Společné chvíle a vzpomínky Ásgardských bratrů, Thora a Lokiho.
„Dnes nad námi slunce nezajde."
Autorkou těchto jednorázovek je uživatelka @BebLovesLoki, která je napsala v angličtině. Já jsem se rozhodla, že by bylo zajímavé je přeložit do češtiny...
Tato kapitola byla inspirována fan artem od uživatele/ky Gensenkan z Twitteru a filmem Hlasy. Poděkování patří také kayty_drawings z Instagramu, která autorku povzbudila k napsání této kapitoly. :)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Upozornění: pro někoho znepokojivé téma
///
„Díky, dcero. Možná jsem ti přece jen křivdil-" Thanosův hlas byl přerušen čepelí Thorova Stormbreakeru, který ho jedním čistým seknutím popravil. Titánova fialová hlava se odkutálela necelé dva metry od jeho těla. Všichni na chvíli ohromeně zatajili dech. Tým byl nenadálým útokem boha hromu zaskočený. Stalo se to tak rychle a tak nečekaně, že všichni byli překvapeni. Ale bylo to... pochopitelné, když vzali v úvahu, co Thanos Thorovi udělal. Nebo přesněji - co Thanos udělal Thorovu bratrovi.
Nebula si klekla vedle popravené hlavy osoby, kterou nazývala otcem. Navzdory tomu, jak ji využíval, se rozhodla prokázat mu poslední laskavost a zavřela mu oči, aby alespoň mohl odpočívat v pokoji. A aby ona sama mohla být konečně volná. Než se ale Thanosovy hlavy stačila dotknout, uprostřed pohybu se zarazila. Zmateně pozvedla obočí. Thanosův obličej a poté celá hlava začaly měnit svou podobu. O chvíli později už to nevypadalo jako hlava jejího otce.
„T- Thore," vykoktala Nebula.
Thor to také viděl. Všichni to viděli a ztichli, protože je zaplavila hrozivá vlna šoku a nevíry. Tohle se nemůže dít, pomyslel si Thor a cítil, že se mu dělá nevolno. Dělo se to. Svou podobu nezměnila pouze hlava, ale i tělo. Přeměnilo se do své opravdové podoby.
„Ne." Když nakonec bylo naprosto jasné, koho právě popravil a komu do krku zasekl Stormbreaker, Thor odmítavě zavrtěl hlavou.
Náhle pocítil závrať. Bylo pro něj obtížné stát vzpřímeně. Podlomily se mu nohy a skácel se na kolena. Hlavou se mu prohnaly miliony myšlenek najednou. Pomalu svýma rukama, které se mu nekontrolovatelně třásly, zvedl Lokiho hlavu. „Ne," uniklo z Thorových úst sotva slyšitelně.
Lokiho oči zůstaly otevřené. Prázdně hleděly na Thora - vlastně spíš skrz něj. A v tu chvíli to Thorovi došlo. Když si uvědomil, co udělal, v očích se mu začaly hromadit slzy a blesky.
„Ne." Tentokrát byl Thorův hlas hlasitější. Jeho přátelé cítili, jak se země začala otřásat. Z jeho těla šlehaly blesky a okolím se neslo hřmění. Thor z plných plic vykřikl a jeho blesky všechno sežehly.
„Ne!" Thor na matraci bleskově vystřelil do sedu a lapal po dechu. Čelo měl pokryté potem. V jeho oku (jediném oku - rozhodl se, že si na noc nebude nechávat falešné oko, které mu věnoval vesmírný králík, protože v tom neviděl žádný význam) se stále odrážel strach a panika. Ta noční můra mu připadala skutečná. Tak skutečná, že vyděsila i boha hromu.
Thor zavřel oko a s hlasitým povzdechnutím si přejel rukou po obličeji. Cítil se unaveně, jako by z něj sen vysál všechnu životní sílu. Zavrtěl nad svou dětinskostí hlavou. Vždycky to býval Loki, koho ve snech děsila jeho vlastní mysl. Thor si vzpomínal, že když byli malí, matka vždy Lokimu dávala nějaký nápoj - jakési magické léčivo, které ho zbavilo zlých snů. Pomáhalo, ale asi ne tolik. Loki se každou noc plížil do Thorova pokoje a vyhledával jeho útěchu.
