Brotherhood - Loki a Thor

#52 Mohli bychom ukrást čas

Teď, když byl Odin mrtvý a Ásgard zničený, měl Thor na svých bedrech velkou zodpovědnost; lidi, jejichž životy závisely na něm, a Nový Ásgard, který nevypadal jako království, ale jako město z provizorních stanů. Musí začít od nuly. Všechno, co jeho otec za ta dlouhá léta vybudoval, bylo pryč během mrknutí oka.

Thor o sebe téměř nedbal, a to se na něm podepsalo.

Loki nic takového nedopustí.

┈┈ ❋ ┈┈

„Mám za to, že jsi říkal, že se do noci vrátíš."

„Co?" Thor na něj krátce pohlédl, aniž by se zastavil, a zamířil do své pracovny, nebo spíš do místnosti, která v jejich domě (ne, v žádném domě, chatka je mnohem výstižnější slovo) pracovnu nejvíce připomínala. Se svým lidem se zabydlovali v odlehlé části Norska, kde jejich otec naposledy vydechl. Thor a Loki žili spolu. Ne proto, že by se tak zbožňovali, ale proto, že měli jen jeden druhého, nic jiného jim nezbylo. Ne, neřekli si to, ale oba to moc dobře věděli. Teď žili a tolerovali se jako normální, smrtelní sourozenci, ne jako dva severští bohové.

„Je devět, Thore. Neukázal ses na večeři." Loki měl ruce založené na prsou. Nepřiznal by to nahlas, ale čekal, až se jeho bratr vrátí domů, protože jen Norny věděly, jestli se Thor s tou svou zbrklostí nedostal do nějakého maléru. Loki to dělal už... od chvíle, co se usadili na Midgardu.

„Měl jsem práci," odpověděl Thor krátce. Poté zmizel ve své pracovně, kde se vždy na dlouhé hodiny zavíral a vyřizoval papírování, sjednával schůze s radou a plánoval. Všechno to samozřejmě dělal pro svůj lid. Odin možná Ásgardu získal slávu válčením, ale jestli chtěl Thor žít na Midgardu, vyhráním bitvy žádný respekt ani bohatství nezíská. Tady ne.

„Jedl jsi?" Loki stál ve dveřích Thorovy pracovny a ruce měl stále překřížené na hrudi (ostatně jako vždycky). Jeho bratr už seděl za stolem a utápěl se v hromadě papírů, které vyžadovaly jeho podpis.

„Ano," řekl Thor, aniž by se Lokimu podíval do očí. Rukama šmátral všude kolem ve snaze najít propisku, která určitě musela být někde na stole mezi všemi těmi dokumenty.

„Vážně?" Loki pozvedl obočí. Thor byl vždy špatný ve lhaní, až to bylo žalostné. „Udělal jsem dušené hovězí. Už asi vystydlo, ale můžu ti ho ohřát-"

„Vážně, Loki," skočil mu Thor do řeči. „Navíc stejně nemám hlad."

„Nejedl jsi ani ráno."

„Víš, že jsem spěchal."

„Ano, vím. Pořád jsi zaneprázdněný a spěcháš." ,Od chvíle, co ses stal králem' se Lokimu podařilo udržet za zuby.

Thor si povzdechl. Položil propisku, kterou zrovna našel, zpátky na stůl a konečně na Lokiho pohlédl. Thorův výraz nebyl podrážděný, jak Loki zprvu předpokládal. Vypadal vyčerpaně. „Musím jim dodat pocit bezpečí... Našim lidem. Potřebují pocit bezpečí a jistoty. Musí vědět, že se na mě můžou spolehnout. Já jim ten pocit musím dodat, já jsem jejich král, to kvůli mně všichni přišli o domov. Musím," Thor se zarazil, neboť se mu zlomil hlas, ale Loki předstíral, že si toho nevšiml, „musím si zase získat jejich důvěru. Musím jim... zajistit domov. Nemůžou být bez domova, už ne..."

„Nemusíš si zase získávat jejich důvěru," řekl Loki. Thor prudce vydechl, jako by se snažil napodobit smích. Na jeho utahaném obličeji se zformoval popuzený výraz. „Protože jsi ji nikdy neztratil," dodal Loki. Zdálo se, že to Thora zaskočilo.