Brotherhood - Loki a Thor

#28 Oculus

„Když budeš neustále vytvářet iluze, riskuješ, že zapomeneš, co je skutečné," řekla Frigga.

„Přesně tak," odpověděl Loki.

┈┈ ❋ ┈┈

Loki si pohrával s prsty na rukou a krok po kroku pomalu couval vzad. Věděl, že si nezaslouží stát vedle Thora, nýbrž v jeho stínu. Thor stál před trůnem. Jeho úsměv byl jasnější než sluneční svit. Odin na něj musel být tak pyšný. Jako vždy to byl Thor, kdo od otce obdržel všechnu chválu i navzdory tomu, že za jejich vítězství vděčili hlavně Lokimu. Právě bůh klamu byl ten, kdo riskoval svůj život tím, že se vydával za jednoho z Temných elfů. To on si získal jejich důvěru a zjistil jejich tajemství. To on vedl ásgardské vojsko do Svartalfheimu dříve, než Temní elfové stačili zaútočit. Ale Thor porazil Malekitha, a proto bůh hromu sklidil všechen potlesk. Loki se chtěl smát; jediné, co Thor udělal, bylo to, že na bitevní pole vtrhl s desítkami strážců, kteří ho chránili. Poté pozvedl Strombreaker a jediným máchnutím vše ukončil.

Loki si povzdechl. Jedna jeho část se nenáviděla za tu dětinskou závist. Co čekal? Že mu otec pohlédne do očí a pochválí ho? Jistěže se to nestane, to mělo Lokimu dojít; Thor byl vždy ten, kdo zářil. Napadlo ho, jestli by si někdo všiml, že odešel, kdyby teď opustil trůnní sál. Nejspíš ne. Všechny oči byly jen na Thorovi. Zřejmě už Lokiho nepotřebovali, on svou práci odvedl.

Možná by se po tom, co ztratil tolik potu a krve, mohl odměnit čerstvým vzduchem. Loki vyšel ze dveří. Přesně jak čekal, nikdo ho nezastavil. Nikoho nezajímal.

~~~

Loki došel do matčiny zahrady. Byla to jeho brána z reálného světa. Útěk před okolím, před hlasy, před vším. Vzhlédl k obloze, která měla fialový nádech. Čtyři měsíce byly schované za mraky, i přesto jejich záře lehce prosvítala. Zavřel oči a snažil se na nic nemyslet. Snažil se nemyslet na to, že se nikdy nevyrovná svému bratrovi a že nikdy nebude oceněn nehledě na to, jak moc se bude snažit. Prostě musel přestat přemýšlet. Alespoň ptačí štěbetání a svištění větru stačily k tomu, aby odvedly jeho myšlenky pryč od nepříjemné pravdy o jeho životě. Loki kráčel dál, nad ním se do sebe proplétaly větve stromů, které vysadila jeho matka.

Posadil se na lavičku vedle fontány. Cítil, jak mu voda cáká na tuniku. Thor vždy tvrdil, že je to nepříjemné, ale Loki si myslel, že je to uklidňující, cítit po tak dlouhém dni na obličeji malé kapičky vody. Opřel si hlavu o lavičku a zavřel oči. Nejednou se stalo, že zde usnul a Frigga ho probudila, aby ho odvedla zpět do paláce. Neměl bys spát venku, říkala, ani když jsou tu stráže. Jsou zde jedovatá zvířata, hadi a podobně. A je zima. Nechci, aby mé dítě strávilo noc venku v té zimě. Ale Loki tu nejspíš bude spát, dokud jeho tělo nebude odpočaté, nebo dokud nepřijde Frigga. Byl unavený, ale nechtěl se vrátit do paláce, když věděl, že všichni oslavují Thora. Možná pro něj Frigga tentokrát nepřijde. Byla uvnitř se svým starším synem. Možná si ani nevšimla, že Loki odešel.

Uběhlo deset minut. Lokimu se podařilo všechny jedovaté myšlenky odhodit stranou a soustředit se pouze na svůj dech. Byla tu zima, ale Lokimu chladné počasí nikdy nedělalo problém. Měl pocit, jako by si jeho tělo mráz osvojilo a živilo se jím, když se chlad proplížil až k jeho srdci. Neočekával žádnou společnost, ale vyrušil ho zvuk přibližujících se potácivých kroků. Když Loki otevřel oči, naskytl se mu pohled na starého muže, který se před ním skácel na kolena. Loki okamžitě vyskočil na nohy a přeběhl k cizinci, aby se přesvědčil, že je v pořádku. Jako princ a válečník Loki věděl, že je riskantní běžet k cizinci, aniž by byl ostražitý a připravený na náhlý útok, ale byl to jen starý muž... a byl zraněný.