnit Kamene duše. Nemají jinou možnost.

Rozhlédl se kolem sebe a očima zkoumal okolí. Krajina byla pochmurná, nikde žádný strom nebo známky života. Obloha byla oranžová, místy skoro červená. Mrazivým vzduchem poletoval popel. V uších mu znělo kvílení větru, které připomínalo mučivý nářek. Lokimu se tu nelíbilo, ale pokusil se ty nepříjemné pocity odhodit stranou. Upřel pohled na svého bratra. Thor už ušel několik kroků, zatímco Loki pořád stál jeden krok od plavidla. Když si bůh klamu uvědomil, že nechce zůstat pozadu, zrychlil tempo a dohnal Thora.

„Kde začneme hledat? Nemůžeme tuhle díru procházet centimetr po centimetru, to víš, že? Nebo možná můžeme, ale zabralo by to celou věčnost a než bychom ten Kámen našli, Thanos už by mohl vyhladit polovinu galaxie-"

„Pssst," přerušil ho Thor. Loki vždy moc mluvil a Thor ho na to vždy upozornil, tentokrát to ale bylo jiné. Tentokrát nešlo jen o to, že je Loki hlučný a otravný. (Nebo Loki možná neměl v úmyslu být otravný. Možná si jen přál, aby to mezi ním a bratrem bylo stejné jako kdysi, když byli ještě malí a Thor si od Lokiho nedržel takový odstup. Možná. Jen možná. Tedy... Ne že by Thor věděl, že si Loki přál, aby opět byli bratry.)

Loki následoval Thorův pohled a jeho oči utkvěly na tajemné mužské postavě, jež na sobě měla černý plášť a její tvář byla zahalená stínem. Ne, počkat... Loki přimhouřil oči, aby lépe viděl, a uvědomil si, že mužova tvář (pokud se to stvoření dalo nazývat mužem) nebyla skrytá ve stínu... Muž žádnou tvář neměl; jen červenou lebku s prázdnýma očima.

Loki, který stál jeden krok za Thorem, se málem zamračil, když pocítil potřebu chytit bratra za ruku a schovat se za něj. Kdyby byli ještě malými dětmi, nebylo pochyb, že by Loki vyhledával Thorovu ochranu. Jak slabé. Jak ubohé, pomyslel si Loki hořce a nenáviděl se za to, že ho ta věc stojící před ním dokázala vystrašit. Už není dítě. Byl v nespočetném množství bitev, ale i tak ho dokázala vyděsit tahle stvůra bez tváře? Kdyby to Thor zjistil, byl by zklamaný. Při té myšlence Loki upřel pohled do země.

„Vítej, Thore, synu Odinův," řeklo stvoření a otočilo hlavu Lokiho směrem. Loki cítil, jak mu jeho prázdné oči propalují díru do duše. Pohlédl na muže. „Loki, synu Laufeyův. Já jsem Red Skull."

Loki byl zaskočený. Skoro zapomněl, kdy ho někdo takhle naposledy oslovil. Poté se přinutil to ignorovat; koneckonců to byla pouhá slova vycházející z úst muže bez tváře, řekl si Loki, i když to vůbec nebylo přesvědčivé. Dotklo se to Thora? Loki nevědomky pohlédl na bratra a všiml si, že Thor na chvíli zatnul ruce v pěst, ale ihned je zase povolil.

„Znáš nás?" zeptal se Thor. Nic proti tomu, že Red Skull jeho bratra nazval Laufeyovým synem, nenamítal. To, že byl Loki Laufeyovým synem, znamenalo, že není Thorovým bratrem, ale Thor se s tím mužem nijak nehádal. Copak Thorovi nevadila představa, že Loki není jeho bratr? Loki chtěl něco říct, ale nevěděl co. Nevěděl, co by měl říct, aby to neznělo dětinsky a on nevypadal jako blázen, a tak nic neřekl.

„Znát všechny, kdo sem zabloudí, je mým prokletím," odpověděl Red Skull.

„Potom tedy musíš vědět, že jsme si přišli pro Kámen duše. Dej nám ho a my odejdeme," řekl Thor pevným a sebevědomým hlasem. To je něco, co Loki na Thorovi vždy obdivoval. Bratr se nikdy nikoho a ničeho nebál.