Brotherhood - Loki a Thor

#53 Tapisérie protkaná smrtí

„Ten Tesseract, nebo tvůj bratr zemře," pravil Thanos. Thor polkl. Díval se na svého bratra, jehož život byl v titánových rukou. Lokiho lesklé, vystrašené oči se setkaly s Thorovým pohledem. Přestože nemohl promluvit, jeho vyděšený výraz jako by říkal: ,To je v pořádku. Chápu to.' Thor se přece nemohl vzdát Tesseractu, když věděl, že by to znamenalo vyhlazení poloviny života ve vesmíru.

Ale Loki.

Prostě nemohl. Thor by za něj klidně položil svůj vlastní život, ale nemohl položit v sázku triliony jiných životů, i když si opravdu přál, aby byl dost sobecký na to, aby to udělal.

Když se z Lokiho očí vytratil veškerý život a jeho nehybné tělo dopadlo na zem jako hadrová panenka, Thor se skácel na kolena a cítil, jak se jeho duše roztříštila na tisíce kousků.

Doplazil se k Lokiho tělu, přitáhl si ho k sobě a s hlavou opřenou o jeho hruď začal vzlykat. Thor ale věděl, že mu to život nevrátí. „Omlouvám se. Moc mě to mrzí, Loki."

┈┈ ❋ ┈┈

Jediné, co Thor dokázal vnímat po tom, co prach slehl a válka skončila, byl Loki. Loki byl tady. Z masa a kostí. Živý. Loki. Thor se k němu začal potácet. Když byl skoro u něj, změnily se jeho klopýtavé kroky ve spěšný běh. Přitáhl si Lokiho k sobě v kostilámajícím objetí. S obličejem zabořeným do Lokiho ramene začal nekontrolovatelně vzlykat. „Jsi zpátky," dostal ze sebe přidušeně mezi vzlyky. „Jsi zpátky. Vážně jsi tady." Objal Lokiho ještě pevněji, jako by se bál, že ho někdo o bratra zase připraví. Loki je poslední člen rodiny, který mu zbyl.

Loki objetí opětoval. Spíš to ale působilo tak, že své ruce zlehka ovinul kolem Thorových zad, nic víc. Opřel si bradu o Thorovo rameno. Vypadal... zranitelně. Jako by ho i slabý vánek mohl srazit k zemi. „Thore," řekl Loki chraptivým, sotva slyšitelným hlasem. Přitiskl se k Thorovi. Po tom, co byl celých pět let mrtvý (po tom, co ho Thor nechal zemřít. Ale Loki mu to nedokázal mít za zlé. Udělal správnou věc) a necítil nic jiného než chlad a samotu, chtěl být Thorovi co nejblíž.

„Omlouvám se." Thor zněl mizerně. „Norny, strašně- strašně mě to mrzí."

„To nemusí," řekl Loki. „Neměl jsi na vybranou." Navzdory tomu, jak moc tomu oba chtěli uvěřit, věděli, že je to lež. Ten Tesseract, nebo tvůj bratr zemře. Thor měl na výběr. A rozhodl se pro bratrovu smrt.

~~~

Thor ho vzal domů a věnoval mu pokoj, který... měl celou tu dobu vyhrazený pro něj. Ne, Thor netušil, že Lokiho získá zpět; více než falešná naděje – která, jak se ukázalo, nebyla falešná –  to byl spíš jeho způsob truchlení. Nechal jeden pokoj volný a zařídil ho tak, aby co nejvíce připomínal bratrovu starou komnatu na Ásgardu, přestože se jí ani zdaleka nepodobal, a to jak velikostí, tak okázalostí. Jejich nový domov byl malý a prostý. Nebylo to nic víc než čtyři stěny a střecha. Rozhodně se nemohl rovnat vytříbenému ásgardskému paláci z ryzího zlata – jejich starému domovu, který byl spálen na popel.

Loki Thorovi věnoval nepatrné přikývnutí a zamumlal něco jako ,děkuji'. Poté vešel do pokoje a tiše za sebou zavřel dveře.

Thor měl něco říct, ale slova tvrdohlavě odmítala opustit jeho ústa, a tak tam jen stál vedle zavřených dveří s otevřenou pusou. Měl se nějak zmínit o tom, co se stalo na Statesmanu. Měli si o tom promluvit, protože jediná konverzace, která mezi nimi zatím proběhla, zahrnovala to, že se Thor omluvil, zatímco Lokimu vzlykal na rameni, a Loki ho ujistil, že neměl jinou možnost (což byla lež). Tím to zakončili. Nepřipadalo mu to správné.