Brotherhood - Loki a Thor

#25 Místo každého krále, který zemřel, korunují jiného

Upozornění: sebepoškozování, pro někoho znepokojivé téma

///

„Vaše Veličenstvo?" Loki byl vytržen z myšlenek hlasem, který ho oslovil. Doteď si nezvykl na titul, který právoplatně získal. Bylo ironické, že by před několika lety udělal cokoliv, aby mohl usednout na trůn. Nyní si z celého srdce přál, aby mohl hrdě stát po bratrově boku a sledovat ho, jak vládne. Tohle bylo špatně. Tak špatně.

~~~

„Bratře?" Loki zněl zmateně. Když na své dlani ucítil Thorovu horkou krev, přejel mu mráz po zádech. „Thore!" vykřikl Loki, když mu to došlo. Přitiskl si jeho nehybné tělo k hrudi. Thor sotva udržel oči otevřené, dýchal mělce a z hrudi mu prýštila rudá krev. Norny, Loki nikdy nebyl tak vyděšený.

„Loki," řekl Thor slabým, sotva slyšitelným hlasem. Takhle to být nemá, pomyslel si Loki, když se mu v srdci rodila panika. Thor vždycky býval silný. Tak silný.

„Vyhráli jsme," řekl Loki a pevně stiskl Thorovu ruku. „Vyhráli jsme, bratře. Vyhráli jsme!" Lokimu se po tváři skutálela slza. Thor s velkým úsilím zvedl ruku a palcem slzu otřel.

„Budeš dobrým králem, bratře." Thor se na něj něžně usmál, než vykašlal krev.

„Thore..."

„Vím, že na tebe budeme pyšní. Ásgard je v tvých rukou." S tím se Thorovy oči pomalu zavřely, jeho hruď se přestala hýbat a ruka, která se před chvílí dotýkala Lokiho tváře, upadla na zem.

V tu chvíli Lokiho zasáhlo těžké uvědomění; už byl úplně sám. Neměl nikoho.

~~~

„Vaše Veličenstvo," ozvalo se znovu. Loki zamrkal, vraceje se zpět do reality. Rozhlédl se kolem. Všechny pohledy spočívaly na něm; na králi sedícím na trůnu, s korunou na hlavě a mocí v rukou.

„Jistě," řekl Loki a odkašlal si v naději, že ho nezradí hlas. „Kde jsme to skončili?" Norny, tohle nebylo poprvé, kdy během zasedání rady myšlenkami zabloudil jinam.

„U pomoci, Vaše Veličenstvo... Pomoc ze Země," řekl jeden z nejdůvěryhodnějších členů rady... což mohl být vlastně kdokoliv. I kdyby ho tajně chtěli zavraždit, Lokimu to bylo jedno. Ať se o to klidně pokusí, ať klidně uspějí. Vlastně by mu tím prokázali laskavost - konečně by mohl odpočívat.

Vybudovali na Zemi Nový Ásgard. Díky Thorově dobré pověsti (i když byl bůh hromu mrtvý) mu všichni rádi nabídli pomoc, ať už ve formě zásob, peněz nebo čehokoli jiného. Protože byl Thor hrdina, všemi lidmi velice milovaný. Loki věděl, že to vše dělali pro Thora, a poprvé v životě vůči němu necítil závist.

„Jistě," kývl král pomalu hlavou bez jakýchkoliv emocí. „Přijměte jejich pomoc a řekněte jim, že jim je Ásgard navěky vděčný." Poté je gestem ruky odehnal, naznačuje jim, že je to pro dnešek vše a že si přeje být osamotě. Když odešel poslední strážný, nechal Loki vyplout na povrch své city; smutek, žal a lítost.

Kéž by se to stalo mně, pomyslel si Loki. Hlas v jeho hlavě zněl tak žalostně mladě... jako malé dítě, které se nedokázalo smířit s pravdou. Není to fér. Měl jsem to být já! Zavřel oči, už toho na něj bylo moc.

Opět nechal slzy neslyšně stékat po svých tvářích.

~~~

Jako duch kráčel do svých komnat. Zašel do koupelny a zavřel za sebou dveře. Když pohledem zabloudil k zrcadlu, málem sebou trhl při pohledu na člověka, který se vůbec nepodobal bohu lsti a falše, jemuž z tváře nikdy nemizel podlý úsměv. Z očí se mu vytratil všechen život, tvář měl bledou jako sníh. Hodně zhubl. Byl kost a kůže, oblečení na něm volně plandalo. Nevypadal jako král. Byl poslední člověk, kterého by Ásgard potřeboval jako krále, poslední člověk, s kterým by někdo počítal. Jak mohly životy všech přeživších Ásgarďanů záviset na něm, když sotva dokázal... zůstat naživu?