Brotherhood - Loki a Thor

#5 Pojďme domů. Jen tě chci vzít domů

„Po celá tisíciletí jsi mě miloval jen ty, Thore.

Jen ty jsi mi projevoval náklonnost místo blahosklonnosti.

Proč tedy zabíjím tebe místo ostatních?

Protože jsi přestal."

~~~

„Zničil bych je, otče. Dokázal bych to! Pro tebe. Pro všechny!"

„Ne, Loki."

Utápěl se ve svých myšlenkách. Thor mohl slyšet jejich hlasy tak jasně, jako by byl zpět v bitvě. V lítém boji s jediným člověkem, proti kterému nechtěl bojovat, s člověkem, kterému nechtěl ublížit... s Lokim. Loki mu nedal jinou možnost, než pozvednout Mjölnir proti svému vlastnímu bratrovi. Co ho bolelo nejvíce byl nejspíš ten fakt, že mu o trůn nikdy nešlo, jen se mu chtěl vyrovnat, chtěl se zavděčit Odinovi. Důsledkem bylo to, že ho Thor ztratil navždy. Ta bolest, když se Loki pustil a zmizel v prázdnotě, byla pořád čerstvá. Bůh hromu přemýšlel, jestli se přes to někdy přenese.

Až do dne, kdy mu po několika zhrouceních, breku a řevu, kdy byl sám po smrti bratra, řekli, že se Loki vrátil.

Thorovi trvalo dobrou minutu, než tu informaci zpracoval. Jeho bratr byl celou tu dobu naživu? Ale... ale proč by nepřišel domů?

Proč by se Loki nevrátil domů k Thorovi a jejich rodině, když jeho nepřítomnost všichni oplakávali?

✖️✖️✖️

Nejsem mrtvý. Nejsem mrtvý. To byla jediná slova, která se Lokimu stále opakovala v hlavě. Nejsem mrtvý. Z nějakého důvodu mu pořád nebyla dopřána volnost. Bůh lsti a falše si myslel, že to byla jeho chvíle. Myslel si, že konečně najde klid, ale mýlil se. Pamatoval si, že nic necítil, když se pustil a padal do nicoty. S klidným dechem padal do náruče temnoty, která ho postupně celého pohltila. Už ho to nebolelo. Odinova slova mu už nemohla ublížit. Cítil se klidně, dokud na něj nedopadl stín v už tak tmavém prostoru. V tu chvíli věděl, že ho čeká něco hrozného. Během několika sekund se ten záblesk klidu, který cítil poprvé v životě, proměnil v strach. Chtěl křičet, ale nevyšel z něj žádný zvuk. Chtěl utéct a schovat se, ale nebylo kam. Chtěl bojovat, ale prohrál ještě dříve, než vůbec stačil vytáhnout svou dýku. Nato ucítil největší bolest ve svém životě. Nejvíce mu ale nahánělo hrůzu to, že tu byl na vlastní pěst. Nebyl tu nikdo, kdo by mu řekl, že vše bude v pořádku, když stále dokola prožíval ta muka, až se přestal cítit sám sebou. Otázka, kterou si Loki stále kladl... Kde byl Thor? Proč ho Thor nechránil tak, jak to vždy dělával? Kde byl jeho bratr, když vzlykal jeho jméno? Poté si Loki uvědomil, že jeho největší strach se vyplnil. Thor to s ním vzdal. Jako všichni ostatní.

Být opuštěn někým, koho nejvíce miloval, ho ranilo. To spolu s mnoha dalšími věcmi od něj odtrhlo poslední špetku zdravého rozumu, která v něm doposud zbyla. Zlomený bůh byl zničen. Když uběhl nějaký ten čas, bolest v jeho srdci se změnila na vztek.

Thor ho nechal shnít v tomto živoucím pekle. Thor ho opustil. Byl zajat a využíván jako loutka fialovou stvůrou. Bylo od Lokiho hloupé, že si o svém bratrovi myslel, že byl jiný. Opustili ho všichni. Thor také.

Uvězněn uprostřed ničeho na nějaké planetě si Loki sedl na studenou zem a zády se opřel o chladný kámen. Po spánku mu stékala krev. Jeho kůže byla pokryta řeznými ranami a spáleninami všech velikostí, oči měl zavřené. V takových chvílích si přál, aby Thanos pokračoval v jeho mučení, než aby ho tu nechal samotného s vlastními myšlenkami. Jeho myšlenky byly největším nepřítelem. ,Tvůj bratr tě přestal milovat,' křičely hlasy v jeho hlavě. ,Vzdal to s tebou, Loki. Jsi zapomenutý,' útok pokračoval. Jako by to už tak nebylo dost zlé, jeho traumatizovaná mysl se vracela do života, který sdílel s Thorem. Bůh hromu byl jediný, kdo tu pro něj vždy byl, když tam nebyl nikdo jiný. Jediný, kdo ho chránil, když ho svět chtěl vidět na kolenou. Jediný, kdo to s ním nikdy nevzdal i přesto, že mu všichni říkali, že je Loki ztracený případ. Jediný, kdo mu dokazoval lásku, i když si on sám myslel, že si něco takového nezaslouží. Thor byl ten, kdo Lokiho donutil uvěřit, že i monstrum může být milováno. Chytil to monstrum. A potom ho pustil. Zrovna, když si Loki myslel, že stál za víc, než co mu říkali, Thor ho pustil. Nechal svého zničeného bratra napospas nejdelšímu pádu. Lokiho dopad byl tak silný, že mu vyrazil dech, byl naprosto ztracený a zraněný. Jak mohl člověk, jemuž věřil celým svým ztrápeným srdcem, něco takového udělat? Vážně by bylo lepší, kdyby mu Thor nikdy nepodal pomocnou ruku jen proto, aby ho potom pustil a Loki se propadl ještě níž než kdy dřív.