Brotherhood - Loki a Thor

#3 Předmět bezpečí

„Ještě žiješ jen proto, že si to přeje Frigga, ale už ji neuvidíš. Zbytek života strávíš pod zemí, v žaláři." Když muž sedící na trůnu domluvil, Loki ucítil, jak ho tahají dozadu a odvádějí ho pryč. Nevzpíral se, místo toho bůh lsti a falše propaloval Odina zlostným pohledem. Ve starcově očích nebyl náznak jakékoli emoce. Naopak v Lokiho zelených duhovkách se odrážela bolest. Nebyl žádný způsob, jak ji skrýt, a tak se o to nepokoušel. Všechno, co udělal, udělal pro Odina. Nikdy mu o trůn nešlo, jen se vždy chtěl vyrovnat svému bratrovi, aby se zavděčil otci a aby na něj matka byla hrdá. Norny, výsledkem vší té těžké práce bylo to, že byl označen za zlého syna, příšeru, která musela být uvězněna.

Řinčení řetězů okolo jeho kotníků a zápěstí bylo jediným zvukem, který se rozléhal sálem, když ho vojáci doprovázeli ven z trůnního sálu. Frigga tam stála, dívajíc se, jak jejího syna odvádějí pryč, se zlomeným srdcem. Nepřála si nic víc, než objetí na rozloučenou, ale to jí bylo zakázáno. Vězeň nikdy nesmí být blízko královny... alespoň to tvrdil král.

Dva stráže otevřeli obrovské dveře. Když už byl Loki z dohledu vstupní síně, někdo vyšel ze stínu trůnního sálu.

Thor zastavil a klidně stál. Sledoval, jak se vchodové dveře opět zavřely. Jeho bratr byl na cestě na místo, kde má strávit zbytek svého života. Bůh hromu si lehce povzdechl. Ucítil, jak mu jemná ruka stiskla rameno. Jeho pohled byl upřený na, nyní už zavřené, dveře. Nebylo potřeba se otočit, věděl, že to byla matka. I když to Thor neřekl nahlas jako jeho matka, ani jeden z nich nebyl nadšen z toho, že Odin Lokiho odsoudil. To, co spáchal, bylo špatné, ale doživotní trest? Loki byl jeho syn! Ne pokrevní, ale pořád... jak to mohl udělat chlapci, kterého vychoval? Oh, počkat. To dělala hlavně Frigga a Heimdall. Odin se na dítě sotva podíval po tom, co ho přivedl kvůli svým účelům, když byl ještě batole.

Během cesty do vězení Loki zavrčel, když ho jeden ze stráží šťouchl do zad, neboť šel příliš pomalu. Loki by to nepřiznal, ale snažil se svou cestu prodloužit, jak jen mohl, aby si zapamatoval každý detail toho místa, které nazýval domovem. Věděl, že ho už nikdy neuvidí. Tohle byla stejná chodba, kterou vždy probíhali, když se s Thorem naháněli s úsměvy na tvářích, když byli děti. Aniž by si to uvědomil, Lokimu se na tváři objevil malý úsměv, když ho zahltily hřejivé vzpomínky, které ale byly náhle přerušeny strážcem, jenž mu řekl, aby šel rychleji.

Povzdechl si. Úsměv se mu z obličeje vytratil, vyměnil ho zármutek v očích. Loki pomyslel na svého bratra. Thor se ani neukázal, aby tě naposledy viděl, tvůj bratr tě nenávidí, přepadly ho hlasy v hlavě. Samozřejmě, oni to nevěděli. Loki to nevěděl. Ale Thor tam byl. Sledoval to. Bůh hromu vynaložil všechny své síly na to, aby zmírnil bratův trest, ale Odinovo rozhodnutí bylo pevné. Thor ani Frigga ho nemohli přesvědčit.

Kráčeli v tichosti. Jediné zvuky, které šly slyšet, bylo drnčení řetězů a těžké došlapování stráží. Cesta pokračovala, až na ně nakonec přestalo svítit slunce, jak stráže vězně doprovázeli po temných schodech do podzemního žaláře.

Lokiho nový domov.

✖️✖️✖️

Thor ani nevěděl, proč ho sem jeho nohy nesly. Ale byl tady, stoje uprostřed Lokiho komnaty. Tedy... bývalé Lokiho komnaty. Bůh hromu tam jen stál, očima bezcílně těkal po čtyřech stěnách. Byly tam bratrovy věci, i tak to tam ale působilo velmi prázdně. Tak... osaměle.

Thor z pusy vypustil další povzdechnutí. Už byl na odchodu, když najednou koutkem oka něco zachytil. Thor se zastavil. Povytáhl obočí a hlavu pomalu otočil daným směrem. Tady byla. Na Lokiho hedvábné matraci byla deka. Nebyla to obyčejná deka. Frigga ji sama ušila pro svého mladšího syna k narozeninám, když byl ještě malý.