Brotherhood - Loki a Thor

#45 Voda je čím dál chladnější

Thor nikdy nezapomene na to, jak se Loki málem utopil v řece, když byli malí. Od té doby už uběhlo téměř tisíc let. Loki už se určitě musel naučit plavat. Nebo si to Thor alespoň myslel. Nikdy se o tom nebavili.

┈┈ ❋ ┈┈

Byli pouhými dětmi hrajícími si pod sluncem v květinovém záhoně. Thor si na to vzpomínal. Hráli zrovna jednu z těch svých hloupých her - Thor předstíral, že je mrazivý obr a Loki Ásgarďan (tenkrát ještě neměli nejmenší tušení o Lokiho pravém původu). Thor běhal za Lokim a snažil se tvářit strašidelně, přičemž na svého mladšího bratra volal, že až ho chytí, sní ho zaživa. Loki se smál a vyzývavě na Thora křičel, ať si ho zkusí chytit. Vše se to stalo tak rychle; Thor viděl, jak Loki leze na strom. Během mrknutí oka byl vysoko nad zemí. Thor nebyl dostatečně rychlý na to, aby ho varoval, že větev nebyla dost silná, aby ho unesla. Větev se pod Lokim zlomila. Thor nemohl dělat nic jiného než s hrůzou sledovat, jak jeho bratr padá do ledové, rozbouřené řeky a mizí v temné hlubině.

Nikdy nevyplaval.

A Thor se za to nikdy nepřestal vinit.

Bůh hromu se s leknutím probudil. Vzdouvala se mu hruď a čelo měl pokryté potem. Přejel si rukou po obličeji. Už byl dospělý. Loki by byl také, kdyby se neodehrál ten osudný den... Kdyby byl Thor lepším bratrem. Ale Loki byl pryč. Mrtvý. Utopil se. Byl zaživa spolknut hladovou řekou. Nehledě na to, jak moc Thor truchlil, bratra oživit nemohl.

Jenže Loki tady byl. Stál v rohu místnosti zahalený stínem. Když vykročil vpřed, Thor spatřil jeho bledý obličej. Už to nebyl malý chlapec, kterým byl, když zemřel. Byl z něj dospělý muž, kterým by se stal.

„Loki?" vydechl Thor instinktivně. Ani si neuvědomil, že to řekl nahlas, dokud neuslyšel, jak si jeho hlas razí cestu tichým pokojem. Zvedl se na loktech, ale bál se vstát z postele nebo udělat nějaký další pohyb. Peřina mu z hrudi sklouzla k břichu. Snad nikdy se necítil tak odhaleně. Loki tam jen postával s prázdným výrazem. Bylo to špatně. Tak špatně. Loki by tu neměl být. Měl by být ve Valhalle. Proč- proč byl tady?

Než se Thor stačil zeptat (chtěl mu položit mnoho otázek, ale měl pocit, jako by zapomněl, jak mluvit), uviděl, že z Lokiho začala odkapávat voda - měl promočené oblečení a voda mu pod nohama začala vytvářet louži. Poté Loki křičel. Ne, vlastně nekřičel; z otevřených úst mu nevycházel žádný zvuk. Místo toho mu z pusy začala vytékat černá voda. Thor nikdy neviděl nic tak děsivého.

Poté se do každého atomu v jeho těle zařízl hlasitý řev, až ho z toho začalo bolet v uších. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že řev nepatří Lokimu, ale jemu samotnému.

Vše náhle ustalo, jako by se to nikdy neodehrálo a nebylo to skutečné. Někdo Thorovi hodil polštář do obličeje. Thor se bleskově probudil a stále křičel. Po chvíli se ale vzpamatoval a ztichl. S úlevou mu došlo, že to byla jen další noční můra. Strašlivá noční můra. V poslední době je ale míval celkem často.

Nebyla tma. Do místnosti mezerou mezi závěsy prosvítaly sluneční paprsky, které Thorovu postel zalévaly světlem. Venku štěbetali ptáci. Thor svůj pohled stočil ke dveřím, odkud přiletěl polštář. Stál tam Loki v pyžamu a ruce měl založené na prsou. Tvářil se naštvaně, i přesto ale Thor v jeho očích viděl náznak obav. Byl živý a zdravý. Rozhodně nevypadal jako duch v Thorově snu. Události onoho osudného dne se totiž ve skutečnosti odehrály trochu jinak než ve snu; v té noční můře Loki nikdy nevyplaval nad hladinu. Ve skutečnosti ale naštěstí byla nablízku Frigga a zachránila ho. Vytáhla ho ze spárů smrti dřív, než ho vlny stačily unést pryč a než ho proud stačil stáhnout pod hladinu. Díky tomu Loki přežil. Mohl zemřít. Zemřel by, kdyby tam matka nebyla. Thor si pamatoval, že dostal vynadáno, ale jediné, na čem mu záleželo, bylo to, že byl Loki v pořádku. Sice z té ledové vody dostal rýmu, ale byl v pořádku.